Životní sezona? Chytil: Pořád nejsem spokojený. Rady dává i brácha

(NEW YORK, od našich zpravodajů) Už šestou sezonu hraje za Rangers 23letý útočník Filip Chytil. Odchovanec zlínského hokeje si postupně buduje lepší pozici. V exkluzivním rozhovoru pro hokej.cz a nhl.cz se rozpovídal o slabších týmových výsledcích, životu v New Yorku či svém bratrovi, který je kondičním trenérem.

Do NHL se už prosadil a hraje stabilně. Teď chybí krok k tomu, aby měl ještě lepší pozici, stal se jedním z lídrů a také více bodoval. Jeho maximum je 23 bodů v základní části. V play off minulé sezony se Filip Chytil doslova chytil a dal sedm branek ve vyřazovacích bojích.

Talentovaný český útočník ročníku 1999 má letos našlápnuto k nejlepší sezoně v zámoří. Po 17 zápasech má 11 bodů, nicméně stále není spokojený se svou hrou a mrzí ho hlavně týmové výsledky.

Třeba nedávno proti Edmontonu vedli Rangers 3:0 po druhé třetině, nakonec padli v základní hrací době 3:4. V derby proti Devils pak opět začali skvěle, ovšem ani náskok 2:0 nestačil a Devils slavili 5:2.

„Myslím, že to bylo lepší než minulá třetí třetina předešlého zápasu, bohužel tomu ale pořád něco chybí. Není to výhra,“ říká zklamaně Chytil, jehož tým je v Metropolitní divizi až pátý.

Začátek sezony tedy není zatím podle vašich představ?
Určitě bychom si to představovali lépe. Prohráli jsme spoustu zápasů, které jsme měli vyhrát a hodně zápasů jsme si měli pohlídat. Spokojenost není, ale před námi je ještě hromada utkání.

Nicméně vám se docela daří… 11 bodů v 17 zápasech není špatná bilance.
(zapřemýšlel se) No, daří? Pořád nejsem spokojený se svou hrou. Pořád vím, že tam jsou části hry, které se musí zlepšit. Nejlepší by bylo, kdybychom hráli dobře a vyhrávali jsme zápasy. To pomáhá celému týmu. Bohužel teď se musíme opět najít a otočit to.

Cítíte, že letos máte v týmu největší důvěru?
Snažím se hrát nejlépe, jak umím a vybojovat si místo. V týmu máme perfektní centry, takže každý den chci být lepší a pracuju na sobě. Jsem rád, že mám větší ice time. Ještě ale bude potřeba to někde ukázat a hlavně sbírat body pro tým.

Chytil jste se hlavně v play off minulé sezony… Přemýšlel jste s odstupem času, čím to mohlo být?
Spíše tím, že celá sezona nebyla taková, jakou jsem si představoval. Spousta zranění a všechno možné okolo mi nepomáhalo. Jak jsem hrál v play off, tak přesně takhle jsem si představoval, že sezona bude loni vypadat. Ale to už je za námi. Já i celý tým se musíme soustředit na to, abychom vyhrávali letos a byli konzistentní.

Jakou jste měl letní přípravu?
Stále je hodně věcí, na kterých se dá pracovat. Každý detail hry, co mě může posunout, tak komunikujeme s kondičnímu trenéry nebo skills koučem. Bavíme se o tom a podle toho vypadala i příprava. Zranění na začátku sezony to trochu přibrzdilo a musím se do toho dostávat. Pořád ještě nejsem spokojený s tím, jak hraji.

A zdravotně se již cítíte v pořádku?
Jo, už je vše v pohodě.

Váš bratr Libor Chytil je kondiční trenér… Řešíte přípravu i s ním?
On hlavně pracuje se Zlínem. Když přijedu domů, tak spolu jdeme trénovat. Komunikuji s ním hodně v sezoně – voláme si – píšeme a probíráme detaily, které by mi mohly pomoci mimo led. Mám ještě Aleše Pařeze, se kterým trénuji v Praze v posilovně. S oběma se bavím. Když se v sezoně necítím nejlíp, mám tady v New Yorku kondiční trenéry, doma bráchu a v Praze Aleše.

Dáváte hodně na rady od bráchy?
Vím, že se taky posouvá. Všímám si toho, jak tím svým oborem žije. Baví ho to, co dělá. A taky se snaží být nejlepší, což se mi na něm líbí. Samozřejmě mám na kondiční přípravu i svůj vlastní názor, protože už vím, co na mě funguje, a co nefunguje. Když mi brácha něco poradí, tak to na mě ale většinou působí dobře. Nemám důvod nevyužít jeho rady.

On pracuje pro Zlín, ten ale sestoupil do první ligy a ani tam se mu zatím moc nedaří…
To na mně úplně není. Samozřejmě komunikujeme s bráchou, ptám se ho, jak se daří, jak kluci hrají. Je tomu blíž a bavíme se o tom, jak to tam vypadá. Klukům stoprocentně fandím, sleduji jejich výsledky, ale ten boj už musím nechat na nich.

Zpátky k Rangers. Jaké to je hrát za tak ikonický tým?
Je to skvělé, hraju tady už šestou sezonu. V téhle hale jsou fanoušci i zázemí úžasní. Vážím si toho, že můžu hrát hokej právě v New Yorku.

Je tu nejlepší zázemí v rámci NHL?
Nedokážu říct, jak to mají domácí na jiných stadionech. Určitě je to ale v Madison Square Garden paráda.

Jak těžké bylo si zvyknout na život na Manhattanu? Oproti Zlínu to je brutální rozdíl.
Teď už na Manhattanu nežiju, bydlím mimo město, takže dojíždím. Spíše potřebuji takovou svoji pohodu, svůj klid. Naštěstí ho máme s přítelkyní mimo město. Potřebuju po zápasech vypnout a přítelkyně se o to stará skvěle.

Takže třeba na Broadway moc nechodíte?
Ne, na to není čas. Hrajeme skoro obden, takže s přítelkyní si zajdeme radši někam na stezku se projít. Máme i pejska, radši jdeme někam do přírody.

V týmu máte ruského útočníka Artěmije Panarina, který je známý svým odporem vůči ruskému režimu. Bavili jste se s ním o válce na Ukrajině?
Ne, o takových věcech jsme se nebavili.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter