Co o něm ještě nevíte. Jágr o sobě a ostatní o Jágrovi

Jágrmánie dorazila do Severní Ameriky. V plné síle. V Čechách jsme na články o čísle 68 zvyklí, teď se přizpůsobují i v Kanadě a USA. Není divu. Čtvrtý hráč historické produktivity a čtvrtý nejlepší střelec, jemuž bude zakrátko 44 let, to se musí vychutnat. Co myslíte, kdy zažije NHL průnik do absolutní špičky historických tabulek příště? Může to trvat desítky let!

Server sportsnet.ca věnoval nedávno Jágrovi, vyobrazenému za komiksového superhrdinu, nezvyklý prostor. Obvolal řadu bývalých trenérů, spoluhráčů i protihráčů a ptal se. Slovo samozřejmě dostal také nejslavnější Kladeňák. Výběr toho nejzajímavějšího, dojemného i zábavného, následuje.

Jágr: „Po draftu jsem byl asi tři týdny doma. Pak jsem se sbalil a vrátil za moře, kde mě poslali do školy. Ten systém mi nedával smysl. Sedíte tam osm hodin denně, neumíte slovo anglicky, učitelé se mění každých 45 minut. Mluví na vás jenom anglicky. Nemůžete se ani podívat do slovníku, protože vám žádný nedali. Od pondělka do soboty, neděle volná. Mělo to být šest týdnů, nicméně myslím, že po čtyřech jsem toho nechal.“

Rick Kehoe (někdejší asistent trenéra v Pittsburghu): „Na ledě si mohl dovolit skoro cokoli. Jediná věc, se kterou měl problém, bylo bruslení dozadu. My jsme po něm ale nechtěli, aby bruslil dozadu…“

Kevin Constantine (Jágrův bývalý trenér v Pittsburghu): „Neměl zájem učit se bruslení dozadu, protože to byla výbava defenzivního hráče. Myslím, že se vlastně bál, že když se naučí bruslit dozadu, budeme po něm chtít hru v obraně.“

Rick Kehoe: „Jako každý mladý kluk si užíval led. Jágr vždycky rád trénoval. Rád zůstával na ledě i po tréninku. Pamatuju si, jak Badger (hlavní trenér Bob Johnson) jednou přišel v den zápasu a povídá: ‚Musíme ho dostat z ledu, vždyť večer hrajeme!‘ Jenomže Jags chtěl zůstat a trénovat…“

Jágr: „Nějaký reportér se mě jednou zeptal, jakou sladkost mám rád. Řekl jsem, že KitKat. Lidi mi je začali posílat. Cukr mi dodával energii. Taky mě to motivovalo pracovat a víc trénovat, protože kdybych to nedělal, ztloustnul bych…Vždycky jsem jedl hodně sladkostí a nijak zvlášť mi to nevadilo. Moje tělo si s tím umělo na rozdíl od jiných lidí poradit.“

Kevin Constantine: „Jágr vždycky přicházel na led při tréninku poslední. Já v Pittsburghu zrovna začínal, moje druhá štace hlavního kouče v NHL, první trénink. Vzrušený, nervózní. Aniž bych věděl, jak přijde náš hvězdný hráč ustrojen, jsem si tam jezdil kolečka. Pak se objevil Jaromír a samozřejmě bez helmy. Vlasy za ním vlály a on jezdil dokola. Chtěl jsem, aby si tu přilbu vzal. Jsem bývalý brankář, takže nejsem moc dobrý bruslař. Myslím, že věděl, že s ním chci mluvit, takže já začal zrychlovat a on zrychloval taky. Najezdil jsem snad deset kol, než jsem ho chytil. Řekl jsem mu, aby si vzal helmu. Jeho odpověď nikdy nezapomenu: ‚Trenére, říkal jste, že na vaše pravidla máme tři dny…‘ Řekl jsem, že ano, ale že trénujeme s přilbami, takže bych ocenil, kdyby si ji vzal a začal s tím hned. Neochotně si pro ni došel.“

Ron Francis (Jágrův bývalý centr z Pittsburghu): „Lidé ho mohou mimo led vnímat jako vysmátého pohodáře, ale to je pozlátko, které k mladému hráči patří. Realita byla taková, že byl skvělým studentem hry.“

Jágr: „Vždycky jsem chtěl být nejlepší, ale v Pittsburghu byl Mario Lemieux. Bez ohledu na to, jak dobrý jsem mohl být, nikdy nebudu lepší než on. Lidi ani neví, jak talentovaný hráč to byl. Je fajn mít Ovečkina, Crosbyho a tyhle chlapy, ale pánové, Lemieux a Gretzky byli na úplně jiné úrovni!“

Jonathan Huberdeau (Jágrův o 21 let mladší spoluhráč z Floridy): „Byl jsem z něj pěkně nervózní. Měl jsem doma jeho kartičky. Jednou jsem je přinesl na trénink, byla to sranda… Při prvním setkání jsem mu řekl: ‚Ahoj, jsem Jonathan, rád tě poznávám.‘ Najednou jsem s ním hrál v jedné pětce… Nahrával jsem mu, jak jen to šlo.“

Jakub Voráček (Jágrův bývalý spoluhráč z Philadelphie a z reprezentace): „Bylo fajn se s ním ve Phille sejít. Byl trochu líný, takže jsem mu nějakou dobu dělal řidiče. Byl to bláznivý pocit, každý den s chlapem, který byl takovým hrdinou…“

Robert Lang (Jágrův bývalý spoluhráč z Washingtonu): „Nemyslím, že bych s ním zažil okamžik, kdy by nechtěl puk. Hádám, že i ze smrtelné postele bude jednou volat: ‚Hej, nahraj mi!‘“

Hal Gill (obránce Bostonu, jehož Jágr označil za jednoho z nejtěžších ve své kariéře): „Dřív jste mohli protihráče držet, píchat holí… Rozesmál mě, když jsem proti němu hrál naposledy, před dvěma lety v New Jersey. Tlačil jsem ho, držel a on upadl, což nikdy nedělal. Šel jsem na trestnou lavici. Myslím, že to byl jeho vzkaz: ‚Hele, jsou jiná pravidla, tohle už nemůžeš dělat!‘ Bylo to ale legrační, protože on opravdu nikdy nepadal…“

Cam Russell (bývalý obránce Chicaga, který hrál proti Jágrovi ve finále Stanley Cupu 1992): „Kdykoli skočil Jágr na led, trenér na mě řval, ať jdu z ledu…“

Jágr: „Mám jednu velkou výhodu, miluju hru u mantinelů. Nemusím řešit fyzickou stránku, cítil jsem se vždycky jako jeden z nejsilnějších. Tak jsem byl vychován. Měli jsme farmu, kde jsem musel makat od nějakých čtyř let. Když cvičíte v posilovně a unavíte se, můžete odejít. Na statku to neuděláte, dokud není práce hotova. Hokej pro mě byl ve srovnání s touhle dřinou zábava. Rodičům jsem musel vždycky pomáhat. To byl způsob, jak si za komunistů udělat život aspoň trochu lepším.“

Scott Hartnell (Jágrův spoluhráč z Philadelphie): „Pamatuju si, jak ke mně jednou přišel v tréninku. Byl jsem špatný a on mě před ostatními chlapy seřval, že bych měl přidat, protože stejně pak budeme hrát zápasy. Trochu mě to namíchlo, říkal jsem si něco o respektu… ale otevřel mi oči. Od té doby jsem se snažil chovat odpovědně, kdykoli jsem nazul brusle. Snažil jsem se být tím nejlepším Scottem Hartnellem.“

Henrik Lundqvist (Jágrův bývalý spoluhráč z New Yorku): „Když jsem ho poznal, byl jsem v lize první rok. Jágr byl určitě jedním z hráčů, ke kterému jsem vzhlížel, když jsem vyrůstal, třebaže jsem brankář. Ve své době byl jedním z nejlepších hráčů světa a pořád je. Na jednom z tripů během přípravného kempu jsem se díval na rozpis a koukám, že budu na pokoji s Jágrem! Samozřejmě nováčka pobyt s jednou z největších hvězd pěkně znervózní… Vím, že jsem volal bráchovi, abych mu řekl: ‚Budu na pokoji s Jágrem!‘“

Kevin Weekes (Jágrův další brankářský spoluhráč z New Yorku): „I po těch střelách navíc na konci tréninku se vrátil do šatny, vysvlékl se, nechal si jen brusle, rukavice a dvě hokejky, přišel znovu na led a další půl hodinu na mě střílel. Skončili jsme, oba utahaní. Co jsem nevěděl, že v noci ještě vyjel znovu na tréninkové hřiště (asi 45 minut cesty) a tam pokračoval sám. Nikdo jsme o tom tehdy neměli tušení...“

Hal Gill: „Není lepšího hráče, který by uměl tak použít tělo k získání prostoru. Když už jsem ho srazil na led, věděl jsem, že upadl z nějakého důvodu, protože srazit ho nedokázal skoro nikdo. Svedli jsme spoustu bitev, mockrát jsem po nich vypadal jako pitomec, ale vždycky jsem šel a chtěl mu to vrátit.“

Jágr ke svému návratu z Ruska do NHL: „Rozhodl jsem se pro návrat do Evropy, ale začaly mi chybět ty plné arény, to vzrušení, play off. V Rusku jsou některé stadióny jen kolem tří tisíc. Říkal jsem si: ‚Co tady krucinál dělám?‘ Byl jsem zvyklý na plné haly, dvacet tisíc lidí, další milióny u televizí, když se hraje finále. Tam na vás koukají tři tisíce u televizí a dalších pět set na internetu - tak co tady vlastně dělám? Zkusím se vrátit zpátky…“

Kevin Constantine: „Můj oblíbený moment s ním je z Washingtonu. Byl jsem tehdy v New Jersey, krátká dvouměsíční anabáze. Hráli jsme proti Capitals, asi patnáct minut po utkání jsem seděl ve své trenérské místnosti. Najednou se otevřely dveře, byl to Jaromír. Přišel z kabiny Washingtonu, přes všechny ty securiťáky, jen aby mě pozdravil. Vyskočil jsem od stolu, abych mu podal ruku. Potřásl mi jí a pak mě objal. Objetí je fakt něco jiného než potřesení rukou… Moc silný okamžik pro hráče a bývalého trenéra!“

Scott Hartnell: „Těžko se odstavuje od puku, když na vás v rohu vystrčí ten svůj obrovský zadek.“

Robert Lang: „Jeho velký zadek? Víte, co je nejhorší? Sehnat na něj džíny!“

Roberto Luongo (spoluhráč z Floridy): „V kabině jsme čtyři, možná je nás pět nad 35 let. A pak je tu Jágr, skoro něco jako důchodce…“

Ron Francis: „Jako chlap, který hrál do 41 let, mám představu, jak náročné je hrát v téhle lize jako starší hráč. Je fantastické, co pořád dokáže. Pravda taky je, že hokej ve čtyřiceti je dnes těžší než za mých let. Hra je mnohem rychlejší.“

Tomáš Plekanec: „Když kolem něj budou schopní bruslaři, může hrát navždycky…“
 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter