Veteráni modré čáry: Ray Bourque, pohádka se šťastným koncem

Současná NHL je vedle jiného také srážkou generací v obranném pásmu. Beci prý zrají pomaleji, jejich výkonnost často kulminuje až po třicítce. Platí to i v nynější NHL? Na jedné straně třicátníci Karlsson, Josi, Giordano, Letang, na druhé generace vlčáků Makar, Fox, Dahlin, Hughes či Heiskanen.

Pokud udělá chybu útočník, pořád jí má kdo zachránit. Obránce už má za sebou jen brankáře. Taky proto jsou zkušenosti a předvídavost v defenzivní práci cennější a nachází zde trochu větší uplatnění. Pohlédněme do minulosti a přibližme si výkony matadorů modré čáry, kteří hráli NHL na vysoké úrovni i se čtyřmi křížky na zádech.

Pan konzistentní

Když se řekne Boston Bruins, znalcům naskočí celá řada jmen. Phil Esposito s Bobbym Orrem zvěčnili do historie tohoto klubu asi nejkrásnější éru. Zdeno Chára zde zářil i daleko po čtyřicítce a v roce 2011 vrátil do slavného města Stanley Cup. Jedno jméno ale ční nade všemi.

Ray Bourque je suverénem klubových tabulek v počtu odehraných zápasů, získaných bodů, gólů i asistencí. To všechno v základní části i v play off. A z postu obránce, prosím pěkně! Mezi beky je pak nejlepší v mnoha ohledech na úrovni celé NHL. Je rekordmanem v počtu gólů, asistencí i bodů.

Jeho rodiče se odstěhovali do Montrealu v padesátých letech a právě tam se narodil a vyrostl. Matka mu zemřela na rakovinu už v jeho dvanácti letech. Ray hrál hokej v quebecké juniorce, odkud byl v roce 1979 coby celková osmička draftován Bostonem do NHL. Medvědi ho paradoxně neměli ani jako jedničku na vlastním seznamu. Chtěli původně jiného beka Keitha Browna, ale toho jim uzmulo Chicago.

Žádné velké rozkoukávání nebylo třeba, do ligy lig naskočil ihned po draftu, skóroval hned v prvním zápase do sítě Winnipegu. Fantastickými 65 body (17+48) si řekl o Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a co víc, okamžitě se stal jedním z nejlepších obránců soutěže, což potvrzuje nominace do první All Star šestky.

Jeho kariéra v Bostonu, to je přehlídka vyrovnanosti, „konzistence“, chcete-li moderní výraz. Až do sedmatřiceti let neklesl pod 50 bodů, ke stovce mu třikrát scházelo opravdu málo (jednou čtyři, jednou pět, jednou šest bodů). Zpočátku nosil na dresu číslo 7, když se ale v prosinci 1987 klub rozhodl toto číslo vyřadit na počest jeho předešlého nositele Phila Esposita, přidal další sedmičku a s numerem 77 pak dohrál kariéru.

Byl neskutečně platný na přesilovce a v rozehrávce, jeho hlavní přednosti ovšem byly ve vynikající hře vzadu. Jeden trenér Bruins, a odpusťte autorům, že už si nevybaví jméno, v minulosti řekl: „Kdybych s Bostonem o gól prohrával a honili jsme výsledek, chtěl bych mít koncem zápasu na ledě Bobbyho Orra. Kdybych o gól vedl a bylo potřeba vedení udržet, chtěl bych mít na ledě Raye Bourquea.“

Norris Trophy pro nejlepšího beka vyhrál pětkrát, šestkrát skončil v hlasování druhý. Dvakrát mu těsně unikla Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Bavíme se o trofeji, kterou takřka zásadně vyhrávají útočníci, výjimečně brankáři. Z obránců jen Bobby Orr a Chris Pronger. Bourque navíc působil v NHL v éře Waynea Gretzkyho, který si Harta předplatil devětkrát.

„MacInnis, Pronger, Coffey... tihle chlapi, to byli všechno skvělí obránci,“ srovnával Brian Sutter, který vedl Bourquea tři roky v Bostonu. „Nicméně Raymond čněl nade všemi. Podle mého názoru byl on nejlepších obráncem od toho úplně největšího, jímž byl Bobby Orr.“

Devatenáctkrát se vešel do All Star týmu, třináctkrát do prvního, šestkrát do druhého. All Star Game? Tu hrál každý (!) rok své kariéry, kdy byla pořádána (škrtněte tedy jen roky 1987 a 1995, kdy se nekonala). Devatenáct nepřetržitých účastí nazývají někteří zámořští komentátoři „rekordem, který nebude nikdy překonán“.

Pravidelně reprezentoval Kanadu na mezinárodním poli. Hrál na Kanadských pohárech 1981, 84, 87, účast v roce 1991 odmítl, na naganské olympiádě 1998 už opět startoval.

Jeho kariéře dlouho chybělo jediné – Stanley Cup.

Nová výzva

Tento fakt byl důvodem, proč na konci své jednadvacáté sezóny požádal o výměnu. S Bostonem devatenáctkrát postoupil do play off! Vynechal jen v roce 1997. Dvakrát byl poháru hodně blízko, v roce 1988 a 1990 zůstal těsně pod vrcholem. Pokaždé s Bruins podlehl Edmontonu Oilers. V roce 1988 mu ještě šéfoval Wayne Gretzky, v roce 1990 Mark Messier.

Věrnost Medvědům měla i méně příjemnou stránku. Fanoušci a funkcionáři ho museli milovat, vedle jiného proto, že nikdy neprotahoval jednání o nové smlouvě. Měl rád své jisté, a to co nejrychleji. Bourque tak hrál dlouho za průměrné peníze. Ostatní hráči mu to měli za zlé. Přestoupit jinam, nepochybně by dostal víc.

„Každý mu říkal: Jdi za většími penězi!“ vzpomínal kdysi televizní analytik Peter McNab. „Ray mohl být volným agentem nejmíň třikrát. Žádná omezení, mohl jít, kam by chtěl. Bral méně peněz, aby zůstal v Bostonu. Hráčská asociace na něj tlačila... ale to bylo pořád ‚miluju tohle město, tyhle fanoušky, tady chci vyhrát...‘“

Celkových 34 miliónů dolarů hrubého, které za kariéru vydělal, z něj jistě nedělá chudáka, ale v poměru k odvedeným výkonům a velikosti jména je to dost málo. Ještě začátkem devadesátých let, kdy hráčské mzdy akcelerovaly, brával jen něco přes milión ročně. V posledních třech letech vydělal 15,5 miliónu, což je skoro půlka jeho kariérního příjmu.

Colorado se o něj muselo poprat, neboť zájemci na veterána stáli frontu. Hlásili se z Philadelphie, Detroitu, St. Louis. Uspěl tým z Denveru. V době trejdu bylo Bourqueovi už 39 let. „Proč právě teď? Ze dvou důvodů. Zaprvé chci ještě vyhrát Stanley Cup, což jsem nikdy nedokázal. Zadruhé cítím, že potřebuji změnu. Chci zjistit, co ještě v Rayi Bourqueovi zbylo,“ vzkázal tehdy fanouškům.

Avalanche, vítězové z roku 1996, byli v té době na vrcholu. V bráně Patrick Roy, v útoku Joe Sakic, Peter Forsberg, Milan Hejduk. V obraně Rob Blake nebo Adam Foote. Bourque rozhodně nebyl v silném mužstvu jen do počtu. Okamžitě zapadl a stal se pilířem defenzivy.

Na závěr své první sezóny v Denveru pomohl Avs k diviznímu titulu a v play off až do finále konference, kde ale Colorado těsně nestačilo v sedmi zápasech na Dallas. Bourque reálně zvažoval konec kariéry, nakonec se rozhodl ještě pro jeden pokus.

„One more shot,“ jak říkají v zámoří.

Doják na závěr

V Bostonu nebylo fanouška, který by mu úspěch u konkurence nepřál. Když hrál v březnu 2001 s Coloradem poprvé „doma“, zdravil se s diváky za bouřlivého potlesku. Když Colorado krájelo jednotlivá kola vyřazovacích bojů, na budově jednoho bostonského rádia stál do dálky čitelný transparent: „Rayi, vyhraj ho i pro nás!“

Bourqueovy výkony z poslední sezóny, kdy mu bylo čtyřicet let, jsou dokonalým příkladem, že o nominaci a vytížení rozhoduje individuální kvalita, nikoli rodný list. V základní části byl s 59 body (7+52) za Brianem Leetchem a Nicklasem Lidströmem třetím nejproduktivnějším hráčem soutěže. V Coloradu s časem 26:06 nejvytěžovanějším hráčem mužstva!

Vzdor věku nevyžadoval jedinou úlevu, naopak. Trenér kvůli němu musel vymýšlet podfuky. „Nikdy si neřekl o den volna. Pamatuji se, že jednou jsem mu musel schovat brusle, aby nešel na dobrovolný trénink. Byl jako šílený: ‚Kde jsou moje brusle?‘ ptal se trenérů a kustodů. Jenomže já jsem potřeboval, aby si ve čtyřiceti, při půlhodině, kterou hrál každý zápas, trochu odpočinul,“ vzpomínal Bob Hartley, tehdejší trenér Colorada.

V play off hrál Bourque odjakživa nevídané porce minut. V třikrát prodlužovaném finále v roce 1990 strávil na ledě bez dvou minut čistou hodinu. Podobně tomu bylo v roce 2001, kdy měl průměr 28:32. Vytěžovanější byl v Coloradu jen Rob Blake (29:26). S +9 byl Bourque nejlepší mezi obránci v týmu. Učili se od něj o generaci mladší kluci. Třeba Martin Škoula měl o devatenáct let míň.

„Musíte vzít v úvahu, že mu bylo čtyřicet,“ vzpomínal Rob Blake, toho času jednatřicetiletý. „Zůstal na ledě dvě minuty, někdy i v oslabení, točil se ve vlastním pásmu, pak přišel na střídačku, dvakrát oddechl a byl znovu ready. Ohromovalo mě to. Celých dvacet let v NHL hrál 25 minut večer co večer. Dokázal se neuvěřitelně zklidnit.“

Bránil, útočil, režíroval přesilovku. Na modré čáře mu neutekl ani ten nejtěžší kotouč. Skákavé puky si ztlumil nohou a okamžitě je vracel do pásma. Přesnost střelby mnohokrát prokázal na All Star Game, kde tuhle soutěž pravidelně vyhrával. S 6209 střelami je stále lídrem historické tabulky NHL, Alexandr Ovečkin už mu ale dýchá na záda.

V play off zůstával i pod největším tlakem naprosto klidný. Jelikož perfektně předvídal, nikdo mu ani v pokročilém věku neujel. Za ztracenými nebo vyhozenými kotouči startoval vždycky s předstihem, soupeřovy rychlíky odtlačil k mantinelu a k ničemu je nepustil.

Ve třetím zápase finálové série s New Jersey vstřelil vítězný gól. Za stavu 2:3 v neprospěch Lavin prohlásil, že se „pro obrat v sérii třeba rozkrájí“. Svého slova dostál, v posledním sedmém finále odehrál 23 minut a 35 sekund čistého času. Avalanche obrátili sérii po výhrách 4:0 v New Jersey a 3:1 na závěr doma.

Takhle jsme komentovali Raye Bourquea na nhl.cz v roce 2001: „Zkušenosti, přehled, rozehrávka, mazácký klid na modré čáře v přesilových hrách. Ale třeba i vrozená slušnost, když v šestém klání finálové série jako Jánošík ve vysoké rychlosti přeskakoval Martina Brodeura. V situaci, kdy by do něj většina jiných bez mrknutí oka zajela.“

Joe Sakic už v přípravném kempu před sezónou slíbil: „Letos vyhrajeme a já chci, abys byl první, kdo zvedne pohár nad hlavu.“ Ten okamžik patří k nejsilnějším v historii National Hockey League.

„Závěrečných deset minut bylo nekonečných. Pokaždé, když jsem se podíval nahoru, bylo to, jako kdyby odskočily nějaké dvě vteřiny. Posledních třicet sekund jsem už ani nemohl dýchat a nebylo to z únavy…“ zpovídal se Bourque.

„I když jsme neuspěli, je krásné vidět ho jako vítěze,“ řekl za poražené Scott Stevens.

Ray Bourque byl i ve čtyřiceti letech fenomenální. Prsten pro vítěze mu náleží zcela právem, rozhodně nejen za zásluhy. Přestože mohl na vysoké úrovni klidně ještě pár let pokračovat, po triumfu se rozhodl kariéru ukončit.

Po dvaadvaceti letech čestného boje odešel jako vítěz.

Předešlé díly:

Veteráni modré čáry: Rob Blake - kluk ze statku

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter