Petr Adler: Václav Nedomanský je na slovenské poštovní známce

Slovenská pošta předběhla svou českou kolegyni o nejméně jedno čtvrtmílové kolo stadiónu: vydala totiž známku na památku tří vynikajících sportovců, kterých si Slováci dodnes váží. Proč se toho úkolu neujala také Česká pošta, není známo: Václav Nedomanský byl hvězdou československé hokejové reprezentace, které pomohl k titulu mistrů světa v roce 1972.

Byl také prvním hokejistou z bývalého komunistického režimu, který odešel do zámoří, jak se podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákona říkalo, bez souhlasu československých úřadů. Tiskové zprávy tehdejší vlády jedné strany, které stroze oznamovaly, že Nedomanský “zradil,” mu současně předpovídaly brzký konec na “smetišti dějin.”

Stát se jasnou hvězdou v nejtvrdší a nejlepší hokejové soutěži světa NHL, a být v ní zaměstnán dokonce i po odchodu do důchodu, ba být dokonce prvním profesionálním skautem nováčka ligy, Vegas Golden Knights, tomu se opravdu říká smetiště dějin. Když si uvědomíme, že Vegas míní od samotného začátku svého působení v lize usilovat o uctivé místo, a že si k tomu účelu hned od začátku najímá odborné hvězdy v oboru, nemůže si Nedomanský stěžovat.

A teď, ačkoliv rodák z moravského Hodonína, avšak dlouhou dobu slavná hvězda Slovanu Bratislava, zvaného též belasí (česky: modří), se objevil na slovenských poštovních známkách.

I další oznámkované hvězdy mají s bývalým Československem, a tudíž i s dnešní Českou republikou, mnoho společného.

Andrej Kvašňák, Václav Nedomanský, Julius Torma: tři hvězdy

Andrej Kvašňák se sice narodil na Slovensku, a jeho řeč byla až do konce jeho dnů neuvěřitelnou směsí slovenštiny s češtinou, ale nejdelší část své kariéry a nejvíce slávy zažil jako útočník fotbalistů pražské Sparty, o jeho nezapomenutelné úloze v československé reprezentaci nemluvě.

A Julius Torma přinesl Československu první olympijské zlato v rohování. I za to si zaslouží zůstat v dějinách sportu obou zemí.

Muži v pozadí

U vzniku myšlenky stal chlapík, kterého lze bezostyšně nazvat málem bratislavským Leonardem: lékař, který dokonce byl nějakou dobu mužem číslo dvě (prorektorem) bratislavské University Komenského, kde také sloužil jako muž číslo dvě (proděkan) lékařské fakulty. Zanícenost pro svoji vědu prokázal nejen jako odborný lékař a vysokoškolský učitel, ale také jako nositel Zlaté plakety Jana Jánského. Ta se uděluje (u mužů) za nejméně čtyřicet dobrovolných (tedy zadarmo) darů krve, u žen za třicet.

Kromě toho, že napsal řadu odborných prací, je MUDr. Osuský také členem skupiny autorů, kteří se podílí na vzniku Encyklopedie Beliana.

Ta práce se jmenuje podle vynikajícího vědce 17. a 18. století Matěje Bela.

Zde je na místě kratičké vysvětlení: na Matěje Bela si sice dělají nárok vedle Slováků i Maďaři, jenže tady jde o spor z dob, kdy Slovensko patřilo pod Uhersko.

Když se někdo narodí v Očovej, kousek od Zvolena, žije a pracuje celý život jako vědec, kazatel a autor na Slovensku, a zemře v Bratislavě, a sám sebe považuje za Slováka, spory končí. Sám Bel sice o sobě napsal lingua Slavus, natione Hungarus, eruditione Germanus, čili jazykem Slovák (Slovan), národnosti maďarské, vzdělání německého, jenže tenhle popis pouze odpovídá době svého vzniku.

V každém případě, MUDr. Osuský je jedním z autorů monumentálního vlastivědného díla. Vedle toho, že pracuje jako politik v Bratislavě, je členem Národní rady (neboli poslanecké sněmovny). A aby se mu náhodou nezkrátily žíly, je MUDr. Osuský také činný ve slovenské olympijské akademii a je  členem slovenského olympijského výboru.

Kromě toho byl v letech 1991 až 1995 předsedou Svazu slovenských filatelistů (cizí jméno pro sběratele známek, a nesmějte se, to je opravdu zajímavá směs vědy, umění a vášně).

Výtvarně zapracoval na známkách ohromně zajímavý slovenský grafik a malíř jménem Igor Piačka. Na Vysoké škole výtvarných umění měl učitele nad mnohé: Albína Brunovského. Učil se také pár let v Bruselu u Philippa Maese na Academie Royale des Beaux Arts.

Ve své původní škole (cizí řečí: alma mater) na katedře grafiky pak Piačka učil pár let figurální kresbu.

A od té doby se věnuje malbě, kresbě, ilustrační práci a tvorbě známek.

Vyjádřit na tak malé ploše jako je poštovní známka povahu zobrazované postavy, to je děsná dřina. Igor Piačka to dokázal.

A že Slovenska pošta vyjádřila takovou úcu (zatím) alespoň třem velikánům dějin slovenského sportu, to je počin více než obdivuhodný: to je počin úctyhodný.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter