Larkin má jistotu a měl by se zařadit mezi lídry. Možná i s céčkem na prsou

Jak sílí spekulace o tom, že může Henrik Zetterberg ze zdravotních důvodů ukončit kariéru, sílí rovněž dohady na téma, kdo po něm převezme kapitánské céčko. Čtyři týmy v minulé sezóně kapitána neměly (Arizona, Buffalo, Toronto, Vegas), je pravděpodobné, že Detroit půjde minimálně první rok stejnou cestou. Dříve či později ovšem oficiálního lídra zvolí a jednou z reálných možností je Dylan Larkin.

Posledních 32 let dělali v Detroitu kapitána jen tři muži, co jméno to pojem. O Steveu Yzermanovi (1986-2006) řekl kdysi Don Cherry, že kdyby měl mimozemšťanovi jednoduše definovat hokejistu, ukázal by na tohohle muže. Nicklas Lidström (2006-12) jako první evropský kapitán dovedl svůj tým ke Stanley Cupu a jen tak mimochodem vyhrál sedmkrát James Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Posledních šest let (2012-18) vede Rudá křídla Henrik Zetterberg, další respektovaný Švéd.

Bude příští lídrem Larkin? Před pár dny podepsal pětiletý kontrakt na 30,5 miliónů dolarů. „Až mi smlouva vyprší, budu u Rudých křídel osm let,“ počítá dnes dvaadvacetiletý mladík. „Nehledím tak daleko, ale chci být tím, kdo tenhle tým potáhne a kdo věci rozhýbe. Chci se znovu dostat do play off, způsobit tam trochu povyku a dosáhnout konečného cíle.“

Podobnost čistě nenáhodná

Po skvělé premiérové sezóně jej zastihl klasický syndrom druhoročáka. V sezóně 2016-17 nasbíral jen 32 bodů (17+15), skutečně kriticky však vyhlíželo zejména jeho -28 bodů, což byl šestý nejhorší výkon v NHL. Pokud mohl mít v Detroitu třeba Zetterberg +15 a Anthony Mantha +10, je Larkinova vizitka jednoduše otřesná. Naštěstí si to srovnal v hlavě a loni se vrátil tam, kde ho chce Detroit mít.

Generální manažer Ken Holland upozorňuje, že Yzerman, Lidström i Zetterberg vedli příkladem. Larkin je podle jeho názoru ze stejného těsta. „Když byl čas něco říct, vstali a řekli svoje, ale jinak si získávali respekt hlavně tím, co odváděli na ledě, jak trénovali a s jakou vášní nastupovali,“ popisuje bývalé vůdce Holland. „Myslím, že Dylan už v této fázi kariéry předvádí stejné vlastnosti. Je to náš motor, tvrdě pracuje v každém střídání i na tréninku.“

Během první sezóny vyrostl vedle Henrika Zetterberga, zkušený Švéd mu pomohl získat tolik potřebné sebevědomí. Ve druhém roce je trenér rozdělil, přičemž Larkinovi příliš nesednul přesun na pozici centra. Zlepšení přinesly až poslední dva měsíce. Ve stejném duchu začal třetí ročník, kde byl jako centr s 63 body (16+47) nejproduktivnějším hráčem mužstva.

„Zaznamenal obrovský pokrok, pokud jde o celoplošnou hru,“ dodává Holland. „Poslední dva roky jsme ho přesunuli z křídla do středu útoku, kde má víc zodpovědnosti. Najednou vedl naše bodování a mnohem lepší byl také v obranné fázi. Dal do hry hodně odhodlání, vášně i lásky.“

Posun si uvědomuje i rodák z Michiganu. „Za ty tři roky jsem se toho skutečně hodně naučil. Jsem jiná osobnost,“ říká sám o sobě mladý Američan. „Jsem zkušenější, od hráčů jako Henrik Zetterberg, Nik Kronwall nebo Pavel Dacjuk jsem toho dost odkoukal. Chci být hlavně sám sebou a hrát naplno hru, kterou miluju.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter