Stovka nejlepších (99.): Tryskáč z Berlína vyletěl vstříc hvězdám NHL, světovému zlatu i nové smlouvě

Nejprve titul, pak kontrakt. Tak si v Rusku nastavil své priority Mark Scheifele, další z vyrůstajících es kanadského hokeje. Do Moskvy se svými spoluhráči nepřijel, aby se předváděl, byť by Švédové, o jejichž až bezostyšnou demolici se postaral ve čtvrtfinále MS třemi body, možná tvrdili něco jiného. Dorazil, aby s javorovým listem na prsou pomohl k obhajobě loňského zlata a možná také aby odčinil nepovedený šampionát z roku 2014, odkud, ze své první seniorské reprezentační akce, odletěl se sklopenýma ušima a bez medaile.

"Tehdy to bylo jiné. Tentokrát jsem přeci jen věděl, do čeho jdu," povídal z Ruska. O dva roky dříve se coby nováček s nulovými zkušenosti vracel do zápasového tempa po zranění kolena, těžko mohl obstát. Přesto nakupil čtyři body. Nicméně na mistrovství světa neletěl kvůli osobním statistikách, zajímala jej jedna jediná: kolonka vítězství Kanady. Vydal se na starý kontinent, poněvadž chtěl vyhrát poslední zápas sezóny. "Jsem tady kvůli zlatu," netajil.

Nakonec si jej směl pověsit na krk, Kanaďané potvrdili, že vládnou hokejovému světu želenou pěstí a i z plánovaného vyvrcholení prestižního turnaje učinili hru "kočky s myší". Scheifele si splnil sen a ve frontě posléze přijímal gratulace od poražených Finů. Včetně toho s drzým pohledem a proříznutými ústy, se kterým od příští sezóny bude sedávat v jedné kabině. Ano, stříbro útěchy přebíral také Patrik Laine, ryzí střelec s nekonečným sebevědomím. 

Když si podávali ruce, ještě Scheifele s Lainem netušili, že se stanou spoluhráči na klubové úrovni. Když poté Winnipeg vyhrál draftovou loterii, posunul se na druhou příčku a následně skutečně ukázal na blonďátého kanonýra, byl třiadvacetiletý centr jedním z prvních, kdo čelil otázkám na téma "Laine". Informace nemusel načítat, měl je z první ruky. V Moskvě nemohl přehlédnout jeho um. "Má v sobě kus Alexe Ovečkina i Stevena Stamkose," říkal s nadějí v hlase.

Dnes to ale má být především o něm, Scheifelem, sympaťákovi s dobrým srdcem. Zdobí jej klasická kanadská pracovitost, dobře ví, že bez píle to nikam nedotáhne. Stát se sedmičkou draftu nestačí, kolik takových již vyhořelo! Vzpomínáte si třeba na Rostislava Olesze? Se vší úctou k němu, za velkou louží to žádná "velká hitparáda" nebyla. "Chci se zlepšovat každý den," tvrdí Scheifele. A plánuje si na léto tvrdou přípravu. "Budu hodně v posilovně."

Těch 61 bodů, které letos nastřádal, mu je zřejmě málo. Přitom u Tryskáčů si lépe vedl pouze Blake Wheeler. Právě on mu před pár dny gratuloval k novému paktu a dokonale to vystihl: "Dobří lidé si zaslouží odměnit." Nejde jen o ukázkovou pracovitost, Scheifele má přátelskou povahu a myslí na druhé. Loni v červnu vedl jako hlavní trenér hokejový kemp pro malé děti z charitativní organizace KidSports. Přitom si mohl užívat dovolené a jiných radovánek.

První hattrick v podání Marka Scheifeleho:

 GM Kevin Cheveldayoff rychle rozpoznal, že z talentovaného zelenáče zraje skutečná osobnost. A tak, dokud to nebylo zase tak drahé, podepsal tvořivého forvarda na osm let. Scheifele skákal do stropu nadšením:  "Nemůžu se přestat usmívat. Je pro mě obrovskou ctí se upsat Jets na tak dlouho." Winnipežský boss zase hlásil, že šel nadějný borec každý rok herně i statisticky nahoru. Přislíbil mu nemálo: 49 milionů dolarů. Časem to může být výhra. 

Dovolte mi drobnou kličku, vraťme se na skok k nadpisu. Možná si říkáte, že rychlonohý útočník s pětapadesátkou na zádech nemá s Berlínem mnoho společného. Pak vězte, že s tím německým, kde sídlí fotbalová Hertha, na první pohled opravdu ne. Jenže až do roku 1916, kdy s ohledem na rostoucí animozitu a na probíhající boje první světové války bylo v lidovém referendu přejmenováno, leželo stejnojmenné město také v kanadské provincii Ontario.

To, že se v Severní Americe běžně nazývaly nově zakládané obce podle evropských metropolí, je známá věc. Ostatně, vždyť včera vzpomínaný Jeff Carter, stý muž našeho žebříčku, pochází z Londýna. Nikoliv anglického, nýbrž z ontarijského. Jemu název zůstal, Berlín jej ztratil, již sto let odkazuje coby Kitchener na slavného vojevůdce. A Scheifele? Ten minimálně podle příjmení své hluboké kořeny nezapře, němčinu z něj vycítí i "jazykovědec amatér".

Scheifele, ať už Berlína, či chcete-li z Kitcheneru, má před sebou velkou budoucnost. Střípky své geniality odhaluje stále častěji, brzy by mohl vystoupat mezi naprostou ligovou elitu. Stačí, aby navázal na podobná představení, jaké vystřihl proti Montrealu Canadiens  a dál odhodlaně čelil výzvám. Jako když v minulém ročníku nahradil zraněného centra Bryana Littlea a okouzlil winnipežské publikum. Namlsal je na lepší zítřky Tryskáčů. Nepostará se o ně sám.

Prominentní úlohu by měl hrát také onen "namyšlený" drzoun, jemuž tiskl ruku po finále MS.

Díl 1: Jeff Carter

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter