bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Veteráni modré čáry: Chris Chelios - 26 sezón, tři Stanley Cupy i Babcockova šikana

2. ledna 2023, 16:00

Jiří Lacina , Radek Černý

Současná NHL je vedle jiného také srážkou generací v obranném pásmu. Beci prý zrají pomaleji, jejich výkonnost často kulminuje až po třicítce. Platí to i v nynější NHL? Na jedné straně třicátníci Karlsson, Josi, Giordano, Letang, na druhé generace vlčáků Makar, Fox, Dahlin, Hughes či Heiskanen.

Pokud udělá chybu útočník, pořád jí má kdo zachránit. Obránce už má za sebou jen brankáře. Taky proto jsou zkušenosti a předvídavost v defenzivní práci cennější a nachází zde trochu větší uplatnění. Pohlédněme do minulosti a přibližme si výkony matadorů modré čáry, kteří hráli NHL na vysoké úrovni i se čtyřmi křížky na zádech.

Americký kapitán Canadiens

Dětský sen Chrise Cheliose se nikterak nelišil od jiných malých hokejistů. Byť nepochází z Kanady, nejslavnější hokejová liga byla velkým lákadlem a Chris nebyl z těch, kteří by se nechali odradit překážkami. A že jich bylo.

Chelios vyrůstal v Chicagu, kde bylo hokeje všude plno. První a druhý ročník na střední škole ještě strávil v Illinois, ale pak se rodina přestěhovala do jižní Kalifornie, kde byl tehdy juniorský hokej ještě v plenkách. Z výbušného mladíka byl náhle nadějný hokejista bez týmu.

Životní překážka? Žádný problém. Byly i jiné způsoby, jak se do NHL dostat. A Chelios je našel. Klikatá cesta skrze kanadskou juniorskou ligu, univerzitu ve Wisconsinu a americký olympijský tým vedla až do týmu slavných Les Canadiens.

„Jsem Řek,“ vysvětluje Chelios. „Víme, kde najít tu vnitřní vůli, jako nejlepší z plnokrevných závodních koní. Máme to prostě v krvi.“

V legendárním bílo-modro-červeném dresu odehrál sedm sezón, během kterých se vypracoval ve skutečnou ligovou superstar. Získal James Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže, byl jmenován do prvního týmu hvězd a v roce 1986 poprvé pozvedl nad hlavu Stanleyův pohár. V poslední sezóně v Montrealu mu na dres přišili kapitánské céčko (funkci kapitána vykonával společně s Guy Carbonneauem), jako prvnímu nekanadskému hráči v historii.

K jeho působení v Montrealu se váže i historka z playoff roku 1989. V konferenčním finále proti Philadelphii narazil Briana Proppa na hrazení tak tvrdě, že hvězda Flyers utrpěla silný otřes mozku a musel vynechat příští utkání. Odveta přišla až na konci šestého zápasu, kdy už bylo jasné, že Flyers sérii nezvládnou. Role mstitele se zhostil gólman Hextall a vznikla z toho jedna z nejpamátnějších bitek osmdesátých let. Hextallovi tenhle úlet vynesl suspendaci na tucet zápasů základní části.

Keenanův kůň

Devadesátá léta strávil Chelios v rodném Chicagu, kam byl vyměněn za Denise Savarda. Ze svých ofenzivních choutek nic neubral, dál sbíral spousty bodů a zodpovědně si plnil defenzivní úkoly. V roce 1992 dovedl Černé jestřáby do finále poháru, kde ovšem nestačili na skvěle rozjeté Tučňáky z Pittsburghu. K tomu přidal další dvě Norrisovy trofeje a celkem pravidelně se objevoval v posezónních All-Star týmech.

„Keenan ho nasazoval i 30-35 minut za zápas. Neviděl jsem ho unaveného. Protože pořád hrál, udržoval se ve vynikající kondici. I když se životosprávou si hlavu nelámal,“ vzpomíná ve své biografii tehdejší spoluhráč Dominik Hašek.

V Chicagu prožil Chelios osobní vrchol kariéry. Byl extrémně vytěžovaný, dvakrát nasbíral přes 70 bodů za sezónu. K tomu spousta času na lavici hanby, za 282 trestných minut z ročníku 1992-93 by se nemusel stydět kovaný bitkař. Pro tým by tenhle horkokrevný tvrďák udělal cokoli.

„Byl to bezkonkurenčně nejlepší obránce, s jakým jsem kdy hrál. A ve své době nejlepší bek NHL, i když nedostal tolikrát Norrisovu trofej jako Ray Bourque,“ dodává Hašek. „Mario Lemieux byl v roce 1997, na konci své kariéry, dotázán na nejlepšího brankáře, obránce a útočníka, proti kterým hrál: Hašek, Chelios a Gretzky,“ zněla odpověď.

Bowmanův kůň

Do Detroitu přišel jako 37letý veterán, respektovaný pro své vůdcovství, zaujetí pro hru a soubor hokejových kvalit, který mu umožňoval odehrát na vysoké úrovni všechny herní situace.

V NHL platí pro důležitost a přeneseně výši platu jednoduché pravidlo: odehrané minuty = respekt. Čím více minut, tím více respektu a vyšší smlouva. Ve svých nejlepších letech trávil Chelios na ledě okolo třiceti minut za zápas, stejně jako ostatní ligové hvězdy. Jak v Montrealu, tak v Chicagu byl na ledě v každé důležité situaci.

Po příchodu do Detroitu na tom trenér Scotty Bowman nehodlal nic měnit. Kouč směřující do Síně slávy měl v budoucího člena Síně slávy plnou důvěru. Takhle srovnával amerického matadora s Nicklasem Lidströmem, známým hokejovým džentlmenem.

„Byl naprosto odlišným hráčem od Lidströma. Sbíral hodně trestných minut. Hákoval, držel, sekal, visel na vás celou dobu. Dával za uši nejlepším hráčům soupeře. Byla to doba jednoho hlavního rozhodčího. Chelios vždycky vyhledával hru na hraně a nedělal si starosti s důsledky.“

Také Bowman připomíná známou story o rotopedu v sauně. „Byl to skutečný dříč. Museli jsme vysadit dveře do sauny, aby tam dostal rotoped. Nejšílenější věc, co jsem kdy viděl. Skončil trénink, on šel do tělocvičny a zůstal tam do pozdního odpoledne prostě proto, že ho to bavilo. Žil pro hokej. A to mu už bylo kolem čtyřiceti.“

Ostřílený veterán makal, aby trenérovu důvěru nezklamal. V Detroitu měl méně povinností a více kvalitních spoluhráčů, což mu pomáhalo udržet svou hru i v tak pokročilém věku na vysoké úrovni. I po čtyřicítce jeho vytížení obvykle neklesalo pod 22 minut.

Jeho vrcholem u Rudých křídel byla sezóna 2001-02, kterou zakončil s 39 body a ve statistice +/- byl coby čerstvý čtyřicátník s výkonem +40 nejlepší v lize! Třešničkou na dortu byl zisk druhého prstenu pro vítěze Stanleyova poháru. První pro Haška, druhý pro Cheliose.

Babcockovy naschvály

Důvěry trenéra si Chelios užíval v Detroitu až do roku 2005, kdy byl propuštěn Dave Lewis a jako náhrada přišel Mike Babcock. O pár měsíců mladší bývalý obránce a někdejší Cheliosův rival v kanadské juniorce využíval protřelého veterána méně a méně.

Cheliosův čas na ledě se snížil z 21 minut na něco málo přes 18. Další sezónu opět nepatrně klesl a sestupnou tendenci potvrdil i v následující, kdy trávil na ledě pouze necelých 16 minut za zápas.

Na přesilovkách se prakticky neobjevoval, občas ho Babcock úplně vyřadil ze sestavy. Zdůvodňoval to tím, že chce, aby si stárnoucí harcovník co nejvíc odpočinul. To ale horkokrevného bijce s nabušeným fyzickým fondem vytáčelo do ruda.

S Detroitem podepisoval tou dobou už jen roční smlouvy a čím dál víc u toho váhal. V podcastovém rozhovoru se o metodách svérázného kouče rozpovídal: „Řekl mi: ‚Nejsi tu od toho, abys dával góly. Jsi tady, abys hrál obranu a hlídal Bretta Lebdu‘. Já na to: ‚Jo, ale byl jsem v plusu celý tréninkový kemp‘ a on mě hned přerušil slovy: ‚Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít za Kennym Hollandem, určitě nebude mít problém tě vyměnit.‘ Nechtěl jsem ale opouštět tenhle tým. Snažil jsem se mu vyhovět tím, že zavřu pusu a budu dělat, co mi řekne."

V sezóně 2007-08, ve 46 letech, se stal druhým nejstarším hráčem, který nastoupil v základní části NHL. Pouze Gordie Howe, který se po sloučení WHA a NHL vrátil do slavné ligy na rok v 51 letech, byl starší. Odehrál 69 zápasů, s bilancí 3+9 a + 11 v tabulce pravdy. To vše s průměrným zápasovým časem necelých 17 minut. V playoff nastoupil do 14 zápasů, bod si nepřipsal a trávil na ledě kolem 13 minut. Po posledním utkání si potřetí a naposledy potěžkal slavný hokejový grál.

Boje s Babcockem trvaly dál. Jakub Kindl kdysi vzpomínal na metody úspěšného trenéra pro bezfrazi.cz: „Jednou mě třeba dal na pravou stranu obrany a já se tomu u nástěnky divil. Zrovna procházel kolem a slyšel mě, tak se na tu sestavu podíval a říká: ‚A jo, ty jsi na pravým… Ty máš problém pracovat na levý straně a já ti to ještě dělám ještě těžší, co?‘“

Také Chelios neustále čelil Babckokově aroganci. V roce 2009 sehrála Rudá křídla venkovní zápas na stadionu Wrigley Field v Chicagu, rodném městě řízného veterána. Nechyběla u toho celá Cheliosova rodina, včetně příbuzných a známých. Babcock vycítil příležitost, jak uplatnit své kontroverzní motivační metody vůči starším hráčům a udělal z Cheliho zdravého náhradníka.

Že z tohoto rozhodnutí nebyl hokejista vůbec nadšený, bylo jasné, ale pramálo pochopení projevili i generální manažer Ken Holland či další člen vrcholného managementu Red Wings Jim Nill. Několikadenní ostré výměny názorů vyústily v šalamounské řešení. Babcock naoko ustoupil a zkušeného veterána do sestavy zařadil, nicméně nechal jej hrát jen první střídání a pak ho po zbytek zápasu okázale ignoroval.

Chelios na nepříjemný moment ve své kariéře vzpomínal následovně: „Bylo to až legrační. Sedím tam. Druhá třetina. Moji dva synové byli pár metrů ode mě. Seděli na hrazení, dívali se na mě a nechápali, co se děje. Nakonec mi zbytek zápasu podávali pivo. Když se mě Brad McCrimmon na konci pokusil přimět, abych šel na oslabení, odpálil jsem: ‚Bez šance.‘“

Podobně se Babcock svezl po jiné americké hvězdě Miku Modanovi. Věděl, že hraje poslední sezónu a má našlápnuto k metě 1500 zápasů, což v té době zvládlo v celé historii jen 21 borců. Když zbývalo odehrát nějakých deset duelů do konce základní části, bylo jasné, že pokud nastoupí do všech, tak metu pokoří. Nestalo se. Babcock Modana na jeden zápas posadil na tribunu a respektovaný borec vstoupil do Síně slávy s 1499 odehranými zápasy.

Své by mohl vyprávět i další harcovník Jason Spezza, jenž se s Babcockem sešel v Torontu. Nevyzpytatelný kouč z něj udělal zdravého náhradníka v zápase s Ottawou, kde Spezza odehrál většinu kariéru a platil zde za legendu.

„To byly tak zbytečné věci, které se staly jen proto, aby ukázal generálnímu manažerovi, že je šéf,“ vzpomínal Chelios. „Touha po moci a ego jsou velké součásti jeho osobnosti.“

Boj o místo na farmě

V roce 2009, to už bylo Cheliosovi 47 let, s ním Detroit přestal počítat. Věren své zarputilé nátuře podepsal zkušební 25 zápasový kontrakt v AHL s týmem Chicago Wolves, což byl farmářský tým Atlanty Trashers. Podepsal zde roční dvoucestnou smlouvu. V průběhu sezóny se dostal nahoru. Když byl ale po sedmi zápasech odeslán zpět na farmu, rozhodl se kariéru ukončit.

Poslední utkání v NHL odehrál ve věku 48 let a dvou měsíců. Po čtyřicítce, kdy většina hokejistů leží na pláži a hraje golf, odehrál Chelios neuvěřitelných 470 zápasů. (Druhý Jágr 387, třetí Chára 330, čtvrtý Horton 320, pátý Howe 295 + další ve WHA). Chelios tak je zdaleka nejotřískanějším veteránem, kteří se v takto pokročilém věku odvážil měřit síly v drsném světě NHL.

Předešlé díly:

Veteráni modré čáry: Rob Blake - kluk ze statku
Veteráni modré čáry: Ray Bourque, pohádka se šťastným koncem
Veteráni modré čáry: Nicklas Lidström - dvacetkrát v play off, bez jediného zranění

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.