Stovka nejlepších (41.): Quick přemýšlí jako Hašek. Stane se americkým gólmanským králem?

Ač o brankoviště USA soupeřil s Corym Schneiderem a Benem Bishopem, dvěma gólmany, kteří za sebou mají fantastické, možná životní sezóny, nikdo nepochyboval o tom, že pro pro Světový pohár dostane důvěru stejně on, Jonathan Quick, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a držitel Conn Smythe Trophy za rok 2012.

 V minulosti (rozuměj na olympijských hrách v Soči) se osvědčil, je ryzím turnajovým hráčem, který umí ve chvílích, kde jde o všechno, ze sebe vyždímat více než kdokoliv jiný. Quick od pohledu působí klidně, až skoro introvertně. Schovaný pod kšiltovkou, nejlépe v kombinaci s kapucí, vypadá zaprvé jako drsný rapper, zadruhé jako by jej nemohlo nic rozhodit.

Tu samou pózu si zachová také na ledě, až na výjimečné situace jej jednoduše nerozhodíte. Potetované paže schová do lapačky a vyrážečky, přes obličej nasadí rytířskou masku ze studia Eye Candy Air, kde ukazuje síly jednoduchosti Steve Nash, a ponoří se do hry. Rozebírá ji téměř věděcky. Hraje šachy. Podobně jako to dělával Dominik Hašek (ten hrával i skutečné šachy, třeba v Naganu s Martinem Ručinským).

Svou předvídavostí dokázal hasit na pohled nezvládnutelné požáry v defenzívě Chicaga Blackhawks, Buffala Sabres, Ottawy Senators i Detroitu Red Wings. „Je to Wayne Gretzky mezi gólmany,“ řekl o české legendě Pat LaFontaine. Stejně by se, alespoň pokud jde o herní intelekt, dalo hovořit o Quickovi.

Jen si přečtěte, jak vnímá své řemeslo. Loni v srpnu napsal pro Players Tribune dvoudílný seriál, který zaujal hlavně svým úvodem.

Kolikrát jste již slyšeli tuhle hlášku? "Ale prosím tě, to nebyl dobrý zákrok. Prostě jen trefil brankáře do lapačky."

Vždycky mi vadí, když lidé něco takového říkají, aby zlehčili skvělý zákrok lapačkou, protože si myslím, že to znamená, že daný člověk nerozumí kráse mého postu. V NHL se devadesát procent zákroku stane ještě před tím, než hráč skutečně vystřelí puk. Pokud jako brankář sázíte jen na rychlost své reakce, abyste udělali zákrok, hodně rychle vás někdo pěkně nachytá. Udržení puků mimo vaší klec je především o geometrii a intuici. Sledujete hráče, který vede kotouč, a vyhodnocujete jeho možnosti. Navíc se díváte na jeho nohy, ruce a pozici těla. Bude střílet? Nahoru, nebo dolů? Kam může nahrát? Co se všechno může stát?

Musíte spojit všechny možnosti, aby vám z toho vyplynulo, jaké rozhodnutí máte udělat. Najednou vám váš mozek řekne, abyste vyjel na hranu brankoviště a co nejvíce zmenšil střelci úhel, nebo naopak abyste trochu přenesl váhu a pohlídal si přihrávku. Ještě než dojde ke střele, máte většinu práce hotovou. Rozhodl jste se a doufáte, že se správně.

Nechte mě, abych vám dal příklad. Tohle je zřejmě jeden z mých nejslavnějších zákroků.

Nemá moc společného s mou koordinací "oko-ruka". Vlastně zpočátku se mnou vůbec nesouvisí. Kdyby náš obránce Drew Doughty nešel dolů a chytře nezahradil dálnici pro přihrávku křížem, byl bych vyřízený. Můžete říct, že Kane chtěl přihrávat, protože jeho oči a boky jsou nejprve otočené směrem od branky. Naštěstí mi Drew kryl záda a pasu zamezil. Poté Kane natáčí své brusle směrem k mé kleci a tak dávám betony na sebe, abych pokryl spodek klece.

Znovu musím říct, že kdyby se tu odkryl prostor pro přihrávku, jsem bez šance. Naštěstí mi pomohl další obránce, který zablokoval najíždějící křídlo. Jdeme do finále, vidím, jak Kane přenáší svou váhu a otevírá své boky. Díky tomu vím, že bude střílet nahoru. A tak natahuji svou lapačku co nejvýše a modlím se, aby mě zasáhl.

Pokud chcete, můžete říct, že jsem měl kliku, ale v reálu jsem vyhodnotil čtyři různé proměnné za 1,5 sekundy. Z nějakého důvodu plyne na ledě čas pomaleji, takže mi daná doba vlastně přijde jako sedm sekund.

Existují aspekty hry, které vám může vysvětlit jen někdo, kdo je zažil na vlastní kůži a zná je z první ruky. 

Je skoro úsměvné, že výsledný zákrok působí tak trochu haškovsky. Nyní si přečtěte alespoň výsek toho, jak popisoval ve své nejlepší éře vlastní styl právě pardubický patriot v biografické knize Dominik Hašek: Chytám svůj život.

Čím blíž stojí střelec, tím víc musím odhadovat směr jeho rány. Většinou nereaguju až na střelu, to by bylo pozdě. Sleduji hráče, jak stojí, a pak předvídám. Přesně vidím úhel, pod kterým ten puk odchází od hole. Vidím, že ho loví pod nohama nebo na dlouhou hůl, a vím, že to těžko bude zvedat nahoru. Naopak, když drží puk před tělem, bude spíš mířit pod horní tyčku. Podle toho tuším, kam střela půjde, a jdu tam napřed.

Pokud mi nikdo nepřekáží ve výhledu, mám čas se připravit a proti mně nestojí zrovna All Maclnnis nebo jiný bombardér, neměl bych dva metry od modré čáry dostat gól. Ze sta střel mi tam může spadnout maximálně jeden.

Snažím se zákroky střídat podle situace. Střely od kruhů chytám většinou rozklekem.

Ale taky chodím do skluzu a hodně střel se snažím krýt vestoje. Útočník si nemůže být jist, jak na jeho střelu budu reagovat. Najíždí z křídla a neví: zůstane Hašek stát, klekne si, nebo lehne? Pokud protihráč pořádně neví, co udělám, jsem ve výhodě. Ale já to kolikrát taky nevím! Prostě se zachovám podle situace. Nemůžu radit: takhle se to musí provést vždycky.

Dominatorovi se Quick zatím může rovnat jen podobným pohledem na hru a dvěma Stanley Cupy, nicméně již nyní začíná překračovat stín jiných borců, kteří zažívali nejlepší sezóny v devadesátých letech. Rodák z Milfordu, hrdý dvojnásobný otec, totiž není považován jen za krále mezi současnými americkými gólmany, prý jim bude brzy vládnout i historicky.

Jared Clinton z The Hockey News jej staví před Johna Vanbiesbroucka, Mikea Richtera i Toma Barrassa.

Quick, který vyrůstal při sledování heroických výkonů výše zmíněného tria, možná na rozdíl od Barrassa a Vanbiesroucka nikdy nezískal Vezinovu trofej, nicméně v jiných ohledech se jim nejméně vyrovná. Vyhrál dva stříbrné poháry, Conn Smythe Trophy i Jennings Trophy. Zbývá Richter, Quickův dětský idol. Chlubí se "pouze" kolektivními úspěchy, tedy Stanleyovým a Světovým pohárem.

Do diskuze můžeme zahrnout ještě možná trochu nespravedlivě přehlíženého Tima Thomase, jehož výkladní skříň snese srovnání s tou Quickovou. Jenže se již více nerozroste. A to je argument pro Quicka, u Králů má podepsáno ještě na sedm let!  

Hokejový intelektuál v kleci Kings toho může ještě spoustu dokázat. Letos opět ukázal svou extratřídu, pětkrát bral čisté konto, pochytal 91,8 % střel soupeřů, vyhrál poprvé v kariéře 40 mačů, Králům pomohl k postupu do play-off. Skvělými výkony dokázal zareagovat na kritiku Darryla Suttera, kouče Los Angeles, který řekl, že Quickova úspěšnost zákroků by se měla pohybovat na hranici 95 %.

Jde pochopitelně o přehánění. Něco takového nikdo dlouhodobě nedokáže. Zatím. Sutter jen chtěl, aby Quick zářil. A toho dosáhl. Až na nepovedené play-off se může Quick ohlédnout za minulou sezónou s pocitem dobře vykonané práce.

Teď ovšem klubové starosti odložil a soustředí se na Světový pohár. Místo rytířské masky chytá v bílé, kterou skládá poctu vojákům. Sám v Tortorellově mužstvu není pěšákem, naopak. Na hokej dohlíží ze svého panství jako generál z pahorku na probíhající bitvu. Bude úspěšný, nebo odejde z kluziště jako poražený? Dopředu jej žene i pohled do minulosti, jeho vzor Richter před 20 lety Světový pohár vychytal a stal se jeho MVP.

59. díl: Brent Seabrook
58. díl: Max Pacioretty
57. díl: Corey Perry
56. díl: Marc-Édouard Vlasic
55. díl: Taylor Hall
54. díl: Ryan McDonagh
53. díl: Cory Schneider
52. díl: Aleksander Barkov
51. díl: David Krejčí
50. díl: Alex Pietrangelo
49. díl: Martin Jones
48. díl: Filip Forsberg
47. Ryan Kesler
46. Pavel Dacjuk
45. Dustin Byfuglien
44. díl: Gabriel Landeskog 
43. díl: Jevgenij Kuzněcov
42. díl: John Klingberg
41. díl: Henrik Lundqvist
40. díl: Mats Zuccarello
39. díl: Tyler Johnson
38. díl: Kevin Shattenkirk
37. díl: Matt Duchene
36. díl: Ryan Getzlaf
35. díl: Jason Spezza
34. díl:Jack Eichel
33. díl: Jakub Voráček
32. díl: Brian Elliott
31. díl: Dylan Larkin
30. díl: Brandon Saad
29. díl: Shayne Gostisbehere
28. díl: Mark Stone
27. díl: Ondřej Palát
26. díl: Andrew Ladd 
25. díl: Alex Steen
24. díl: Adam Henrique
23. díl: Henrik Zetterberg
22. díl: Corey Crawford
21. díl: Nick Foligno
20. díl: Sean Monahan
19. díl: Roberto Luongo
18. díl: TJ Oshie
17. díl: Henrik Sedin
16. díl: Daniel Sedin
15. díl: Kyle Okposo
14. díl: Marián Hossa
13. díl: Tomáš Plekanec
12. díl: Patrick Sharp
11. díl: David Backes 
10. díl:Carey Price
9. díl: Max Domi
8. díl: Jonathan Drouin
7. díl: Nathan McKinnon
6. díl: Devan Dubnyk
5. díl: Ryan Nugent-Hopkins
4. díl: Boone Jenner
3. díl: Keith Yandle
2. díl: Mark Scheifele
1. díl: Jeff Carter  

 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter