Roberto Luongo: Když vidím Jágra, cítím se stále mladý

Populární sportovní redaktorka Kristina Rutherfordová z magazínu SportsNet si do rubriky „The Interview“, v níž zpovídá známé sportovce, tentokrát pozvala brankáře Floridy Roberta Luonga. Řeč byla nejen o Jaromíru Jágrovi, ale i o vtipných příbězích z minulosti legendárního brankáře.

Váš brankářský styl se během těch let určitě někam posunul. Kolik takových stylů jsme u vás mohli vidět?

Myslím, že tak tři nebo čtyři. Pořád se objevují nové a nové prostředky, díky kterým můžete zlepšit svou výkonnost. Snažím se udržet mezi brankářskou elitou a pokud objevím něco nového, co mi v tom může pomoci, zkusím to. O to více to platí teď, když jsem starší. Musím trochu šetřit energií. (směje se)

Říkáte, že jste starší. Nechce tím doufám říci, že už nejste ve formě…

Ne, to samozřejmě nechci. Jenže nemůžu být ve formě navždy. Musím pro to tedy něco dělat, nejvíce mě pak prověří ty nejnáročnější situace.

Nyní se vám velmi daří. Cítíte se jako šestatřicetiletý? Jelikož tak rozhodně nepůsobíte…

(směje se) No, máte asi pravdu. Cítím se teď opravdu dobře, i když vždycky může být lépe. Ale víte co? Týmu se daří skvěle, to se samozřejmě odráží na mých výkonech a stejně to funguje i naopak. Když to tak funguje, cítíte z vašeho týmu, že vám věří a s takovým vědomím se poté chytá mnohem lépe. Podle čísel je to asi moje nejlepší sezóna vůbec.

Poradil vám Jaromír Jágr to kouzlo, jak výkonnostně nestárnout?

Přímo ne. Ale když ho vidím, cítím se stále mladý. To je výhoda.

Provokujete občas hráče v poli?

Jasně, hlavně na trénincích. Rád se s ostatními bavím. Rád někdy poškádlím i protihráče při zápase, ale snažím se je provokovat co nejméně, protože nikdy nevíte, kdy vám to vrátí i s úroky.

Které ze spoluhráčů nejraději provokujete?

Hrozně rád si dělám srandu ze střely Briana Campbella. Nemá moc tvrdou střelu. Pak si rád střílím z Jágra, hlavně z jeho věku. To jsou asi moje nejoblíbenější oběti. Když sedím vedle Jágra v kabině, je hrozně lákavé se k němu otočit a trochu ho poškádlit.

Během vaší kariéry se toho hodně událo. Jak byste to všechno přiblížil člověku, který vás vůbec nezná?

Nevím, kde mám začít. Prožil jsem hodně vzestupů a pádů, které jsou koneckonců kvalitně zdokumentovány. Ať tak, či onak, musím říci, že jsem měl opravdu úžasnou kariéru. Pořád v sobě však hledám toho všemohoucího lorda, pokud mi rozumíte…

Nemohu nezmínit ten váš průjmový incident… (Pozn. redakce: Luongo vynechal první tři minuty prodloužení v pátém zápase finále Stanley Cupu v roce 2007, protože musel nevyhnutelně odběhnout do koupelny)

(směje se) Dobře, když jinak nedáte.

Možná by však bylo lepší vytáhnout téma „Vaše forma při cestě za olympijským zlatem“…

No, to je mnohem lepší příběh, nemyslíte? (směje se) Vždy na to rád vzpomínám.

Jak byste se charakterizoval, když jste na ledě?

Jsem normální, nechovám se moc jako gólman. Někteří brankáři se chovají divně. Já jsem takový pohodový a flegmatický chlap. A někdo si dokonce myslí, že jsem vtipný.

Vždyť vy jste vtipný…

Snažím se být. Možná jen vtipně vypadám, ne? Nechci brát sám sebe moc vážně. I ve špatných dobách je potřeba myslet pozitivně a mít trochu srandy.

Máte velice populární twitterový účet (Pozn. redakce: @strombone1). Bavíte se při psaní tweetů?

Moc ne, spíš se snažím si všechno pětkrát zkontrolovat, abych se ujistil, že jsem tam nenapsal něco nevhodného nebo urážlivého. Většinou se bavím až tehdy, kdy čtu reakce ostatních lidí.

Máte nějaký oblíbený tweet?

Jeden s Kim Kardashian. Objevila se fotomontáž, na níž je moje hlava připevněná na těle Kim. (směje se) To se vážně povedlo.

Jak vzpomínáte na den vašeho Draftu? Byl jste tehdy nejvýše draftovaný brankář.

Bylo to neskutečné. Neměl jsem vůbec představu o svých šancích, bylo kolem toho hodně otazníků. Pamatuji si, jak jsem seděl v hledišti a najednou jsem po pár prvních výběrech slyšel svoje jméno. Zbytek dne si vlastně ani nepamatuji. Být nejvýše draftovaným brankářem, to byl skvělý pocit. Islanders tehdy měli k dispozici čtvrtou i pátou volbu v prvním kole. Jsem rád, že si mě vybrali jako prvního.

Pokud byste měl ukázat na hráče, kterého chcete vidět v samostatném úniku proti vám ze všech nejméně, o koho by šlo?

Tyler Seguin. Má skvělou střelu a dokáže si danou situaci skvěle promyslet. Je to rozený střelec.

Vzpomínám si na jednu historku ve spojení s vaší matkou. Ta prý jednou uklízela dům, v němž jste s vyrůstal společně s bratry, aby ho mohla dát k pronájmu. Po vás to prý byl nepronajmutelný objekt…

To je pravda, úplně jsme to tam zničili. Hráli jsme hokej úplně všude. Byly tam díry ve zdech a koberce byly na cucky. Užili jsme si tam hodně srandy.

Martin Broudeur a Felix Potvin prošli stejným mládežnickým týmem jako vy. Myslíte, že to hrálo ve vaší cestě za NHL nějakou roli?

Možná. Agenti se mi začali více věnovat někdy v šestnácti letech. Tehdy se začalo ukazovat, že mám šanci se někam dostat.

Zanedbával jste tehdy školu?

Ne, tehdy ještě ne. To až později v juniorském týmu. (směje se) Tehdy jsem se totiž odstěhoval z domova. Je docela těžké se donutit k učení, když za vámi nestojí rodiče, kteří by vás k tomu dokopali.

Selhal jste?

Ne, neselhal. Ale bylo to těsné. Vždy jsem si udržoval percentil někde kolem devadesáti, ale posledním ročníkem na střední škole ve Val-d’Or jsem sotva prolezl.

Ještě, že to brankářské řemeslo vyšlo…

To tedy ano, díky bohu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter