Ohlédnutí: Když Messier zuřil, Mario se pral a Jágr s Nedvědem řádili v Pittsburghu

Dva největší bohémové českého hokeje se dnes naposledy potkají na ledě. Ani jeden z nich to tak úplně neplánoval. Ale v tom byla vždycky jejich síla. Ve spontánnosti, originálních řešeních, nečekaných manévrech, po kterých diváci skákali nadšením a obránci soupeře vzteky lámali hokejky. A byť jim svérázná povaha dokázala také mnohokrát zavařit, zůstali sví. Díky tomu dnes statisíce hokejových fanoušků usednou k televizi, aby mohli v přímém přenosu sledovat druholigový zápas mezi Benátkami nad Jizerou a Kladnem. Výjimeční hráči píší výjimečné příběhy a Jaromír Jágr i Petr Nedvěd do téhle kategorie bezesporu patří.

Jejich cesty v NHL se protnuly hned na samotném začátku. Draft 1990, Vancouver, místní Canucks vybírají jako druzí v pořadí a ukazují na Nedvěda. Ten jako jeden z posledních českých hokejistů v lednu 1989 emigroval z komunistického Československa a svobodné ovzduší mu svědčilo. Odehrál fantastický ročník v kanadské juniorce, kde během 71 utkání nasbíral 145 bodů (65 + 80). 

O tři místa později si na podiu přetahuje přes hlavu dres s tučňákem Jágr a ve své knize „Z Kladna do Ameriky“ vzpomínal, že už tehdy si s Nedvědem padli do noty a pořád bylo o čem povídat. 

Milníkem pro jejich společné působení se stalo datum 1. září 1995. New York Rangers toužili po dalším Stanley Cupu a po jedné sezóně s Nedvědem došli k závěru, že jeho pohodářská povaha jim ve válečném tažení za pohárem ničím nepomůže. Traduje se, že hlavně kapitán Mark Messier ho nemohl vystát, považoval ho za flákače a tlačil na generálního manažera, ať se českého floutka zbaví. 

A tak se toho zářijového dne Nedvěd spolu se Sergejem Zubovem stěhoval do Pittsburghu výměnou za Luca Robitaillea a Ulfa Samuelssona. Velký trejd vzbuzoval velká očekávání, všichni byli zvědaví, která ze zúčastněných stran se bude smát naposledy. To ještě netušili, že rozhodnutí padne přímo na ledě, v semifinále play off Východní konference. 

Tučňáci byli tehdy týmem rockových hvězd, oproti vojně u Rangers zde Nedvěd našel ideální podmínky pro to, aby mohl předvádět svůj nejlepší hokej. Po boku Jágra, Maria Lemieuxe a Rona Francise byl na vrcholu, dal 45 gólů a díky šesti bodům v posledních dvou zápasech se dostal na dosah magické stovce. Těsně to nevyšlo, jeho celkových 99 bodů ho zařadilo na dělené třinácté místo kanadského bodování NHL, které ironií osudu sdílel s… Messierem. 

Životní sezónu prožíval také Jágr, který se 149 body (62+87) vytvořil několik rekordů NHL. S Nedvědem nějaký čas společně bydleli, zažili spoustu srandy a právě zde se jejich pouto utužilo nejvíc. Měli i trochu štěstí, poslední opravdu ofenzivní ročník zámořské soutěže si užívali v nejútočnějším týmu té doby, Penguins nasázeli celkem 362 gólů. Není nutné připomínat, že v dnešní lize je pro týmy hranice 300 branek prakticky nedosažitelná. 

Parádní výkony si české duo přeneslo i do play off. Nedvěd, pro vyřazovací boje údajně postrádající dostatečný zápal a agresivitu, sejmul v prvním kole Washington šesti góly v šesti zápasech. Do historie se nejvíc zapsalo utkání číslo 4, které se změnilo v československou show. Po trefách Michala Pivoňky a Petera Bondry vedli Capitals na začátku druhé třetiny 2:0, ale necelou minutu a půl před odchodem do šaten mohli washingtonští beci jen bezradně sledovat Jágrovy vlající vlasy, když kolem nich prosvištěl jako vítr a propálil Olafa Kölziga.

Vyhrocený mač pokračoval a o pár vteřin později se stalo něco hodně nečekaného – Mario Lemieux přišel o helmu a po nekonečném maratonu osekávání, držení a strkání, který během série podstupoval, mu ruply nervy. Ani si nemusel brát houbičku, aby se proměnil v Super Maria a spráskal nejbližšího protihráče. Dostal trest do konce utkání a jistě by ho ve snu nenapadlo, jak dlouho si v šatně vlastně počká.

Jeho absence otevřela větší prostor pro Nedvěda a ten nabízenou šanci využil. V 52. minutě během přesilovky vymetl šibenici Kölzigovy brány, a protože už nikdo další neskóroval, šlo se do prodloužení. A pak do druhého prodloužení. 

A do třetího. 

A do čtvrtého. 

Zbývalo necelých 50 vteřin do další přestávky, když se čas zastavil a s ním i dech zbývajících fanoušků na stadionu. V tu chvíli všichni sledovali puk letící z Nedvědovy hole. Všichni kromě Olafa Kölziga, kterému dokonale zaclonil Jágr. V nastaveném čase 79:15 (139:15 celkem) Petr Nedvěd rozhodl páté nejdelší utkání v dějinách NHL. Jak je vše relativní dokazuje název, pod kterým ve Washingtonu na velkou bitvu vzpomínají: Zápas, který skončil moc brzy.

Euforii si Tučňáci přenesli do dalšího kola, kde na ně čekali newyorští Rangers. Pikantní duel vzhledem k předsezónní výměně. Na obou stranách řada budoucích legend, v jejichž čele stanuli ti vůbec největší z největších: Mario Lemieux a Mark Messier. Celá série nakonec dopadla jednoznačněji, než se čekalo. Hotovo bylo už po pěti zápasech, když Jágr a Lemieux nastříleli v součtu 15 gólů, tedy stejně, jako celé mužstvo Rangers dohromady.

Nedvěd už tolik gólů nesázel, ale prospíval týmu jinak – Messier kvůli němu viděl rudě. Že na bývalého neoblíbeného spoluhráče nezapomněl, dával najevo při každém střídání, po Nedvědovi šel hodně tvrdě, zdálo se, že to je osobní. Jejich duelu si všímala média i ostatní hokejisté. Jágr k tomu se svým typickým humorem poznamenal: „Nevím, o co jde. Možná mu Petr dluží nějaký prachy a ještě nezaplatil.“

Smích ale tuhle českou dvojku přešel ve finále konference, kde jim stopku vystavil outsider Florida Panthers a především nadlidsky chytající brankář John Vanbiesbrouck. 

Nedvěd byl za své výkony odměněn týmovou Unsung Hero Award, což je ocenění pro hráče, který překonal očekávání, v kritické chvíli přispěl něčím výjimečným nebo ho ostatní považují za nedoceněného odborníky. U Tučňáků ovšem zůstal už jen jednu sezónu. I v ní si vedl slušně (71 bodů), ale jeho kladenského parťáka brzdila zranění, takže toho spolu už tolik neodehráli ani v základní části, ani v play off, Pittsburgh vypadl hned v prvním kole. 

Následně začal Nedvěd stávkovat kvůli platu a tím jeho éra u Penguins skončila. S Jágrem se na chvíli potkal ještě v ročníku 2003/04, když ho společně s Messierem (to už byli usmíření) vítali v New Yorku, krátce nato se stěhoval do Edmontonu.

Kruh společného působení #68 a #93 v zámoří se tak symbolicky uzavřel, stejně jako se dnes uzavře celá Nedvědova kariéra. 

Bere jako velkou čest, že u toho na ledě bude moct být s jedním ze svých nejlepších kamarádů.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter