Veteráni modré čáry: Tim Horton – hokejista, strongman, byznysmen

Současná NHL je vedle jiného také srážkou generací v obranném pásmu. Beci prý zrají pomaleji, jejich výkony často kulminují až po třicítce. Platí to i v nynější NHL? Na jedné straně třicátníci Karlsson, Josi, Letang, na druhé generace vlčáků Makar, Fox, Dahlin, Hughes či Heiskanen.

Pokud udělá chybu útočník, pořád jí má kdo zachránit. Obránce už má za sebou jen brankáře. Taky proto jsou zkušenosti v defenzivní práci cennější a nachází zde trochu větší uplatnění. Pohlédněme do minulosti a přibližme si výkony matadorů modré čáry, kteří hráli NHL na vysoké úrovni i se čtyřmi křížky na zádech.

Tři roky na farmě

Úspěšný hokejista, ještě úspěšnější byznysmen. Tim Horton má za sebou dvě pozoruhodné kariéry. A obě byly zaměřeny na malé kulaté předměty. V jednom případě se jednalo o černé, tvrdé a lesklé objekty a v tom druhém o měkké, smažené a sladké.

Většinu z 24 odehraných sezón prožil v dresu Toronta Maple Leafs, v jejichž barvách odehrál bezmála 1200 utkání a čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanleyův pohár. Svůj odkaz zanechal také ve světě podnikání. Populární řetězec rychlého občerstvení s kávou a koblihami Tim Hortons, jehož je spoluzakladatelem, je dodnes známý po celé Severní Americe.

Rodák z Cochrane, malého městečka v kanadské provincii Ontario, od mala vynikal šikovností a silou. Po střední škole získal stipendium v univerzitním týmu St. Michael, který patřil do farmářského systému slavných Maple Leafs. Jejich tehdejší majitel Conn Smythe byl starý lišák. Nadějnému obránci nabídl tříletou smlouvu ve svém rezervním týmu Pittsburgh Hornets, který hrál AHL.

Robustní bek s výbornou střelou a skvělým pohybem v nižší lize nabral zkušenosti a do prvního týmu naskočil jako hotový hráč. V začátku kariéry si sice přivodil vážné zranění (zlomenou čelist a nohu), ale po vynucené pauze se stal pevnou součástí torontské obrany. Mezi lety 1961 a 1968 odehrál 486 zápasů v kuse, což bylo nějakou dobu rekordem nejen mezi týmovými obránci, ale i v celé lize.

Medvědí objetí

Horton byl známý především pro svou neuvěřitelnou fyzickou sílu. Legendární Gordie Howe, sám vyhlášený a respektovaný tvrďák, jej nazýval „nejsilnějším hokejistou“. Horton si získal respekt i tím, jak svou sílu využíval. Byl tvrdý, ale nikoliv zákeřný.

Také Bobby Hull nebyl žádné ořezávátko. Svalnatá fotka, jak pomáhá s vidlemi do půl těla už coby slavný hokejista doma na statku, kdysi vyšla na titulce časopisu TIME. „Myslel jsem, že jsem po letní dřině na farmě docela silný chlap. Pak jsem se střetl s Hortonem,“ řekl kdysi. „Některých obránců jste se báli, protože byli záludní. Eddie Shore vás klidně vrazil zezadu na hrazení. Tim Horton tenhle druh zastrašování nepotřeboval. Pod kontrolou vás udržel čistě kombinací šikovnosti a síly.“

K zastavení protivníků nepoužíval ostré lokty ani hokejku jako zbraň. Soupeře si přitáhnul a ovinul jako jihoamerická krajta. Jeho sevření bylo drtivé. V kanadské dokumentární minisérii Legends of Hockey, mapující největší hokejové hvězdy, vzpomínal Hortonův souputník Norm Ullman na torontského siláka následovně: „Bojovat s Timem Hortonem? Opravdu si nevzpomínám, že bych ho kdy praštil. Většina protivníků, dokonce i ti nejtvrdší, se mu vyhýbala, protože když se dostal blízko a měl možnost vás obejmout rukama, tak jste skončil."

Výše popsaná Hortonova taktika byla označována jako „Horton Bear Hug“ – „Hortonovo medvědí objetí“. Kdo se přeci jen odvážil pustit s Hortonem do křížku, dopadl podobně jako Derek Sanderson, někdejší ofenzivní eso Big Bad Bruins. Ten ve své nováčkovské sezóně v jednom zápase několikrát Hortona seknul, čímž probudil grizzlyho.

„Objal mě jako medvěd a začal mačkat,“ vyprávěl Sanderson. „Slyšel jsem, jak moje žebra sténají, a myslel jsem, že všechna prasknou. Fakt to ukrutně bolelo. Pak mě pustil a odhodil jako ručník. Víckrát jsem ho neseknul ani neprovokoval.“

Spoluhráči mu přezdívali Superman. Historky o jeho siláckých kouscích jsou dodnes populární. Bob Baun se přidával s tím, že viděl Hortona zatarasit křižovatku v Quebecu sudy s cementem. Dave Keon, dlouholetý Hortonův spoluhráč a legenda Leafs, rád vyprávěl o tom, jak Horton házel železničními pražci, jako by to byla párátka. Dnes se s podobnými věcmi perou siláci na světových přehlídkách strongmenů.

Hortonova přezdívka Superman však nepramenila pouze z jeho síly. Byl krátkozraký a mimo led nosil brýle se silnými obroučkami. Podobnost s Clarkem Kentem, který ve filmu představoval slabozrakou civilní verzi Supermana, byla tedy vícerozměrná.

Tři adresy po čtyřicítce a tragický konec

Poté co s Torontem vyhrál v roce 1967 svůj čtvrtý pohár (což je doposud poslední trofej tohoto slavného klubu), zahájilo mužstvo přestavbu, po které se prostor pro veterána tenčil. V sezóně 1969-70 byl coby čtyřicetiletý vyměněn do New Yorku k Rangers.

V dresu Blueshirts strávil půldruhé sezóny a pak se přesunul do Pittsburghu. Ve 41 letech podepsal s Tučňáky roční kontrakt na 100 tisíc dolarů. Platy šly po rozšíření ligy nahoru; po hubených letech kdy se hráči hádali s manažery o každou tisícovku, šlo o hodně lukrativní kontrakt. Ostatně právě nízké platy nutily hokejisty už během kariéry hledat alternativní zdroje. Horton vložil peníze do první restaurace v roce 1964, ještě coby blyštivá hvězda Toronta.

Vinou zranění odehrál v Pittsburghu pouze 44 zápasů, ve kterých zaznamenal 11 bodů. Pomalu přemýšlel o konci kariéry, když se ozvalo Buffalo. Tam přišel jako generální manažer Punch Imlach, dlouholetý úspěšný stavitel Maple Leafs. Věděl, že mladému týmu chybí především zkušenosti a vzpomněl si na svého dlouholetého svěřence.

Statistiky ukazují, že ve 124 zápasech, které odehrál za Buffalo Sabres, vstřelil pouze jeden gól. Jeho stálý vliv, vůdcovství v kabině a především mentoring mladých obránců, jakými byli Jim Schoenfeld, Bill Hajt nebo Jerry Korab, však byly neocenitelným vkladem začínajícímu mužstvu.

Významnou měrou se podílel na historicky prvním postupu Sabres do vyřazovací části. Bez něj by to měl mladý tým, který hrál v lize teprve třetí rok, hodně těžké. Obratnost a produktivita sice logicky klesala, nicméně pořád to byl ten obávaný obr, se kterým si nebylo radno zahrávat.

Škoda, že si vydělané peníze užil tak málo. V roce 1974 se po zápase v Torontu vracel svým sportovním vozem domů do Buffala. Ve vysoké rychlosti nezvládl řízení a havaroval. Dnes bychom ve zprávách vyslechli, že utrpěl zranění neslučitelná se životem. Hokejová legenda odešla zbytečně brzo, ve 44 letech. Do Síně slávy byl uveden in memoriam v roce 1977.

Byznys jako vedlejšák k hokeji

Horton byl v Kanadě tak uctívaný, že úředníci po celá desetiletí odmítali potvrdit, že v době skonu řídil opilý. Až v roce 2005, kdy se ottawským novinám dostala do rukou jeho pitevní zpráva, veřejnost zjistila, že jeho hladina alkoholu v krvi byla dvakrát nad zákonný limit.

Pokud jde o podnikání, jak už řečeno, první restauraci Tim Horton´s, kde si zákazníci mohli vychutnat kávu s koblihou, otevřel v roce 1964. Celý projekt se úspěšně rozrostl a v současné době je Tim Hortons (přivlastňovací apostrof vynechán od roku 1977, kvůli quebeckému zákonu o obchodních názvech ve francouzštině) mamutím řetězcem s více než čtyřmi tisíci pobočkami po celém kontinentu.

Jedna z provozoven Tim Hortons je i v kanadském městě Cole Harbour, rodišti současné hokejové megastar Sidney Crosbyho. Ten se loni objevil v reklamním klipu společnosti. Vypomohla mu další ligová hvězda Nathan McKinnon, s nímž v létě pravidelně trénuje. Společně obsluhovali překvapené zákazníky okénkem rychlého občerstvení.

Ron Joyce, Hortonův obchodní partner, koupil po jeho smrti akcie rodiny Hortonových a založil nadaci Tim Horton Children’s Foundation, která posílá znevýhodněné děti do hokejových tréninkových kempů. Ať už si jméno Tim Horton spojujete s hokejem nebo koblihami, je příjemné vědět, že velkou část jeho odkazu tvoří pomoc dětem.

Předešlé díly:

Veteráni modré čáry: Rob Blake - kluk ze statku
Veteráni modré čáry: Ray Bourque, pohádka se šťastným koncem
Veteráni modré čáry: Nicklas Lidström - dvacetkrát v play off, bez jediného zranění
Veteráni modré čáry: Chris Chelios - 26 sezón, tři Stanley Cupy i Babcockova šikana

 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter