Emotivní návrat Matthewse domů. Přišli Hujerovi?

Jednička letošního draftu Auston Matthews oslavuje svátky s nejlepší možnou náladou. Těsně před vánoční přestávkou Toronto zavítalo do jeho rodné Arizony. Maple Leafs v Glendale zvítězili, devatenáctiletého mladíka přišla podpořit rodina a vlastně všechno dopadlo pohádkově. Tedy minimálně z pohledu Maple Leafs. Jaký zážitek si vyrůstající hvězda kanadského klubu uschová do paměti nejvýrazněji? No přeci pocit z vítězství proti výběru z oblasti, kde vyrůstal!

Obklopen rodinou, úsměvy. A tak podobně. Už před příjezdem Austona Matthewse 24. prosince do Arizony bylo jasné, že nepůjde o řadový zápas. Poprvé jako soupeř mířil do míst, kde propadl lásce k hokeji a odkud vyrazil do světa sportovních profesionálů. Na jaře kolovaly spekulace, zda z draftového kolotoče nepadne do náruče Kojotům. Jak už ale víme, nic takového se nekonalo. Matthewse ulovilo z nejvyššího stupínku Toronto. 

Takže tento předvánoční výlet domů pro něj znamenal – velmi pravděpodobně – poslední návštěvu Gila River Areny v letošním ročníku. Bylo třeba ji náležitě vychutnat.

„Nejvíce ze všeho si budu pamatovat samozřejmě fakt, že jsme vyhráli,“ povídal Matthews po utkání na ledě Coyotes novinářům ze Sportsnet. „To je pravděpodobně nejdůležitější skutečnost dnešního dne. Zároveň je moc pěkné mít tady celou rodinu. Rodiče, prarodiče, sestry. Mimochodem také spoustu kamarádů.“

Tatínek Brian okamžitě poznamenal, že se synovým střetnutím proti Arizoně „uzavřel kruh jeho dosavadního hokejové kariéry.“ Minimálně částečně má pravdu, pro náctiletého borce muselo jít o pořádně emotivní zážitek. Už nikdy to nebude jako tentokrát. Jako poprvé. Toronto předčilo Pouštní psy v Glendale 4:1, pro rodinné příslušníky Matthewsových však výsledek nehrál prim. Když později přispěchali za svým hrdinou rozdat mu několik milujících obejmutí, skoro připomínali Hujerovi ze známého českého filmu. Ale proč ne, je to přece velká událost!

Ostatně, rodina měla velkou zásluhu na Austonově výstřelu mezi hokejovou smetánku. Otec teď žije v Torontu, aby ratolesti pomohl se zaběhnutím do nelehkých kolejí profesionála. Zvláště ve městě, kde je tento rychlý sport synonymem k náboženství, přijde výpomoc k duhu. Po duelu Coyotes a Leafs skupinka Matthewsů nikam nespěchala. Na rozdíl od zbylých hráčů hostujícího mužstva čekala nejlepšího střelce kanadské organizace jen zhruba třicetiminutová cesta. Kam? No přece domů do Scottsdale, za vánočním radováním a společnými chvílemi!

„Nejdůležitější je, že se jedná o vážně skvělého hokejistu,“ utrousil na spoluhráčovu adresu zkušený Leo Komarov. „Jde poznat, že minulou sezónu odehrál v klasické mužské soutěži, už jen podle jeho chování a vystupování, znamená pro nás opravdový přínos,“ pokračoval Komarov. 

Ani z hlediska z osobních statistik a výkonu nedopadlo utkání v Arizoně pro Matthewse špatně. Na ledě byl (jak si pomalu začínáme zvykat) dostatečně vidět a připsal si asistenci u prvního gólu, který padl hned ve čtvrté minutě. Na vánoční prázdniny odjížděl se šestnácti vstřelenými brankami a dohromady třiatřiceti kanadskými body. Zatím vážně nemá důvod se mračit. 

Na závěr přihodil pár slov i kouč Toronta Mike Babcock. „Pro jeho rodinu to muselo být vzrušující. Auston by si měl dnešní den užít, takové momenty člověk nezažije často. Také musí pořádně oslavit svátky. 

Soudě dle smíchu a tichých (ale šťastných) slz po comebacku Matthewse do Arizony, lépe Vánoce odstartovat nemohly.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter