Petr Adler: Mezinárodní olympijský výbor zkouší přeskočit svůj vlastní stín

Uvidíme tenhle obrázek (kanadští hráči z NHL s olympijským zlatem) ještě někdy? Pakliže NHL vezme nejnovější požadavek Mezinárodního olympijského výboru (MOV) vážně, bude odpověď prostá: nikoliv.

“K dosažení dohody je stanoveno datum 15. ledna (2017),” oznámil výkonný ředitel MOV Christophe Dubi.

To datum ovšem stanovil jeho podnik, tedy nikoliv ti, s nimiž se musí MOV dohodnout, v první řadě NHL, pak její odbory NHLPA, a v neposlední řadě Mezinárodní hokejová federace (IIHF).

“Do té doby,” dodal Dubi, “budeme pracovat se všemi zúčastněnými, abychom zajistili účast těch úplně nejlepších, a to se týká jak Pyeongchangu (2018), tak Beijingu (2022).”

Dubi projevil také potěšení nad zprávou, že NHL a NHLPA chystají ještě během letošního podzimu výpravu do Pyeongchangu, aby její výzkumníci na místě prozkoumali, jak to tam vypadá.

To, ozvalo se z kanceláří NHL, to je pan Dubi spokojen příliš brzo. V anglosaské podnikatelské řeči se tomu říká “due diligence” (patříčná péče): Než o něčem jednám, musím vědět, o čem jednám. A není nad to, vidět to na vlastní oči.

V podstatě jde o to, že MOV od doby, kdy NHL souhlasila s účastí na olympiádách (1998, Nagano), hradil hráčům cestovné a pojištění, případně ještě různé další náklady s tím vším spojené. NHL soudila (a dodnes soudí), že jestli půjčuje konkurenčnímu podniku svoje zaměstnance, kteří se potažmo pro onu konkurenci stávají jednou z nejpřitažlivějších atrakcí, neměla by na tom prodělávat kalhoty. Stačí snad už to, že kvůli olympiádě přerušuje soutěž právě ve chvílích, kdy začíná být nejnapínavější, že musí celou tu dobu platit své ostatní zaměstnance (hráče, kteří dostali volno, neboť nebyli nominováni do národních mužstev svých zemí), a že se její zaměstnanci někde na druhém konci světa vystavují nebezpečí zranění, které může způsobit, že nebudou moci po návratu nastoupit zpět do zaměstnání. (Viz: John Tavares, New York Islanders, Soči 2014).

Nový president MOV Thomas Bach sice vyhrál v roce 1976 v Montrealu šermířské zlato, jenže začíná být zřejmé, že ani olympijské vítězství člověku nepomůže, když jde o pochopení základních pravidel podnikání. V tomto případě presidentu MOV vůbec nedošlo, oč jde. Takže Bach oznámil, že nechápe, proč by MOV měl platit jakékoliv náklady komukoliv, a na jemnou připomínku s vysvětlením, proč se tomu tak děje, odpověděl olympským mlčením.

Z hlediska teorie vyjednávání se ovšem MOV dopustil uvedením nejzazšího termínu zásadní chyby. Už proto, že zástupci NHL nepovažovali za nutné na tohle odpovídat jinak než soukromě: “Chápete jistě, že tohle je jejich termín, ne náš.”

NHL je toho soudu, že tím, kdo žadoní je MOV (a potažmo IIHF). Z jakoby mimochodem prohozené poznámky jednoho z vedoucích činitelů ligy, zástupce jejího komisaře Billa Dalyho, že vlastně půjde o víc než jenom o cestovné, ubytování a pojistné pro hráče vyplývá, že ligu zaujal nejzazší termín MOV do té míry, že se rozhodla přitvrdit. Daly totiž navíc není znám tím, že by mluvil kdykoliv a o čemkoliv jenom tak mimochodem.

A aby se ovzduší trochu přiostřilo, přičinil zástupce komisaře NHL Bill Daly poznámku, že jeho pocit o jakékoliv účasti NHL na olympiádě je čím dál tím zápornější.

“Je pravda, že nám zbývá velice málo času,” řekl Daly. “Nejsem si jist, zda jsme v posledním půlroce pokročili, a nejsem si ani jist, že máme kam pokročit do budoucna. Takže bych to shrnul, že jsem dnes skeptičtější než jsem byl před dvěma týdny.”

Před dvěma týdny: ke konci Světového poháru.

Situace je nahnutá tolik, že ji nevyřeší ani to, že by president IIHF René Fasel někde sehnal peníze, které by pokryly základní požadavek NHL.

“To by změnilo současný stav,” řekl Daly, “ale výsledek to nemusí změnit.”

Liga se totiž několikrát zmínila, že by se s ní MOV měl podělit o zisk, který bude mít díky její účasti. Má tím na myslí hlavně poměrně nehorázné obnosy, které si MOV účtuje za povolení rozhlasových a televizních vysílacích práv, k nímž dnes už přistupují také práva ke zveřejňování prostřednictvím nových sdělovacích prostředků. NHL by ráda získala alespoň nějaký podíl ze zisku z vysílání hokejových utkání, v nichž by se objevil třeba jen jeden jediný její hráč.

Zisky z prodeje těchto práv se až dosud dělily mezi MOV a jednotlivé národní olympijské výbory.

Že by přece jen truc-olympiáda?

NHL a její odbory NHLPA se původně shodovaly, že Světový pohár budou pořádat pravidelně každé čtyři roky, v mezidobí mezi olympiádami. Po očekávaném vítězství domácí Kanady začaly padat otázky, jak to tedy bude dál. Oba pořadatelé se shodli, že si musí vydechnout, a pak teprve začnou plánovat budoucnost. Shodli se také, že letošní podání celého podniku sice bylo úspěšné, ale současně že mělo mouchy, které bude zapotřebí vychytat. Otázka zní, zda se dokáží dohodnout na definici much.

A neméně důležitá je otázka, zda Světový pohár nakonec nenahradí účast NHL na olympijských hrách.

Bill Daly a výkonný ředitel NHLPA Don Fehr už potvrdili, že obě strany předpokládají, že příští ročník Světového poháru se odehraje v roce 2020. A oba řekli, že účast na olympiádách nemá nic společného se Světovým pohárem.

To je totéž, jako kdyby řekli, že věří, že vlk sežral Červenou Karkulku a neměl z toho žaludeční potíže.

Fehr se ovšem zatím k otázce olympijské účasti tvářil smířlivěji. Přinejmenším proto, že moc dobře ví, že většina špičkových hráčů přímo touží po soutěžení pod olympijským plamenem.

Avšak i Fehr vidí, že nepůjde o procházku růžovým sadem.

“To snad chápou všichni, že nikdo nebude riskovat kariéru a budoucí příjmy a všechno, co z toho plyne, jen tak, pro nic za nic, a bez jakéhokoliv zajištění,” řekl Fehr. “Tohle neudělá nikdo. Tomu by snad měli (míněn je MOV) porozumět. To vědí všichni, a už hezky dlouho. Kdyby ale někdo lpěl na změnách (oproti současnému stavu), a já doufám, že se to nestane, budeme se s tím muset vyrovnat.”

Soudě podle vyjádření presidenta Mezinárodní lyžařské federace (FIS) Giana Franca Kaspera, MOV takhle nepřemýšlí. Kasper zastupuje ve výkonném výboru MOV zimní sporty.

“Já si myslím, že obě strany hrají poker,” řekl Kasper.

Jen aby se nespletl.

Fasel se tváří realističtěji. Říká, že bude třeba i žebrat. On sám se domnívá, že půjde o zhruba 10 miliónů dolarů. Komisař NHL Gary Bettman sice před nedávném naznačoval, že by těch miliónů muselo být mezi 17 a 20, ale to už je jiná věc.

Fasel řekl, že bude žebrat hlavně u národních olympijských výborů a u národních hokejových svazů. Dodal, že uvažuje dokonce i o tom, že by použil něco ze 40 miliónů dolarů, které IIHF dostává od MOV k podpoře programů pro hokejovou výuku dětí.

Tomu se říká popletený žebříček hodnot, ale jelikož možná jde spíše o přání neplodného otce myšlenky, není dosud rozhořčení na místě.

Ovšem, i NHL má své nejzazší termíny. Proto je pochopitelný Dalyho výrok, že liga by ráda věděla ještě před Silvestrem, jak to nakonec dopadne. Musí plánovat rozpis soutěže, musí rozhodnout, kdo, kdy a kde bude hostit Zápas hvězd, musí rozhodnout, kdy a kde se bude konat výběr nováčků (draft), musí prostě vytesat do kamene řadu dat, takže potřebuje vědět, zda přijde o dva (vlastně bezmála tři) olympijské týdny nebo ne.

Pakliže Světový pohár zůstane v kalendáři tam, kde byl ten nynější, nebude mít NHL žádnou potíž. A to jí vyhovuje.

Drobná potíž

Jedním z předpokladů úspěchu Světového poháru jako podnikatelského záměru je počet diváků, kteří sedí před televizními obrazovkami, ale i těch, kteří sedí přímo na stadiónu.

Tady, připustil Bill Daly, stojí pořadatelé (NHL a NHLPA) před výzvou. Ta výzva se jmenuje NFL (nejvyšší soutěž amerického fotbalu), universitní fotbalové soutěže, a pohárový turnaj nejvyšší baseballové soutěže (MLB) o Komisařovu cenu (Commissioner’s Trophy) ve World Series. Tohle je v Americe září co září tradiční fanouškovská pastva pro oči.

Typický americký divák se tedy ptá: hokej? V září? Vy žertujete!

Následující údaje se týkají pouze Ameriky. Kanadský divák je do hokeje bezmála blázen.

První finále Kanady proti Evropě sledovalo na ESPN 494 tisíc diváků. Zápas Švédska proti Evropě v semifinále sledovalo 297 tisíc diváků, a to byla neděle odpoledne. A tradičně vypjaté utkání Kanady s Ruskem přilákalo na ESPN pouze 353 tisíc párů oči.

Věc byla také navíc mizernější o to, že mužstva U.S.A. a severoamerických mladíčků nepostoupila do semifinále.

Daly připustil, že tohle bude do budoucna značná výzva.

Mnohé také ohromně překvapilo, že Air Canada Centre, domov Toronto Maple Leafs, doslova zel prázdnými sedadly. To se stávalo zvláště ve chvílích, kdy baseballoví Toronto Blue Jays bojovali kousek opodál o postup do pohárové soutěže.

A přitom se hrál místy skvělý hokej.

Vedoucí činitelé pořadatelů řekli, že si nejdřív potřebují vydechnout, aby mohli o dalším ročníku Světového poháru mluvit s čistou hlavou.

Jedno je ale jisté už dnes. Evropa a mladíci do 23 let se dostali na výsluní jen proto, že nezbylo moc času na uspořádání postupových soutěží. Ročník 2020 zahrne vítěze postupových soutěží, které se budou konat podle vzoru, který kdysi vytvořila fotbalová FIFA. Ostatně, mistrovství světa v kopané se říká Světový pohár (World Cup), a hokejoví pořadatelé se míní řídit velice úspěšným vzorem.

Kouč Kanady Mike Babcock se vyjádřil jednoznačně: “Světový pohár je vynikající, ale olympida to není. Abychom se nepletli.”

Jenže: fotbalisté posílají na olympiády pouze hráče do 23 let.

Jestli zůstane Mezinárodní olympijský výbor tak tvrdohlavý jako je dosud, může se úplně klidně stát, že NHL ještě před koncem roku ve veškeré slušnosti oznámí, že nač čekat do 15. ledna, tady to máte černé na bílém: budete se muset obejít bez světových špiček.

Pokud jde o třiadvacetileté mladíky, kteří už jsou v NHL (a jejich počet přibývá s každou sezónou), budou se muset národní hokejové svazy domluvit s mužstvy, která ty mladíky zaměstnávají. Pakliže (či, v tuto chvíli, spíše když) k tomu dojde, budou si ony národní svazy muset zvyknout na to, že to bude za peníze.

Profesionální sport už je zkrátka takový. Mezinárodní olympijský výbor by měl patřit k těm, kteří tohle vědí nejlépe ze všech.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter