Quinn Hughes, bruslař od boha. Bratr jedničky draftu udivuje Vancouver

Jsou sourozenci a leccos mají společného, středeční večer však nemohli mít odlišnější. Zatímco útočník Jack Hughes musel v barvách New Jersey Devils strpět debakl 0:4 od Philadelphie, jeho starší bratr Quinn se bavil velkolepě. Společně se spoluhráči z Vancouveru si totiž užíval demolici Los Angeles. Kosatky soupeře rozdrtily 8:2 a mladý bek byl jednou z hlavních tváří zápasu.

Jeho mladší bratr Jack je letošní jedničkou draftu, vedení Devils mu dalo přednost před Kaapem Kakkem. Quinnovi se takové pocty nedostalo, o rok dříve ho Canucks vzali až ze sedmého místa. Mrzet ho to ale nemusí. Na rozdíl třeba od Barretta Haytona či Filipa Zadiny totiž hraje NHL. A pokud se mu bude dařit jako proti Kings, z nejlepší soutěže světa už jentak nevypadne.

Byl výtečný. Hughese bylo plné kluziště a povedený výkon korunoval dvěma body za nahrávku a debutovou branku v lize.„Odjakživa přemýšlíte o tom, jaký bude váš první gól a kdy ho dáte. A že se mi povedlo takhle trefit, to je fakt skvělé,“ rozplýval se po vítězném utkání mladý bek. Zároveň ale naznačil, že od něj lze čekat ještě daleko větší věci. „Od začátku každému říkám: Budu se snažit, abych se zlepšoval v každém zápase. Až budeme hrát třicátý duel, myslím, že budu jiný hráč než teď. To samé platí pro šedesátý zápas. Teď se ale cítím fakt dobře. Pro nás všechny to je výjimečná noc.“

Jistě, vyklepnout konferenčního soupeře 8:2 potěší a Hughes nebyl jediným hráčem Canucks, který na sebe poutal pozornost – Bo Horvat poprvé oblékl dres s kapitánským céčkem a J.T. Miller se zaskvěl rovnou čtyřmi body. Přesto to byl mladý americký obránce, kvůli komu především fanouškům Kosatek svítily oči. 

„Dívat se na něj je strhující. Ostatně to, že se nám líbí, je poznat už z toho, kolik času mu dáváme,“ liboval si po utkání trenér Vancouveru Travis Green. „Skvěle bruslí, skvěle brání a dneska mě zaujala i jeho střela.“ 

Kouč Canucks může být po vysoké výhře spokojený, přesto už na sobě pociťuje menší tlak, týkající se právě Quinna Hughese. Fanoušci i média se totiž ptají: proč hraje až druhou přesilovku? Proč nedostává v početní výhodě příležitost rovnou?

„Důvod, proč Hughes musí hrát v první přesilovce, je prostý a je patrný i z novinářského boxu. Petterson a Hughes mají stejný pohled na hru. Jsou to vysoce výkonné hokejové mozky s neobyčejným talentem,“ vysvětluje na webu The Athletic redaktor Thomas Drance.

Je nabíledni, že dříve nebo později se stále ještě devatenáctiletého rodáka z Orlanda v elitní přesilovkové formaci dočkáme. Zúžit debatu jen na vnímání Hughese coby ofenzivního talentu by ovšem bylo příliš povrchní. Ostatně, jak ukázal středeční zápas, stále je to v první řadě obránce – a velmi dobrý. 

Krásnou modelovou situací budiž moment ze druhé třetiny, kdy mladý bek na útočné modré ztratil puk, zakopl a skončil na zemi. Nezačal ale rozhazovat rukama či se bez zájmu klouzat k vlastní brance v exhibičním tempu. Naopak. Okamžitě zažehl motory a pekelným tempem si to štrádoval za kotoučem. Ve vlastním obranném pásmu se tak po špatném zpracování protivníka mohl puku zase ujmout a bleskurychle ho předat spoluhráči. 

„Má zřejmě ty nejlepší nohy, jaké jsem kdy viděl,“ vysekl Hughesovi už před sezonou poklonu kolega z defenzivy Troy Stecher. Teď nováček v řadách Canucks ukázal, že skutečně má v nohách dynamit. A že Elias Petterson není jediným mladým hráčem kanadského mužstva, od kterého lze čekat velké věci. Švédova první sezona mezi nejlepšími skončila ziskem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. Převezme si příští rok cenu Quinn Hughes?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter