Americký Jágr. Donald Brashear už se nepere, hokej ale stále hraje

Přestože nevyhrával individuální trofeje, byl výraznou postavou své doby v NHL. Kdo vyznává kult rvaček a věří v bitkařský kodex, musel si ho oblíbit. Donald Brashear bral pěstní souboje jako svou práci. Jako způsob, jak se udržet mezi nejlepšími hokejisty světa.

„Bitky pro mě nikdy nebyly tou nejdůležitější věcí, nicméně dělal jsem to, protože jsem v nich našel svou roli,“ říká po letech.

Běžně sbíral 200 až 300 trestných minut za rok. Jeho osobákem je 372 ze sezóny 1997-98 ve Vancouveru. Během kariéry se zapojil do 277 rvaček. V roce 2004 odstartoval hromadou bitku mezi Philadelphií a Ottawou, která se zapsala do historie jako zápas s 419 trestnými minutami.

Dnes je mu 52 let, shodou okolností je jen zhruba o měsíc starší než Jaromír Jágr a podobně jako česká legenda pořád trénuje a hraje. „Hodně lidí se mě na to ptá. Prostě to miluju,“ odpovídal v lednu během utkání starých pánů Philadelphie a Bostonu.

Keith Richards z Rolling Stones kdysi řekl: „Budu hrát, dokud udržím lžíci.“ Podobně to má Brashear, který doslova prohlásil, že bude hrát, „dokud to toho bude schopný“. Baví ho to. Udržuje v emocích.

Hraje se to na góly, ne na rvačky

V NHL působil dlouhých sedmnáct let (1993-2010). Nastřádal přes tisíc startů. A pozor. Rozhodně nebyl jen tupou mlátičkou. Stíhal i kolem 20 bodů za sezónu, v ročníku 1999-2000 se trefil do černého jedenáctkrát. Jeho 205 bodů (85+120) ale určitě nezaujme tak jako 2634 trestných minut.

„Vždycky vyhrává tým, který dá víc gólů než soupeř. Rvačky někdy pomůžou získat respekt. Góly to za vás ale nedá, pěkné akce to za vás nevykouzlí,“ říká moudře Brashear.

Posledních několik let nastupuje v LHSLF nebo LNAH, malých soutěžích ve frankofonní kanadské oblasti Saguenay-Lac-St-Jean a Quebec City. V LNAH hrál už třeba během výluky 2004-05. V sezóně 2023-24 nastoupil dohromady k 32 zápasům s bilancí 21 bodů (5+16).

Shodit rukavice se určitě nebojí, byla by ale chyba vnímat ho jen tímto zjednodušujícím prizmatem. Co ho drží u hokeje, je mazlení se s pukem, střelba, prostě hra.

Konečně má možnost trochu tvořit. A právě to si nejvíc užívá.

„Dřív v NHL nám přidělili role. Jakmile jsem přejel červenou čáru, musel jsem to napálit,“ vzpomíná trochu smutně Brash. „Teď se snažím být hráčem, kterým jsem vždycky chtěl být. Jsem už trochu pomalejší, ale pořád to zvládám,“ ujišťuje šedivějící kmet.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter