Přichází éra Aarona Ekblada

Doby, kdy všem bekům National Hockey League dominoval jeden hráč, jsou za námi. Nynější éra nemá vlastního Bobbyho Orra ani Nicklase Lidströma, tedy obránce, kteří by byli téměř bezchybní na obou stranách ledové plochy. Pár nynějších válečníků se k tomu blíží, ale úsvit nové hvězdy teprve přichází.

Ať už mají na svém kontě výhru Norris Trophy nebo ne, dnešní elitní beci National Hockey League nejsou unikátními případy. Je jich poměrně dost – Kris Letang, Erik Karlsson, Shea Weber, Drew Doughty, Duncan Keith, P. K. Subban a Brent Burns – a na každém můžete najít poměrně velké mouchy.

Takový Karlsson donedávna neuměl pořádně bránit, avšak i přesto dvakrát dosáhl samého vrcholu individuálního obranářství. Časem tuto překážku postupně zdolává, a jelikož mu je teprve šestadvacet let, vypadá to, že právě on bude tím prvním, kdo bude schopen dlouhodobě napodobit dominanci Nicklase Lidströma z počátku našeho tisíciletí. Rodák z malebného švédského venkova je jen pár krůčků od hokejové dokonalosti.

Nejschopnějšího kolegu má v Letangovi, který má za sebou svou nejlepší sezonu v kariéře. I on s přibývajícím věkem eliminoval své defenzivní nedostatky a už nyní je kompletním obráncem – je však také starší než Karlsson. Uvidíme, jak dlouho bude moci pracovat v takovém tempu jako nyní. Je škoda, že letošní Norris Trophy nezískal právě on, ale možná bude schopný zabojovat i v nadcházejícím ročníku.

Subban se od ostatních liší svým charakterem. Je možná trochu sebestředný a výstřední, je ale vidět, že má srdce na správném místě a nejen fanoušci ho pro to milují. Je to takový Cristiano Ronaldo ledního hokeje. Jeho problém je to, že často ztrácí kontrolu nad sebou samotným a nechává se ovládnout emocemi – viz jeho nepochopitelné seknutí před dvěma roky v play-off s Ottawou. V Nashvillu bude mít šanci vrátit se mezi úplnou elitu.

Největším konkurentem této trojice v příštím roce bude Doughty, vítěz letošní Norris Trophy. Ten zvládá situace jak před Jonathanem Quickem, tak před brankou soupeře. Problémem ale bývají jeho nevyrovnané výkony a také fakt, že předchozí tři jmenovaní podávají zkrátka lepší výsledky. Je až trochu s podivem, že volba nejlepšího beka sezony 2015/16 přišla na něj.

Určitě se můžeme těšit na další rok skvělých výkonů Brenta Burnse. Vousatý hybrid to v obraně zvládá dobře, ale jeho reputaci ubližují časté výpadky. Ty samozřejmě vynahrazuje třeba tím, že za rok nasbírá téměř 100 bodů – pokud sečteme základní část a play-off. Taková porce ja na zadáka opravdu dost.

Zbývající dva zmínění hráči jsou spíše takové upadající hvězdy. Weber i Keith mají nejlepší léta za sebou, pro toho prvního toto bude navíc umocněno přestupem do trápícího se Montrealu, který stojí především na Careym Priceovi v brance. Naopak Keith se bude nadále moci opřít o solidní defenzivní jádro jednoho z každoletých favoritů na titul.

Tihle všichni bezesporu vládnou všem obráncům NHL svými schopnostmi, charakterem a pracovitostí. Jenže, všem už bylo pětadvacet a téměř polovina z nich má za sebou i třicáté narozeniny. Jistě, Lidström svou poslední Norris Trophy zvedl na hlavu až po čtyřicítce. Jenže nikdo z nich není on.

Kdo by však mohl mít tak úžasnou kariéru jako pravděpodobně nejlepší hráč v historii švédského hokeje je další bek, jehož jméno ukazuje na skandinávské kořeny – Aaron Ekblad.

Teprve dvacetiletý lídr obrany Florida Panthers se sice v žádném případě nemohl zapojit mezi favority na Norris Trophy v minulé sezoně – vždyť nedosáhl ani na 40 kanadských bodů. A zatímco ofenzivně jeho výsledek na papíře připomíná jeho nováčkovský ročník, kdo zápasy sledoval a viděl, ví, že Ekblad za ten rok ušel obrovský kus cesty.

Zatímco v prvním roce byl ještě tak trochu chlapcem mezi muži, letos už se nebál žádného souboje a naopak, naučil se dělat si na ledě pořádek, především před vlastní brankou. Vepředu pak dokázal vsítit patnáct gólů, což není vůbec špatné číslo – takový Subban jich měl jen šest.

Je potřeba si uvědomit, kolik vlastně Ekbladovi je. V jeho věku byli Weber, Subban i Burns buď na farmě nebo ještě v juniorce. Ze sedmi nejlepších NHL pravidelně ve dvaceti hráli jen Doughty s Karlssonem, jejichž výsledky byly sice dost dobré, ale především směrem dozadu nesahali floridskému pokladu ani po kolena.

Po dvou letech mezi elitou hokejového světa má nyní Ekblad volný prostor k růstu po boku poměrně dost schopných spoluhráčů v Miami. Sám je odjakživa vůdčí typ, což mu jen pomůže zjednat si respekt, který bude k tomu potřebovat. Je celkem jasné, že tak jako Connor McDavid v Edmontonu, i on se jednou stane kapitánem Panterů.

Následující sezonu nejspíš jeho celek odehraje podobně jako tu nedávno ukončenou. V létě jej postihla další poměrně mohutná nárazová přestavba, která mu ale dodala nové parťáky Keithe Yandla a Jasona Demerse. Hlavně první jmenovaný bude velmi důležitou částí týmu a navíc má zkušenosti, které může už tak dost vyspělému Ekbladovi předávat.

Tato dvojice nahradila odejité beky Briana Campbella s Erikem Gudbransonem, což je jasný krok k posílení ofenzivy týmu. Jistě, Ekblad se nyní bude muset trochu více soustředit na hru dozadu, zároveň je ale jasné, že se obranné řady budou více zapojovat do skórování gólů a vytváření asistencí. Pokud měl tenhle mladík loni šestatřicet bodů, příští rok by neměl mít problém pokořit padesátku.

A to je jen začátek příběhu o nové hvězdě defenzivního nebe. Pokud jednou vyhraje Norris Trophy patnáctkrát v řadě, překvapení to nebude, ačkoli se bude jednat o neskutečnou kariéru. Jestli na to ale někdo má, pak je to právě on.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter