Sto padesát: Dřív než Gretzky i Lemieux aneb magický ročník Phila Esposita

Životní sezóna? Connor McDavid drží průměr už 1,9 bodu na utkání a podle všeho skutečně finišuje za 150 body v sezóně. Ať už kulatou metu pokoří či nikoli, naše rekapitulace 150 bodových hráčů pokračuje. Prvním, kdo tuto hranici překonal, byl Phil Esposito.

Bobby Orr

Phil Esposito působil během své osmnáctileté kariéry ve třech klubech původní šestky – v Chicagu, v Bostonu a v New Yorku u Rangers. Pětkrát vyhrál ligovou produktivitu, dvakrát dostal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže. V roce 1972 byl jedním z hrdinů nezapomenutelné Série století, kde se Kanada utkala se Sověty. Nejsilnější období kariéry prožil jednoznačně v Bostonu (1967-76) po boku Bobbyho Orra (na snímku spolu).

Není jen prvním hráčem, který překonal 150 bodovou hranici, je úplně prvním hráčem, který překonal stovku. Pochopitelně šlo v té době vždy o ligové rekordy. V sezóně 1968-69 přešvihl stovku rovnou o 26 bodů (46+77). O dva roky později zapsal 152 bodů za 76 branek a stejný počet asistencí. Překonal tím vlastní bodový, ale i gólový rekord Bobbyho Hulla (58).

Začátkem sedmdesátých let patřili Big Bad Bruins k nejobávanějším mužstvům ligy. Hokej byl díky nim na začátku sedmdesátých let v Bostonu obrovsky populární. Úplně zastínil ostatní sporty, což se v Americe nestává často. Lidé na vstupenky ve frontách leželi ve spacích pytlích od tří hodin ráno!

Esposito dokonale zapadal do tvrdého týmu hromotluků, kteří ale uměli hrát hokej. Nejnebezpečnější byl v okolí brankoviště, kde ho nacházel fenomenální Bobby Orr. Často mu stačilo jen stát poblíž branky a mít na ledě hokejku. Obránce s číslem 4 dvakrát objel útočnou třetinu a ve vhodný okamžik vyslal puk žádoucím směrem.

Statný útočník takto dlouho držel rekord v počtu přesilovkových branek, který překonal až Dave Andreychuk (a po něm Alexandr Ovečkin). Když byl po letech dotázán na hlavní důvod své přesilovkové potence, odpověděl stručně: „Bobby Orr.“

Festival gólů a nahrávek

Oficiální server nhl.com vzpomínal Espositovu památnou sezónu 1970-71 po víc než padesáti letech jako „rekord lámající festival gólů a nahrávek“. Také urostlý hokejista si je vědom, že mu tehdy všechno vycházelo. „Byl to pro mě magický ročník,“ zavzpomínal.

Sezóna měla tehdy jen 78 utkání, zápis 76 + 76 je skutečně unikátní. Jednou bral pět bodů (3+2), jednou šest (3+3), nebodoval v deseti duelech. Jeho rekord vydržel deset let, v sezóně 1980-81 ho překonal dvacetiletý Wayne Gretzky (164).

Jeden rekord z této doby ale zůstává platný dodnes. Esposito tehdy vyslal na branku soupeřů neuvěřitelných 550 střel, dosud nejvíc od doby, kdy se začaly střely oficiálně počítat (tj. od sezóny 1959-60). Druhý je Alexandr Ovečkin ze sezóny 2008-09 (528), třetí stejný hráč z ročníku 2007-08 (446). Nikdo jiný se Espositovi nepřiblížil ani na 100 střel!

„Při způsobu, jakým se dnes hraje, to asi nikdo nepřekoná. Hráči dnes tolik nestřílí,“ myslí si Esposito. „Hodně střel je zablokováno a kompozitové hokejky se strašně lámou.“

Osobní bodové či gólové cíle si do sezóny nedával, přiznal ale, že v Chicagu toužil pokořit dvacet branek za sezónu, což se mu podařilo ve všech třech kompletních ročnících. Výměna do Bostonu mu změnila život. Vymohl si plat 12 tisíc dolarů ročně.

„Řekl jsem generálnímu manažerovi, že jestli mi nedá 12 tisíc, nepůjdu k nim. Tolik jsem si mohl vydělat v ocelárně v Sault Ste. Marie, živil jsem rodinu, manželku a dceru.“

I tato dnes směšná suma přišla Miltu Schmidtovi moc. Nabídnul 10,5 tisíce plus bonus za 30 vstřelených branek. Espo stáhnul tuto podmínku na 20 a v první sezóně nakonec skóroval 35 krát. S bonusy si vydělal 17 tisíc.

Lajna tlusťochů

Střílet góly ho v Chicagu učil o tři roky starší a celých šest sezón zkušenější Bobby Hull. Skutečně od něj dostal několik cenných rad, které si s sebou vzal do Bostonu. Trenér Harry Sinden viděl Espositovy dispozice, chtěl z něj udělat střelce.

K ruce mu dal na křídla Kena Hodge a Wayna Cashmana, spolupráce fungovala skvěle. V sezóně 1970-71 nasbírali dohromady 336 bodů (Espo 152 Hodge 105, Cashman 79). Sám Esposito nastřílel v rekordní sezóně sedm hattricků, zapsal 16 vítězných gólů, v průměru poslal na bránu přes sedm střel za večer. V patnácti utkáních šel přes 10 střel, třikrát 13!

Specifikem těžkotonážního útoku byla váha. Esposito odhadl, že každý vážili jen pár kilo pod metrák. „Hodge byl nejtlustší, já druhý, Cash třetí. V té době nebyly žádné testy podkožního tuku. Když jsem přišel do Bostonu, řekl jsem vedení, ať mě neotravujou s váhou. ‚Když budu hrát špatně, bavme se o tom.‘ V Chicagu mě pokutovali za každou libru nad 88 kilo. Byl jsem vždycky robustní, v Rusku 1972 jsem měl 102 kilo.“

O tom, kdo jeho výkony jednou překoná, prý věděl už před koncem sedmdesátých let. „Když přišel Gretzky v roce 1977 do juniorů v Soo Greyhounds, volal mi táta s říkal: ‚Synu, máme tady hubeného kluka, který jednou zlomí tvoje rekordy.‘ Když jsem proti němu pak hrál, přišel mi špatný na buly, všechny jsem proti němu vyhrával. Ale jinak bylo zřejmé, že vidí hru mnohem lépe než kdokoli jiný. Už v osmnácti byl neuvěřitelný.“

I když následovníci odsunuli Espův výkon trochu do pozadí, sezónu 1970-71 nelze vymazat z paměti. Už proto, že mu nasadila laťku strašlivě vysoko. „Další rok jsem dal 66 gólů a jeden bostonský novinář psal, že jsem se ‚propadl’,“ smál se ještě po padesáti letech Esposito.

Předešlé díly:

Sto padesát: Rok s Gretzkym aneb neuvěřitelná sezóna Bernieho Nichollse
Sto padesát: Mario Lemieux, jediný bod pod kótou 200
Dvě stovky: Mimozemšťan Gretzky a jeho rekordní sezóna

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter