Pastrňákova cesta je teprve na začátku

Osmnáctiletý havířovský rodák David Pastrňák velkou část hokejové veřejnosti překvapil, když se už ve své první sezoně po draftu prosadil do áčka silných Boston Bruins. Medvědi sice prožívají jeden z nejhorších ročníků v poslední době, stále ale mají celkem slušně vykročeno do play-off. Jenže pravý křídelník z České republiky se má ještě co učit.

Když jsem Pastrňáka poprvé spatřil na Memoriálu Ivana Hlinky v srpnu 2013, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Tenhle hráč prý podle skautů není lepší než Jakub Vrána, pomyslel jsem si. Ačkoli je Vrána na svůj věk rovněž vynikající hokejista, „Pasta“ měl tehdy v Břeclavi lepší formu a bylo to vidět.

Pod vedením Jakuba Petra v dresu české reprezentace do osmnácti let exceloval, jak na letním memoriálu, tak na jarním MS této kategorie ve Finsku, kde si naši došli pro stříbro.

Mezitím se mladému Čechovi dařilo i ve svém švédském klubu Södertälje, kde nastupoval pravidelně za dospělé v druhé nejvyšší soutěži Allsvenskan a nejen to. Dokonce celý celek vedl v produktivitě.

A tak jsem celou sezonu tvrdil, že pomyslný boj o první příčku mezi ve Švédsku hrajícími talenty pro draft 2014 vede právě havířovský odchovanec. Vrána hrál skvěle mezi juniory, ale daleko silnější SHL byla pro něj ještě příliš těžkým oříškem. William Nylander narážel v dresu MODO na stejný problém.

Syn slavného hokejisty se ale právě v Pastrňákově Södertälje chytil a i díky skvělému MS do 18 let si vybojoval v tomto souboji první místo. Koneckonců v Lappeenrantě a Imatře zářil i Vrána, oba tito supertalenti nasbírali po deseti bodech, zatímco David jich měl jen pět, všechno asistence.

Trpělivost přináší růže

Pak přišel draft a dubnový turnaj v zemi tisíce jezer nejspíš i rozhodl o finálním mínění skautů. Po Nylanderovi sáhlo na osmém místě Toronto, Vránu bral v druhé desítce Washington. A Pastrňák si musel počkat téměř na konec prvního kola, kde si jej vybrali Bruins.

Sice to čekání muselo být hrozné, ale lepší tým by si asi mladý křídelník nevybral, i kdyby měl možnost volby. Krize Bostonu byla kvůli odchodu Shawna Thorntona, jenž byl srdcem i duší kabiny, celkem předvídatelná. David Krejčí se samozřejmě o svého krajana skvěle postará a Milan Lucic, který s ním často hraje v lajně, ho zase ochrání. Takže cesta do áčka byla poměrně volná a vše, co stačilo, bylo potvrdit své kvality na farmě v Providence.

Špatně je to, že 24 týmů se rozhodlo draftovat někoho jiného. Pastrňák už více než rok hrál v dospělém hokeji, kde byl navíc vůdcem celého týmu. Alespoň co se produktivity týče. Navíc jeho rychlost je něco, na co hodně beků v NHL nemá odpověď, a k tomu se jedná o elitního střelce, tedy když mu zrovna ten den nezvlhne střelný prach.

Upřímně jsem čekal, že si ho někdo vybere okolo patnáctého místa, skutečnost je taková, že ze všech loni draftovaných borců si zatím vede lépe jen Aaron Ekblad z Floridy. Je fakt, že nikdo neví, co se může stát, třeba příští rok zasáhne sebevědomého útočníka podobná krize, se kterou se nyní potýká Tomáš Hertl. Existují i hráči, kteří svůj první rok doslova zářili, a pak už nic nepředvedli.

Aby se to nestalo, je na čase, aby si Pastrňák začal v lize budovat respekt. Nedávno se mu vskutku povedl jeden hit, ale zatím je jediným zdrojem respektu jeho linemate Lucic. Neříkám, že by měl začít shazovat rukavice nebo bourat dvoumetrové zadáky. Chce to čistě začít s velmi základními věcmi, které zvládají i ti nejčistěji techničtí hráči.

Respekt vyhrává Stanley Cupy

Když Boston naposledy vyhrál Stanley Cup, bylo to proti Vancouveru. Ten měl tehdy v sestavě bratry Sediny, pár dalších celkem jemných Evropanů a k tomu nesnášené provokatéry Alexe Burrowse a Maxima Lapierra.

Bruins vyhráli tak, že Vancouver prostě ušikanovali. Sediny mlátil Marchand, kdy se mu zachtělo. Nikdo s tím nic neudělal. V TD Garden působili Canucks vygumovaně. A nakonec psychicky pohořel i Roberto Luongo.

Důvod, proč si Marchand, malý hokejista, kterého by Sedin možná přepral, kdyby chtěl, dovolil to, co si dovolil, je neochota postavit se svému soupeři. Canucks na všechny neférové věci reagovali tak, že se otočili na rozhodčího. Vyluč ho, jako by říkali. Takový přístup nikdy nikomu v hokeji nepomohl.

Bohužel právě i Pastrňák tuhle chybičku udělal, když byl celkem ostře napaden v zápase s Islanders. Ryan Strome mu doslova zlomil hokejku vejpůl jedinou povedenou sekerou před vhozením puku. Český junior se otočil na rozhodčího.

Strome není o moc větší než Pastrňák a když máte za zády Lucice, který udělá cokoli, aby se vám nic nestalo, proč prostě do toho hráče nestrčit. NHL je o respektu a někdy i o strachu. Právě Bruins to ví hodně dobře, protože bez toho by nejspíš ani Stanley Cup nevyhráli v tom památném finále s Vancouverem.

Naštěstí se ale nejspíš není čeho obávat. Boston našeho mladého hrdinu naučí a času je dost. Fanoušci Bruins jen musí nyní doufat, že se také najde někdo, kdo nahradí Thorntona. Kádru sice nechybí tvrdost, ale takových osobností v NHL moc není. Jedna je ale nyní na farmě a Paulu Chiarellimu k jejímu získání stačí zvednout telefon a zavolat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter