Petr Adler: žalující hráči se vydali na rybářský výlet

V právnické angličtině se tomu říká rybářská výprava (fishing expedition): právníci, kteří zastupují bývalé hráče žalující NHL, že jim neřekla, že úrazy hlavy mohou mít nebezpečné následky, požádali soud, aby lize nařídil, že jim má předat záznamy o lécích, které její lékaři předepisovali. Jde o prostředky proti zánětům, prášky na spaní, a, hlavně, o tzv. kontrolovaná léčiva. Tady jde hlavně o prostředky k utišení bolesti.

Naštěstí zákony neumožňují, aby právníci upravovali žaloby podle nejnovějších politických zpráv. Jinak by se asi vrhli na nejnovější nařízení kanadské vlády ohledně rozeznávání a léčby otřesů mozku.

Jak řehtá úřední šiml?

Samo to nařízení je trochu protizákonné. V Severní Americe je to totiž tak, že všechna možná lékařská povolání spravují odborné skupiny, kterým se říká “college.” To neznamená školu (vysokou nebo odbornou), to znamená spíše sdružení. Na rozdíl od vlády patří k povinnostem členů (včetně funkcionářů), že musí mít ukončené patřičné vzdělání.

Lékař, který chce mít soukromou praxi, musí nejen promovat na lékařské fakultě, musí také obstát ve zkoušce sdružení. Takže když přijdete do takové ordinace, najdete na stěně viset dva zarámované papíry: promoční diplom, a ověření patřičného sdružení.

Vláda se s lékaři může bavit pouze o sazebníku služeb, které jim uhradí v rámci všeobecného zdravotnického pojištění, a stanoví také, které léky prošly jejím výzkumem a lékaři jich tedy smí použít na živých pacientech.

A pokud jde o NHL, nařízení kanadské vlády ji může zaujmout nanejvýš co četba za dlouhých zimních večerů: podle stanov ligy NHL podléhá americkým zákonům.

Další drobnou chybičkou je, že vláda sama přiznala, že nová nařízení vytvořil neziskový spolek jménem Parachute Canada. Heslem této party je, že být naživu, to je ohromné nebezpečná věc, protože se člověku může dokonce stát, že umře.

Zatímco heslem hokeje je, že kdo nenarazí do soupeře tak, aby se soupeř alespoň na chvilku přestal zajímat o další průběh zápasu, takový člověk není žádný hokejista.

Bývalí hráči, jako třeba brankář Ken Dryden nebo útočník Eric Lindros sice nová vládní nařízení přivítali, jenže se nezmínili o svých drobných střetech zájmu. Dryden nějakou dobu zastupoval Liberální stranu v kanadské poslanecké sněmovně, tedy zastupoval stranu dnes vládnoucí, stranu, která s tím nařízením přišla. Lindros, který musel nechat špičkového hokeje právě kvůli řadě utrpěných otřesů mozku, se podílí na řízení jednoho z kanadských ústavů sportovního lékařství.

Co vlastně právníci chtějí?

Základní otázkou, kterou bude soud muset posoudit je, do jaké míry se bude dodržovat lékařské tajemství.

Obecně řečeno se žádost žalujících týká kopií nařízení ligy i jednotlivých mužstev o kontrole poskytování léčiv, ale hlavně záznamů o léčivech a jejich dávkování tak, jak je lékaři předepisovali jednotlivým hráčům.

Nejzajímavější na tom všem je, že jestli soudce na žádost přikývne, bude muset současně automaticky nařídit, že záznamy projdou přísnou kontrolou tak, aby se v nich neobjevil jediný údaj, podle kterého by šlo poznat, o koho jde.

Liga ovšem označila požadavek žaloby za skandální: předpisy léčiv nemají podle ní vůbec nic společného se zraněními hlavy a otřesy mozku. Právníci NHL označili žádost žalujících právníků za nemístnou a nepatřičnou.

Naopak, tvrdí žalující strana: léky, které ligoví lékaři předepisovali hráčům často zakrývaly příznaky otřesů mozku a podobných zranění, takže jde o důležitý poznatek. Údaje, které si přejí poznat jim dají nahlédnout, kam v té době směřovalo myšlení ligových lékařů a dalších zdravotníků. Žaloba tvrdí, že NHL dávala přednost ziskům před zdravím svých hráčů, takže podobný pohled do lékařských záznamů je nezbytný.

Hokejisté nedovedou číst?

Takže otázka, kterou musí soudkyně Susan R. Nelsonová rozhodnout zní, zda je požadavek žalující strany patřičný a zda souvisí s předmětem žaloby, totiž, že liga neřekla svým hráčům včas, že zranění hlavy mohou mít trvalé následky.

Další otázkou pak ovšem bude, zda zjištění o lécích má smysl, když liga prokazuje, že žádala hráčské odbory NHLPA, aby řekly svým členům, že mají mít jeden vůči druhému více úcty (tedy: nemlátit se navzájem hlava-nehlava). NHLPA na podobné žádosti odpovídá stereotypně, aby se liga starala o věci, které se ji týkají.

Navíc liga považuje za výsměch základní logice tvrzení žaloby, že hráči potřebovali, aby jim vedení soutěže říkalo, že zranění hlavy jsou nebezpečná, když právě době, o níž jde, se těmito zraněními sdělovací prostředky přímo hemžily.

Žaloba vychází ze svědectví několika lékařů, kteří tvrdí, že nejvyšší profesionální sportovní soutěže často používají léků k jiným účelům než těm, pro které je věda vyvinula (off-label). Tvrdí také, že mnohé z léků používaných na léčbu příznaků otřesů mozku mají nejrůznější vedlejší účinky, včetně poruch spánku, změn nálady, a podobně. Když si pacient stěžuje, lékař předepíše jiný prostředek, který potlačuje zmíněné vedlejší účinky, jenže současně vyvolává jiné. Vzniká tak začarovaný kruh, o kterém ovšem neměla věda v tzv. žalované době ani ponětí.

Takže liga tvrdí, že svědectví známých lékařů stojí a padají se současností, a neměla by platit při posuzování současného případu, který se týká minulosti.

Další potíž: někteří hráči zneužívali tzv. kontrolovaných léků, protože se jim podařilo sehnat několik předpisů od různých lékařů. Pojišťovna Chubb proto odmítá proplácet ušlé příjmy bývalému hráči Mikeovi Pelusovi. Tvrdí, že kdyby se Peluso nepřecpával podobným svinstvem, netrpěl by nyní epileptickými záchvaty.

Podobně pojišťovna (a později také soud) odmítla žaloby pozůstalých po Derekovi Boogaardovi, který zapíjel silné prášky proti bolesti ohnivou vodou. Nálepka sděluje tiskacím písmem v tučné sazbě, že lék, jehož Boogaard používal, se nesnese s alkoholem. Kdo za to může, že Boogaard míchal nemíchatelné, jakkoliv to musel vidět na vlastní oči, že se to nemá?

Znalci ovšem tvrdí, že s probíhajícím časem se naděje žalujících hráčů snižují. Svůj případ postavili na zkušenostech s žalobou bývalých hráčů fotbalové NFL. Ta se nakonec s hráči vyrovnala mimosoudně. Asi spěchala zbytečně: federální soud Spojených států před několika týdny odmítl uznat tvrzení bývalých hráčů za hodna své pozornosti.

Takže NHL nespěchá. Nemá kam. A nemá ani proč.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter