OHLÉDNUTÍ: Tohle byl můj poslední zápas! Jak Roye dopálil debakl a vydupal si výměnu

Měla to být obyčejná snídaně. Tuctová, jakých zažil už mraky. Detroitský gólman Mike Vernon si jednoduše před zápasem s Montrealem vyrazil do města, chtěl se někde v klidu najíst. Když v podniku Casse-Croûte du Coin uviděl svého krajana a večerního soupeře Patricka Roye, přisedl k němu. Rozmluva, která následovala, patrně přispěla k jedné z nejdiskutovanějších událostí v dějinách NHL. K ráznému konci St. Patricka u Canadiens a následné výměně.

Roy vychytal pro Habs dva Stanley Cupy.

Byl hrdinou tradičního klubu i celého města. Fantomem mezi třemi tyčemi. Nástupcem Jacquese Plantea, Kena Drydena či Billa Durnana. Coby frankofonního Kanaďana ho fanoušci milovali o to víc. S grandiózními úspěchy ale také přicházela enormní tíha očekávání.

Všichni chtěli, aby Roy předváděl zázraky večer co večer a každý rok dotáhl Montreal až na vrchol. 

Jestli mu někdo aspoň trochu rozuměl, byl to právě Vernon. Ten zažil obdobnou situaci v Calgary, kde byl jedním z hrdinů vítězného play-off 1989. Postupně se ale u Flames začal cítit jako ve svěrací kazajce. S nadšením tak uvítal trejd k Rudým křídlům.

A Royovi, který potřeboval někoho, kdo ho vyslechne, nadhodil: "Možná je ta pravá chvíle, abys si řekl o výměnu." 

O pár hodin později to jeden z nejlepších brankařů všech dob skutečně udělal. Odhodlal se k tomu poté, co mu Vernon a spol. uštědřili tuze bolestivou a hořkou porážku 1:11. Roy ve Forum inkasoval devět gólů a fanoušci na něj bučeli.

"Byl jsem ponížen," říkal později o debaklu. Až do srdce ho bodlo rozhodnutí tehdejšího kouče Canadiens Maria Tremblaye. Ten si coby novic mezi trenéry NHL chtěl udělat v kádru respekt a odmítl St. Patricka včas vystřídat.

Byl to už několikátý střet jejich eg. Ega superhvězdy a trenérského začátečníka.

Aby bylo jasno, Roy není v příběhu, který vyvrcholil 2. prosince 1995, tedy přesně před 25 lety, nesmyslně potupeným Mirkem Dušínem. Montreal už delší dobu zvažoval jeho výměnu, protože nabyl dojmu, že gólmanský fenomén přerostl Habs přes hlavu.

A že jeho role v kabině byla už nezdravá.

Roy si zvykl mluvit trenérům, včetně Tremblayova předchůdce Jacquese Demerse, do práce. Měl pocit, že všechno musí být podle něj. Já pro něj znamenalo víc než tým. Aspoň tak si vybavuje kanadskou hvězdu v polovině devadesátých let Serge Savard.

Kdo? Savard byl až do října 1995 generálním manažerem Habs, poté byl odvolán a vystřídal ho Réjean Houle. Nový GM si přivedl zmíněného Tremblaye. Poslední ingredienci do koktejlu, který poté vybouchl vedení Montrealu pod rukama.

Už delší dobu nespokojený Roy od začátku Tremblaye nemusel. Smál se jeho přízvuku, ale to je detail. Především mu vadilo, jak si kouč zelenáč snaží neohrabaně udělat v kabině respekt.

Onen zápas s Detroitem z 2. prosince 1995 jejich spory rozsekl.

Roy dostával jeden gól za druhým a Tremblay ho nechával v kleci. Dusil ho, griloval. V naštvaném gólmanovi se mísilo zoufalství s frustrací. V jednu chvíli rozhodil bezmocně rukama. Publikum, rozezlené vývojem utkání, ho odměnilo pískotem a bučením.

I fanoušci se tehdy k němu otočili zády. Roy věděl, že konec je blízko.

Když ho Tremblay konečně vystřídal, dopálený fakír šel na střídačce kolem něj. Doufal v nějakou reakci. V omluvu, povzbuzení, vysvětlení. Jenže prošedivělý trenér mlčel. V tu chvíli se to v Royovi definitivně zlomilo.

 Video z utkání naleznete na Youtube:

 Otočil se na klubového presidenta Ronalda Coreyho a pověděl: "Právě jsem odchytal svůj poslední zápas za Montreal." Poté odkráčel na místo pro náhradního brankáře a na Tremblaye zařval: "Slyšel si dobře!"

O následující přestávce mezi druhou a třetí třetinou zavolal Royovi jeho agent Bob Sauve. Řekl mu, ať po utkání nikomu nic neříká a zamíří rovnou na parkoviště. Chtěl s ním v autě věc probrat, případně zachránit situaci, a zavést ho domů.

Roy souhlasil. Ale zamířil za ním už rozhodnutý. Krátce po telefonátu totiž přišla poslední rána. "Co jsi řekl Coreymu?" zeptal se ho Tremblay, poté co dorazil do kabiny. "Mario, promluvíme si po zápase," odvětil Roy.

"To si teda promluvíme, ty sráči," uslyšel od Tremblaye. "Mám toho dost, v téhle kabině mi takhle říkat nebudeš," zakončil Roy přestřelku. Zaskočený kouč se otočil a odešel pryč.

Roy se o čtyři dny později opravdu stěhoval. Zamířil do Colorada. K výměně samotné i k nedopečenému trejdu za Owena Nolana se vrátíme ve druhém díle.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter