Němí svědci historie: Také Boston měl svoji „Madison Square“ Garden

Původní hokejové arény. Kdyby mohly mluvit, měly by zatraceně co vyprávět! Přihlížely rozmachu lední hry v Kanadě i USA. Vzdor době, ve které vznikaly, nabízely solidní komfort a tisíce míst k sezení. Dříve narození hokejisté si považují za čest, že zažili jejich atmosféru.

Diváci vtažení do děje

Bostonská aréna byla otevřena 17. listopadu 1928. Navrhoval jí boxerský promotér Tex Rickard, jenž měl prsty také v rekonstrukci newyorské Madison Square Garden. Proto se i bostonské hale zprvu říkalo „Boston Madison Square Garden“. Až později byl název zkrácen na Boston Garden.

Hala byla domovem hokejových Bruins a basketbalových Celtics, konaly se zde pochopitelně také boxerské zápasy, hudební koncerty a politická shromáždění. Za zmínku určitě stojí třeba řeč Johna Fitzgeralda Kennedyho z roku 1960.

Rickard jí původně koncipoval především s myšlenkou na box, jeho snahou bylo mít fanoušky co nejblíže dění. Doslova měli vidět „každou kapku potu na tvářích boxerů“. Diváci hokejových i basketbalových zápasů tak zde byli mnohem blíž hře než ve kterékoli jiné hale. Výhoda domácího prostředí Bostonu tím exponenciálně rostla.

Pokud jsme o Chicago Stadium psali jako o „nejhlučnější“ hale své doby, o Boston Garden tvrdí původní zdroje, že ohledně „intenzity fanouškovské podpory“ byla Chicagu velkým rivalem. Třeba Celtics tady měli v sezóně 1985-86 bilanci 40:1. Prohráli jediný domácí zápas! Bylo to zkrátka místo pro sport jako stvořené.

„Ta budova byla natolik prosáklá historií a ‚old-time‘ hokejem, že jí lidé často spojovali s duchy,“ vzpomínal Pat Burns, trenér Toronta a Bostonu devadesátých let.

Fanoušci nadšeně aplaudovali fyzické hře, šíleli z každého hitu naděleného soupeřům. Plocha tady byla zpočátku extrémně malá (58,2 x 25,3 m). Jelikož byli lidé v Bostonu velmi blízko ledu, vytvářeli zde pro soupeře značně nehostinné prostředí.

„Hrálo se tam skutečně těžko. Měli tam malý led a na něj vhodné typy hráčů. Každý zápas u nich bolel,“ vzpomínal Paul Ysebaert, bývalý útočník Detroitu.

Boj o novou halu trval přes dvacet let

Mezi největší hvězdy, které v Boston Garden bavily lidi, patřili rozhodně Bobby Orr a Phil Esposito. Nefalšované celebrity NHL sedmdesátých let. Kvůli možnosti je spatřit nocovali lidé před halou ve spacích pytlích od tří hodin ráno! Esposito, jinak také hrdina Světové série 1972, nasbíral coby hráč Bruins jako první hokejista v historii přes 150 bodů. Jeho rekordy překonal až Wayne Gretzky.

Byť to není předmětem tohoto textu, dodejme, že velkou hvězdou arény byl rovněž Larry Bird. Legenda basketbalových Celtics, kterou respektoval třeba i Michael Jordan. A kdo viděl The Last Dance, ví, že tenhle chlap uznáním k hráčům kolem sebe rozhodně neplýtval.

Finále Stanley Cupy se tady hrálo sedmnáctkrát, naposledy v roce 1990. Boston Garden je historicky první arénou, která zažila v jeden rok finále NHL i NBA (1957). Totéž se povedlo o rok později a pak ještě v roce 1974. NHL All Star Game hostila hala jednou, v roce 1971.

Jako každá aréna stavěná mezi válkami přestávala časem stačit, ta bostonská měla však problémů víc než jinde. Boston Garden nedisponovala klimatizací, lidem se tady špatně dýchalo, nad ledem se někdy tvořila mlha. Při zápase play off NBA 1984 naměřili teplotu 36° C. Kapacita patřila k nejmenším z hal hostících velké profesionální sporty v USA. Některým lidem vadily ve výhledu nosné pilíře. Desítky let staré sedačky pamatovaly svoje...

Finále Stanley Cupu v Bostonu 1988 a 1990 byla poznamenána výpadkem elektrického proudu. 24. května 1988 vypověděl službu 58 let starý měnič, záložní generátor nenaběhl a hala se ocitla v naprosté tmě. Zápas číslo čtyři mezi Bruins a Oilers se tak musel odehrát za dva dny znovu. V roce 1990 - shodou okolností mezi stejnými týmy – se bostonský finálový blackout opakoval. Tentokrát aspoň nebyl tak fatální a zápas byl dohrán.

Už v roce 1972 starosta města oznámil plán výstavby nové osmnáctitisícové arény poblíž jižní stanice (původní Garden ležela na severu). Společné plány nicméně padly na neochotě vlastníka původní haly investovat cca 25 miliónů dolarů. Právě v této době došlo k prodeji klubu i haly Jeremy Jacobsovi (nyní 84 let), jenž vlastní klub dodnes. Pokud rádi spíláte Garymu Bettmanovi, nezapomínejte, že plní především příkazy těch, co si ho platí. A panu Jacobsovi prý naslouchá možná ze všech majitelů nejvíc. 

Ve věci nové haly se v sedmdesátých letech angažovali rovněž basketbaloví Celtics, kteří byli u Jacobse v nájmu. Chtěli ho snížit, jinak že si postaví svůj stánek... Velké oči. Plánů byla spousta, ale jednání až do začátku devadesátých let neustále na něčem troskotala. Výstavba nové haly započala v dubnu 1993.

Úplně poslední sportovní akcí staré Garden byl přípravný zápas Boston Bruins a Montreal Canadiens z 26. září 1995. Po něm následoval speciální ceremoniál, kdy se stahovaly bannery a vyřazená čísla, rozebírali sedačky. Úplně poslední sešlost ke konci haly se konala o tři dny později. Nechyběly na ní legendy Orr, Esposito, Bird a další.

Boston Garden pak zela prázdnotou cca tři roky. Zbourána byla v roce 1998.

Kapacita Boston Garden pro hokej:
1928-68 – 13 909
...
1988-95 – 14 448

Vyřazená čísla:
#2 Eddie Shore
#3 Lionel Hitchman
#4 Bobby Orr
#5 Aubrey Clapper
#7 Phil Esposito
#8 Cam Neely
#9 Johnny Bucyk
#15 Milt Schmidt
#24 Terry O'Reilly
#77 Ray Bourque
#99 Wayne Gretzky

Předešlé díly:
Němí svědci historie: První hokejové chrámy vznikaly už před 150 lety
Němí svědci historie: Montrealské Forum, hala opředená nejvíc příběhy
Němí svědci historie: Chicago Stadium – nejhlučnější aréna v NHL

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter