Ondřeje Pavelce čeká těžký boj. O brankoviště Jets se bude rvát se dvěma gólmany

Ještě nedávno, před pár lety, se o něm dalo hovořit jako o nejlepším současném českém gólmanovi. Pro Ondřeje Pavelce to už ale bohužel neplatí. Nemůže za to ale jen parádní forma dvou krajanů Petra Mrázka s Michalem Neuvirthem. Jeho výkony v mrazivé Manitobě jsou průměrné a za zády si brousí zuby na jeho místo dva mladší kolegové.

Kladenský rodák, jehož před jedenácti lety draftovali Atlanta Thrashers, vstupoval do nejlepší hokejové ligy světa jako velký talent. Tehdejší jižanská organizace do něj investovala volbu v druhém kole draftu, což je vždy, pokud jde o brankáře, poměrně velká investice. Ta se nicméně už nyní vyplatila, ačkoli současnost není vůbec růžová.

Pavelec už ze začátku prokazoval vysoké kvality a Thrashers dal najevo, že to bude on, kdo vyhraje souboj o post jedničky s Finem Karim Lehtonenem. I stalo se a zkušenější seveřan se stěhoval do Dallasu. Od třiadvaceti byl český zástupce téměř neohroženým vládcem atlantského brankoviště a v organizaci zůstává nadále, pár let po přesunu do Winnipegu.

Tým na něj vsadil i přesto, že nikdy neměl nijak oslnivá čísla a mezi nejlepší gólmany ligy se řadil především efektnostní některých svých zákroků. Jedničkou byl zkrátka pro to, že dokázal podržet své mužstvo, když to bylo potřeba. Hned po stěhování do Kanady ovšem chytal hned v 69 zápasech, což je opravdu slušná porce.

Po vskutku nepovedeném ročníku před dvěma lety následovala zatím jeho nejvydařenější sezona v kariéře. Předloni se mu povedlo zaznamenat své nejlepší statistiky, ačkoli nevyhrál ani polovinu utkání, ve kterých se objevil. Výrazně se ale zasloužil o postup Tryskáčů do play-off, jejich prvního v Manitobě. Na Anaheim ale ve vyhrocené sérii nestačili.

Jenže v poslední sezoně se začaly objevovat nové problémy. Zlatý medailista z MS 2010 vynechal dva a půl měsíce, což znamenalo příležitost pro jeho dlouhodobějšího náhradníka Michaela Hutchinsona a také pro trojku, talentovaného Američana Connora Hellebuycka. Právě od něj se čekají veliké věci.

To Hutchinson takovou hrozbou není. Je mu šestadvacet a jistě, ještě může třeba deset let chytat na této úrovni a pomyslného zenitu stále ještě nedosáhl. Po svém poměrně povedeném nováčkovském ročníku, kdy se začalo spekulovat o jeho zářné budoucnosti a o tom, že ohrozí Pavelcovu pozici na vrcholu depth chartu, však odpověděl nepříliš povedeným zastupováním českého reprezentatna v době jeho zranění.

Ze třiceti zápasů kanadského gólmana potkalo Tryskáče jen devětkrát vítězství, což je prachbídný výsledek. Sice je pravda, že právě kolonka značená velkým W je asi tou nejvíce týmovou statistikou mezi těmi brankářskými, ale i ty ostatní byly spíše v lehkém podprůměru.

To tehdy teprve dvaadvacetiletý rodák z metropole Detroitu si vedl daleko lépe. Hellebuyck, který na sebe poprvé upozornil na MS v Praze, kde téměř perfektními statistikami dovedl americkou reprezentaci k bronzovým medailím, splnil v uplynulé sezoně všechna očekávání. Dařilo se mu jak na farmě, kde měl úspěšnost zákroků nad 92 procent, tak v samotné NHL.

Celkem se do akce dostal v šestadvaceti utkáních, ze kterých Jets dokráčeli k vítěznému výsledku hned v polovině duelů. Náš kůň v tomto závodě na padesátiprocentní úspěšnost nedosáhl ještě ani jednou v kariéře, s výjimkou farmy, juniorky a reprezentace. To samozřejmě přináší otázku, co se bude nyní v hlavním městě kanadské prérie dít? Kdo bude jedničkou tamní svatyně?

Hellebuycka Jets draftovali až ve čtvrtém kole, což tak pro gólmany z juniorské NAHL bývá, ačkoli má liga celkem dobrou reputaci ve vychovávání hráčů na tomto postu. Jak už to chodí, ihned pak zamířil do univerzitní NCAA, kde reprezentoval Umass-Lowell nedaleko Bostonu. Jako "Říční jestřáb" si svými úžasnými statistikami hned od začátku říkal o povýšení mezi profíky.

Na škole zůstal pouhé dva roky, než se musel stěhovat na samý východ Kanady. Farmářská stáže na ostrově Newfoundlandu byla více než povedená, ačkoli se tamní St. John's IceCaps nedostali do play-off. Svými výkony si ale přeci řekl o místo v národním týmu a dovedl ho k druhému bronzu během tří let. Navíc vyhrál hned sedm zápasů, což se americkému gólmanovi povedlo předtím jen v roce 1939.

Mnozí si hned po pražském šampionátu kladli otázku, zda bude tenhle mladík schopný svůj úspěch přetavit i na tu nejvyšší úroveň. Při zranění Ondřeje Pavelce i po něm se však prezentoval velmi dobře a mezi brankáři patřil k těm nejlepším nováčkům.

Realita je zkrátka taková, že o jedničce pro nadcházející sezonu rozhodnou násedující dva měsíce. V přípavě se uvidí, jestli už je Hellebuyck připraven převzít kormidlo winnipežského brankoviště, nebo jestli se Pavelec během léta vrátil do své vrcholové formě, ve které je schopen Jets dotáhnout až do play-off.

A vzhledem k tomu, že mají oba kontrakt jen do konce příštího ročníku, nebylo by překvapením, kdyby se nakonec hned před uzávěrkou přestupů musel jeden z nich stěhovat. Za oba by ostatní týmy mohly obětovat celkem velký ranec, protože získat mladou hvězdu nebo spolehlivého náhradníka je jedním z důvodů, proč trejdy vůbec existují.

Asi bychom se ale hodně divili, kdyby nakonec nejčastěji chránil záda Tryskáčů Michael Hutchinson...

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter