Trenéra Montrealu hlídal policista 24/7. I tudy vedla Richardova cesta k 11 Stanley Cupům

Je to 10 dní, co hokejový svět zasáhla zpráva o úmrtí Henriho Richarda. Jedné z největších legend montrealských Canadiens a také hráčského rekordmana v počtu získaných Stanley Cupů. Výtečný centr, který stejně dobře bránil, jako útočil, získal slavnou trofej 11krát!

V neděli přišlo očekávané oznámení.

Poslední rozloučení s Richardem, jenž skonal jen týden po svých 84. narozeninách, proběhne bez účasti veřejnosti. "Mrzí mě, že jsme museli obřad takto omezit, ale neměli jsme s ohledem na situaci s koronavirem jinou možnost. Zdraví nás všech je důležité a musíme být zodpovědní," řekl Denis Richard, jeden ze synů slavné šestnáctky.

Richard proslul jako báječný hokejista, kterého zdobil ryzí charakter. Byl především skromný, což opakovaně poznávali zámořští reportéři, když nevysokého frankofonního Kanaďana zpovídali.

Jednou čelil dotazu, jak by vypadala formace ze zlatých časů Habs, která by mohla zastavit Wayna Gretzkyho a jeho edmontonské Oilers. Sám sebe z lajny vynechal a vyjmenoval tři bývalé spoluhráče.

Jeho kariéra by se dala definovat mnoha způsoby. Třeba věčným srovnáváním s o 15 let starším bratrem Mauricem, jedním z nejlepších kanonýrů všech dob. Ostatně kvůli němu Henrimu přišili přezdívku "Pocket Rocket." Mladší z Richardů s noblesou snášel život ve stínu opěvovanějšího sourozence. Přitom ho porazil v počtu nastřádaných bodů i získaných stříbrných pohárů.

Další možností jsou čísla.

Vítězným gólem rozhodl dvě finále Stanley Cupu. Čtyřikrát byl jmenován do ligového All-Star Teamu, devětkrát si zahrál Utkání hvězd. 14krát překonal metu 50 bodů.

Montrealský dres oblékl v 1258 zápasech, nikdo toho v ikonickém trikotu neodehrál více. S 1046 body mu v historii tradičního klubu patří třetí příčka, za Guy LaFleurem a Jeanem Beliveauem.

Poutavější cestou, jak smeknout před Richardovou úctyhodnou kariérou, je ovšem příběh. Jedna historka, na níž lze ilustrovat mnohé. Psal se rok 1971 a Canadiens už nebyli těmi největšími favority v NHL. Začala éra bostonských Bruins s Bobbym Orrem, Philem Espositem či Johnnym Bucykem.

Právě Medvědy, tou dobou úřadující šampiony, ale Montreal vyřídil v prvním kole play off a poté si proklestil cestu až do finále Stanley Cupu. V cestě stálo Chicago. Black Hawks se ujali vedení 3:2 na zápasy, poté co kouč Al MacNeil měl pocit, že je potřeba promíchat sestavou a mimo jiné na dlouhý časový úsek posadil Richarda.

V Henrim se náhle projevil richardovský temperament, jímž byl známý spíše Maurice.

"MacNeil je nejhorší trenér, pod jakým jsem kdy hrál," postěžoval si před novináři. Stejný názor vyjádřil také bijec John Ferguson, ale to v té chvíli už nikoho nezajímalo.

Střet byl na světě - frankofonní hvězda vs. anglofonní kouč.

Fanoušci Habs měli rychle jasno. Zastali se bývalého kapitána tak vehementně, že MacNeil čelil i výhrůžkám smrtí. Z bezpečnostních důvodů mu byla poskytnuta policejní ochrana a to na sedm dní a po 24 hodin denně. "Policista se mnou stál i na střídačce. Chtěl jsem se ho zeptat, zda by nám nepomohl při přesilovce," žertoval MacNeil s odstupem.

Richard, známý pokorou a skromností, litoval, jak média celou kauzu nafoukla a jaké šílenství nastalo. "Bylo to pro mě ponižující. Přitom já jsem byl jen naštvaný, že jsem se nedostal na led," povídal.

Montreal každopádně vyhrál šesté utkání a poté ovládl díky Richardovi také rozhodující partii číslo 7. "Pocket Rocket" nejprve vyrovnal a poté i vstřelil vítězný gól. Mohl se naparovat, chvástat, ale to nebyl jeho styl. Až s velkým odstupem - 33 let - prohodil: "Když jsem dal ten rozhodující gól v sedmém finále, všichni věděli, že jsem měl pravdu."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter