Petr Adler: boj proti otřesům mozku se stupňuje

NHL zavádí nové pozorovatele a posiluje pravomoci dosavadních pozorovatelů, kteří mají hlídat, zda náhodou hokejisté neutrpěli otřes mozku.

Liga má už několik sezón při každém zápase v hledišti pár vycvičených pozorovatelů, kteří hlásí střídačkám vysílačkami, když mají dojem, že některý hráč pocítil na sobě zákrok, který by mohl způsobit otřes mozku. Pozorují také, jak se hráč, kterého soupeř, například, narazil do hrazení, zvedá, a zda se vrací na střídačku svěží jako právě zrozený beránek, nebo zda je zřejmé, že si není vědom, jak se jmenuje, kdy a kde se narodil (a komu), kde je právě teď, a co tam vlastně dělá.

Až dosud bylo rozhodnutí, zda se hráč podrobí tzv. protokolu vyšetření otřesu mozku na střídačce a na hráči samotném. Podle tohoto protokolu se hráč, doprovázen lékařem, dostaví do uzavřené místnosti, obvykle poblíž kabiny, kde lékař provede základní neurologická vyšetření.

NHL se rozhodla jít o krok dále a vzít rozhodnutí z rukou ošetřujícího personálu (tzv. trainers) na střídačkách, i z rukou hráčů samotných.

Jednou z potíží bylo, že dosavadní pozorovatelé byli napojení na domácí mužstva, často přímo jejich zaměstnanci. Od začátku nastávající sezóny bude mít liga navíc ještě čtyři nezávislé pozorovatele. Budou sedět v místnosti, kde se na televizních obrazovkách sledují všechny zápasy dne a odkud vycházejí pokyny o sporných rozhodnutích (po přehrání sporných situací na videu). Zahlédne-li kterýkoliv z těch čtyř, že jakýkoliv z hráčů na ledě má příznaky, které připomínají příznaky otřesu mozku, sdělí to rozhodčím, kteří řídí zápas, a ti bez dalších hovorů a dohadů dotyčného hráče vykáží k vyšetření.

Nejdůležitější rozdíl mezi současným stavem a nastávající sezónou spočívá v rozdílu mezi dvěma slovesy: MŮŽE a MUSÍ.

Těch nezávislých pozorovatelů bude víc, ale každé kolo budou pozorovat čtyři. Všichni tito noví pozorovatelé, kromě nezávislosti na mužstvech NHL, budou mít tzv. hokejové zázemí. Zatím není zřejmé, zda půjde o bývalé hráče nebo trenéry (ve smyslu NHL jde o ošetřovatele, kteří nemají lékařské vzdělání, ale jsou vzděláni, někdy vysokoškolsky, jako zdravotníci se zvláštním zaměřením na sportovní zranění). V každém případě bude muset jít o lidi, kteří hokej nějakým způsobem zažili na vlastní kůži, pokud možno na co nejvyšší úrovni.

L’affaire Wideman

Nejnovější rozhodnutí ligy je zcela zřejmě spojeno s případem obránce Calgary Flames Denise Widemana. Toho v lednovém zápase proti Nashville Predators narazil útočník soupeře Miikka Salomäki zezadu do hrazení. Rozhodčí zákrok neodpískali. Wideman se zvedl s viditelnými potížemi, zamával na střídačku, že se vrací, a když zpozoroval u střídačky soupeře čárového rozhodčího Dona Hendersona, krosčekoval ho zezadu tak důrazně, že Henderson skončil na ledě, ve vodorovném postavení, tvaří dolů.

Henderson se nedávno musel podrobit rozsáhlé operaci, a je možné, že bude muset pověsit brusle (i s píšťalkou) na hřebík. Ve svých 47 letech.

Wideman řekl trenérům na střídačce, že je v pořádku (televizní záběr ukázal v přímém přenosu dokonce, že se smál), a jakkoliv pozorovatelé v hledišti hlásili, že v pořádku není, Wideman zůstal ve hře až do konce zápasu.

Liga mu napařila zákaz hry na dvacet utkání. Wideman se vzápětí (spolu s odbory NHLPA) odvolal ke komisaři NHL Garymu Bettmanovi, a ten zákaz hry potvrdil. Zamítl Widemanovo tvrzení, že vážně nevěděl, co dělá, protože opravdu utrpěl otřes mozku. Odvolání se totiž opíralo o svědectví dvou neurologů, kteří svá tvrzení opřeli o to, že s Widemanem pohovořili na dálku prostřednictvím počítačového programu FaceTime. Bettman sice neřekl, že za tohle by oba lékaři zasloužili ztratit povolení k výkonu praxe, ale jejich svědectví označil výslovně za nepřijatelné.

Liga zjistila, že Wideman poslal několika kolegům textové zprávy, v nichž řekl, že pravými viníky jsou ti pitomí novináři, kteří jenom rozdmýchávají vášně. NHL se k těmto záznamům dostala díky ustanovení v kolektivní smlouvě, podle něhož má v podobných situacích právo získat veškeré podklady nutné k tomu, aby její rozhodnutí bylo opodstatněné. V tomto případě šla najisto, což znamená, že Widemana někdo udal, možná i některý z příjemců jeho textových zpráv. Bettman ovšem ve svém rozhodnutí napsal, že díky těmto textovým zprávám nemůže věřit, že je Widemanova veřejná omluva míněna upřímně, a dodal, že Wideman může být ještě moc rád, že mu trest nezvýšil.

Wideman se, opět s pomocí NHLPA, odvolal k tzv. nezávislému arbitrovi Jamesi Oldhamovi. Ten nevěnoval moc pozornosti výpovědi ligy. Stačily mu podklady odvolávající se strany, aby trest snížil na polovinu. Tou dobou už Wideman odseděl 19 utkání. Oldhamovo rozhodnutí znamenalo, že by se mu měla vrátit výplata za devět zápasů.

A tady došlo k situaci, která nezná precedentu. Kolektivní mlouva mezi NHL a NHLPA sice stanoví zcela jednoznačně, že rozhodnutí nezávislého arbitra jsou konečná, jenže liga oznámila, že James Oldham porušil kolektivní smlouvou stanovený způsob získávání podkladů: nevzal přece v potaz výpověď ligy, ba v některých otázkách jí ani nevyslechl. Tím ovšem Oldham porušil kolektivní smlouvu, napsala liga ve svém až neuvěřitelně rozzuřeném podání k soudu, takže jí nezbývá, než žádat o zadostiučinění soudní cestou.

A potažmo Oldhamovi sdělila, aby se už nepovažoval za nezávislého arbitra ve sporech mezi NHL a NHLPA. Na to měla liga naprosté právo, neboť kolektivní smlouva stanoví, že takového arbitra musí liga a odbory jmenovat jednomyslně, a k jeho odvolání stačí jednostranné veto.

Takže případ Widemanova trestu čeká na soudní vyřešení.

Stejně tak čeká na vyřešení otázka, jak si to NHL vyřídí s Calgary Flames, kteří se doslova vykašlali na doporučení pozorovatelů z hlediště. Ti střídačce řekli, že se Wideman má okamžitě odebrat k vyšetření. Okolnost, že Wideman začal tvrdit, že utrpěl otřes mozku až o několik dnů později, kdy si uvědomil, že by mu to mohlo vylepšit postavení před disciplinární komisí, sice nahrává na jednu stranu lize v otázce soudního vyřešení trestu, ale současně také trochu nahrává Flames, kteří mohou tvrdit (a také prý tvrdí), že co měli dělat, když Wideman odmítl vyšetření řka, že mu v životě nebylo lépe.

Vedení ligy ovšem jednoznačně odmítá hovořit o tom, zda a jak potrestá Flames: to, zdůrazňují vedoucí zástupci NHL, nemá nic společného s Widemanovým případem.

Ovšem, na otázku, zda by zavedení nezávislých pozorovatelů (spotters) mohlo mít něco společného s Widemanovým případem, nebo s žalobou bývalých hráčů, kteří tvrdí, že jim liga nikdy neřekla, že zranění hlavy mohou mít dlouhodobé následky, je liga trochu přímočařejší. Odkazuje na oblíbenou hru severoamerických dětí a říká: spojte si tečky, a uvidíte obrázek.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter