Nejlepšími juniory světa jsou Američané. Ve finále přetlačili Kanadu

Dvakrát dokázali dohnat dvougólovou ztrátu. V nájezdech pak zazářili brankář Tyler Parsons a střelec Troy Terry a bylo hotovo. Mladíci z USA mohli po výsledku 5:4 slavit další vítězství nad odvěkým rivalem z Kanady a především zlato z mistrovství světa do 20 let.

V průběhu zápasu to přitom s výběrem Američanů nevypadalo dobře. Prohrávali 0:2, později i 2:4. Pokaždé se ale dokázali oklepat a manko smazat.

„Tohle je jedna z neodolnějších part, které jsem byl součástí. Byli jsme v nepříznivé situaci, ale nezpanikařili jsme. Vůbec jsme si nepřipouštěli možnost porážky,“ vykládal po utkání obránce Bostonu a sám střelec prvního gólu mužstva Charlie McAvoy.

Američané bleskově srovnali ve třetí třetině zásluhou druhé trefy Kieffera Bellowsa a Colina Whitea. Když další branka nepadla ani v prodloužení, dostaly se ke slovu nájezdy.

A ty se zdají být parádní disciplínou gólmana Parsonse a útočníka Terryho.

Už v semifinále proti Rusku vychytal Parsons v klíčové chvíli všechny tři ruské exekutory a podobně si počínal i nyní. Zlikvidoval dokonce celou pětici kanadských střelců. Znamenitě si přitom počínal i při hře, v níž lapil 46 střel.

Ve čtvrté sérii se pak ke svému pokusu postavil Terry.

A opět nikoho nenechal na pochybách, jak šikovné má ruce. V semifinále s Ruskem dal vzpomenout na výkon T. J. Oshieho z olympiády v Soči a proměnil všechny tři (!) své nájezdy. A protože si úspěšně počínal i tentokrát, Spojené státy mohly začít slavit.

„Je naprosto neuvěřitelné, co Troy dokáže. Je radost sledovat, s jakou lehkostí skóruje. Taky je ale třeba smeknout před Tylerem, který vytasil několik skvělých zákroků,“ chválil kolegy Bellows.

Kanada marně dobývající

Spojené státy porazily Kanadu ve finále mistrovství už potřetí v řadě. Zato hráči s javorovým listem na dresu se naposledy proti sokovi radovali pořádně dávno – v roce 1997.

Zejména však kanadské výběry získali jen jedno zlato z posledních osmi šampionátů, což je na zemi s takovou základnou a tradicí zoufale málo.

„Nechali jsme je vrátit se do zápasu úplně snadno a zbytečně. Je to velké zklamání. Samozřejmě je taky frustrující, když takový zápas musí rozhodnout samostatné nájezdy, ale tak to je,“ hledal příčiny kapitán Dylan Strome, který si pochvaloval atmosféru, jež diváci vytvořili.

Jen slova obdivu a uznání měl trenér USA Bob Motzko. „Byl to fantastický střet dvou těžkých vah hokejových supervelmocí. Naneštěstí jedna z nich musela prohrát. Jsem opravdu pyšný na kluky, jak se dokázali semknout a vrátit se do zápasu,“ říkal dojatě.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter