Mladí a úspěšní: Jak právnický učeň Dryden pozvedl hokejové mazáky

12. září 13:30

Jiří Lacina

Byl skutečným zjevením mezi hokejovými profesionály. Jako by mezi ně ani nepatřil. Jako by hrál hokej tak trochu omylem. Skutečné preference měl tenhle chlapík jinde, přesto vyhrál šest Stanley Cupů za osm let a zářit začal od prvního dne, kdy do NHL vstoupil.

Vzdělání a příprava na civilní život pro něj byly vždycky na prvním místě. Nejdřív získal v roce 1969 titul z historie. Za Cornellovu vysokou školu současně chytal. Ve stejném roce reprezentoval Kanadu na mistrovství světa. Pak nastoupil studium práv. Zpočátku v Manitobě, později na McGillově univerzitě v Montrealu, s nímž podepsal v roce 1970 profesionální smlouvu.

V první sezóně pro něj moc místa v bráně Habs nebylo. V době dvanácti týmů, na něž se NHL rozrostla teprve před třemi lety, se sestavy příliš neměnily. Coby brankářský elév přišel do kabiny zavedených mazáků. Jean Béliveau, Yvan Cournier, J.C. Tremblay, Pete Mahovlich, Jacques Lemaire, Henri Richard, Rogatien Vachon, to všechno byli už více či méně ostřílení borci.

Dryden proto chytal hlavně v AHL za Montreal Voyageurs. Průběžné doplňování novou krví bylo ale nevyhnutelné a tak dostal šanci i začínající gólman. Když ho povolali nahoru, nejdřív myslel, že jde jen o odměnu za dobře odvedenou práci na nižší úrovni.

V těch šesti zápasech základní části ale exceloval a všechny doslova ohromil. Každý z šesti duelů vyhrál, procento úspěšnosti zákroků vyšrouboval na 95,7 (ligový průměr byl toho roku 90,3%) a průměr obdržených branek udržel na 1,65.

Vyřazení Orra a první titul

Montreal byl v té době silný, ve dvanáctičlenné lize ale byly po základní části hned tři úspěšnější týmy, přičemž zdaleka nejlepší byl obhájce Stanley Cupu z Bostonu. V prvním kole narazili Habs právě na Bruins a nikdo příliš nepočítal, že se talentovaný mladík objeví v brance. Nadupaná skvadra kolem Bobbyho Orra, Phila Esposita a Johnnyho Bucyka trhla ten rok několik rekordů.

Trenér All MacNeill to risknul a vsadil na nováčka. Favorit začínal doma a nepomohlo mu ani několik nedbalých výkonů Canadiens. Dokola totiž narážel na hráz v brankovišti, jež hájil muž, který v něm ani neměl být. Nejvíc frustrovaný byl asi autor 76 branek ze 78 utkání základní části Phil Esposito, který nazval Drydena „žirafou“. Ta mu dovolila v sedmi utkáních jen tři trefy.

Po dosažení něčeho, co bylo považováno v podstatě za nemožné, nastoupil Montreal ve druhém kole proti Minnesotě North Stars. Přehrál ji v šesti duelech. Také finále se protáhlo. Chicago se Stanem Mikitou a Bobbym Hullem padlo v sedmi utkáních. Drydenův přínos byl nezpochybnitelný. Za výkony v play off obdržel právem Conn Smythe Trophy.

„Úkolem brankáře je zastavovat puky, to ano, to k tomu patří, ale víte co dalšího? Snažíte se doručit vzkaz vašemu týmu, že tam vzadu je všechno v pořádku. Že je o tuhle stranu kluziště postaráno. Tak si to přeberte a jděte! Palte dopředu, užívejte si tu svobodu! To byla moje práce,“ rozvedl svým nezaměnitelným stylem pohled na práci gólmana Dryden.

Uživím se i bez hokeje

Třiadvacetiletý intelektuál předváděl brilantní techniku a obrovskou psychickou odolnost. Klub měl jasno a do další sezóny vstoupil s Drydenem jako s jedničkou. Opět si udržel skvělá čísla a konečně se dočkal i Calder Trophy pro nováčka, jímž v sezóně 1971-72 stále byl. Po dalším ročníku 1972-73 už na něj čekala Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře základní části.

Po třech sezónách, v nichž vyhrál dva Stanley Cupy (71 a 73) a získal tři prestižní individuální trofeje, překvapivě ohlásil, že si dá od hokeje pauzu. Se slavným klubem se nebyl schopen dohodnout na odpovídající smlouvě, a tak raději v klidu dokončil školu a nastoupil praxi v torontské právnické kanceláři za plat 7 500 dolarů ročně. Dokonce ani na hokej nezanevřel. V místní Lakeshore League se občas sklouzl jako bek.

V brankovišti Habs se střídala trojka Thomas, Larocque, Plasse. Rozhodně nezářila. V play off vyfičeli Canadiens v prvním kole s Rangers. Po sezóně se zástupci klubu s Drydenem sešli a nabídli lepší peníze. Gólman se vrátil. Bylo z toho další povedené období. Lize sice zrovna vládla Philadelphia, po ní ovšem převzal žezlo Montreal a v letech 1976-79 vyhrál čtyřikrát v řadě.

Drydanův význam je zjevný už z dosažených čísel. Průměr obdržených branek si v této ofenzivní době držel těsně nad dvě, nikdy nepřekročil 2,30. Do sbírky Vezina Trophy přidal další čtyři kousky. Pětkrát byl nominován do prvního All Star týmu, jednou do druhého. Tou nejúžasnější statistikou je ovšem šest prstenů pro vítěze za pouhých osmi let.

Také na druhý pokus totiž u hokeje dlouho nevydržel, definitivní vale dal zimnímu sportu v necelých 32 letech. Po skončení kariéry pracoval jako televizní komentátor, učitel na univerzitě v Torontu, byl prezidentem Maple Leafs, coby zvolený zástupce lidu poslancoval v kanadském parlamentu.

Napsal několik knižních bestsellerů, z nichž především The Game je řadou lidí považována za nejlepší hokejové dílo vůbec. Drydenovo spisovatelské umění, kumšt vypíchnout klíčové okamžiky důležitých zápasů i obecná schopnost dát nakouknout do sportovcovy duše je nepřekonatelná. Členem Hokejové síně slávy je od roku 1983.

Předešlé díly:

Mladí a úspěšní: Martin Brodeur a jeho sedm sérií za dva roky

Mladí a úspěšní: Podivné rituály i nezpochybnitelný kumšt Patricka Roye

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.