Takhle vypadá příšerná budoucnost českého hokeje

Poslední dobou se experti, novináři i fanoušci českého hokeje téměř všichni shodují, že naší vlast v tomto ohledu čekají krušné chvilky. Co chvilky, roky. Systém očividně nefunguje, mládežnické reprezentace prohrávají, co se dá, a v NHL není snad žádný mladý Čech, co by stál za zmínku. Co prosím?

V porovnání se zlatou érou českého hokeje, jejímž vrcholem bylo vítězství olympiády v Naganu před osmnácti lety, jsme na tom vskutku poněkud hůře. S Kanadou se rovnat nemůžeme, pomalu se na nás dotahují třeba Švýcaři a kromě kolébky sportu dominují národním týmům severská dvojka Švédsko s Finskem, bohatí Američané a bohatýři z Ruska.

Opravdu jsme ovšem odsouzeni ke zkáze a pomalému pádu dolů, jaký dost možná zažije spíše Slovensko? Vskutku náš národní tým bude za pět nebo deset let na tom tak špatně, že nebudeme mít jedinou šanci na medaile z olympiády nebo mistrovství světa? Nebo že si nikdo z Čechů nezahraje o Stanley Cup během několika po sobě jdoucích sezón?

Výše zmiňovaní experti mají v jednom pravdu. Systém našeho mládežnického hokeje není tak účinný, jako je ten v lépe umístěných zemích na žebříčku IIHF. Na rozdíl od nich nevychováme z každého ročníku dvacet kluků, kteří mají šanci na NHL, ale třeba pět, maximálně deset. Znamená to ovšem, že selžeme?

Momentální situace je taková, že například Švédů je v NHL snad nejvíce, co kdy v historii bylo. Většina z nich jsou hráči, jejichž jméno vám momentálně možná ani nic neřekne, a tak to taky třeba zůstane navždy. Jsou tu světlé výjimky (málo jich rozhodně není) jako třeba Alexander Wennberg nebo William Nylander, kteří svou zemi minimálně jednou k velkému zlatu dovedou.

Společně s nimi třeba gólman Robin Lehner, nástupce Henrika Lundqvista ve svatyni seveřanů, ještě dlouho budeme vídat mezi top hráči světa také obránce Erika Karlssona. Tihle hráči dají dohromady mužstvo, které bude oplývat talentem a bude hrozbou pro jakéhokoli soupeře. S tím snad souhlasí každý.

Zatímco o Kanadě, Rusku nebo Spojených státech asi ani mluvit nemusíme, Finové jsou trochu jiný případ. Fakt jsou tak skvělí? Kromě Patrika Laineho je v první stovce ligového bodování jen Valtteri Filppula, již přes dva roky třicátník. Pekka Rinne je ještě o další dvojici let starší. Suomi sice pravidelně dodávají do NHL nové produkty, letošní draft byl ale i pro ně něčím výjimečným.

Seveřané navíc do nejlepší ligy světa dodávají často hráče, kteří jako by vyjížděli z kopírky. Kouči je mají rádi, jelikož makají, nebojí se tvrdosti, jsou spolehliví, mají týmového ducha a občas třeba i rozvlní síť nebo k tomu pomohou spoluhráči pěkným pasem. Moc takových jednoduchých pěšáků také týmu neprospěje.

Co tedy my, Češi? Čím chceme ostatní velmoci přemoci, pokud toužíme zažít ještě jedno Nagano? Už nyní nám zrají mladíci, kteří budou připraveni reprezentovat celou příští dekádu. Petr Mrázek nemusí být tím vyvoleným, který jako první od dob Dominika Haška přivede stabilitu do brankoviště. Ve farmářské AHL rostou Vítek Vaněček s Danielem Vladařem a hlavně prvně jmenovaný, o rok starší, si vede úžasně.

V útoku je asi jasno. David Pastrňák může být klidně superstřelec, kterého nutně potřebujeme, z Tomáše Hertla roste univerzální forvard s defenzivními schopnostmi, Radek Faksa konečně využívá své centimetry k dobré hře v Dallasu, Jakub Vrána na farmě podává stabilní výkony a co nevidět si také vyzkouší NHL a Pavel Zacha pomalu zapadá do New Jersey k dalším hvězdám týmu. A nezapomínejme na silového útočníka Dmitrije Jaškina nebo chytrého tvůrce hry Ondřeje Paláta.

To je sedm forvardů, kteří mají potenciál patřit k elitě světového hokeje. To je vše, co ofenziva týmu připraveného na velkou akci potřebuje. Zbytek doplní charakteroví hráči, k čemuž se budou hodit například Lukáš Sedlák s Andrejem Nestrašilem, pokud vyrostou tak, jak je potřeba. Hodně záleží na kouči. Tyhle chlapi ze spodní půlky útoků je potřeba správně namotivovat a pak dokážou všechno. Rok co rok patří právě v play-off NHL mezi klíčové muže tito neopěvovaní hrdinové.

Konečně přicházíme k obraně, která bývá nejčastěji kritizována. Poprávu, protože momentální situace v NHL je tristní. Českých obránců je tam vskutku málo a z nich se většina už mezi mladíky nepočítá. Zkrátka budeme muset doufat, že nám dobře vyroste nastávající generace.

Velkými nadějemi by měli být kluci, kteří se draftu dočkali letos v červnu. Jak Libor Hájek, tak Vojtěch Budík s Filipem Hronkem jsou neobyčejní beci, kteří by se mohli jednou řadit k těm lepším v NHL. Do stejné kategorie můžeme zařadit i Jakuba Zbořila, na nějž hodně sází Boston, nebo Dominika Mašína, kterého možná čeká budoucnost zodpovědného defenzivního zadáka. Je těžké předpovídat, jak jejich kariéry budou pokračovat, ale bez pozitivního náhledu se nikdy nic nedokáže.

Potřeba je změnit přístup, který v mládežnickém hokeji máme, inspirovat se trochu Američany nebo Kanaďany. Osobně mám pocit, že mnoho kluků, kteří mají v sobě víc bojovnosti než někteří "elitní talenti", ale nejsou zas tak nadaní, jsou zbytečně odstrkáváni na vedlejší kolej. Andrej Šustr budiž příkladem, že se můžete dostat daleko, i když třeba teprve v sedmnácti poprvé nastupujete pravidelně za juniorku.

Je dobré, že ti výše zmiňovaní experti vývíjejí tlak na český hokejový establišment, aby dohnal myšlením a metodikou pokročilejší národy. Nepropadávejme ovšem panice.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter