Vítek Vaněček: Hodili ho do vody a on plave

V loňské sezóně se začalo poprvé nesměle špitat, že by mohl v NHL dostat šanci. Čeká na ní od draftu 2014. S odchodem Bradena Holtbyho a po odhalení zdravotních potíží Henrika Lundqvista ta pravděpodobnost pořádně narostla, s Vaněčkem se ve Washingtonu počítalo jako s dvojkou za Samsonova. Jenomže ani to už neplatí.

Ilja Samsonov se stal obětí covidu. A z Vaněčka je náhle jednička Caps.

Sluší se dodat, že hranice rozdělení rolí nebyla až tak ostrá. Peter Laviolette mínil oba mladé gólmany střídat, mírně lepší výchozí pozici měl ovšem Rus. „Šli jsme do přípravného kempu s tím, že budeme mít oči otevřené. Nikdo neměl nic jistého. Hledali jsme někoho, kdo pro sebe urve brankoviště,“ říkal před dvěma týdny washingtonskému tisku trenér Capitals.

Osud rozhodl tak, že najednou nebylo na výběr. Vaněček dostal šanci a chytil ji pevně. „V prvních čtyřech zápasech ohromil a jeho výkon z penaltového rozstřelu proti Buffalu naznačil, že pětadvacetiletý gólman kráčí cestou k významnější roli,“ napsal před pár dny Washington Times.

Historický vstup

Hráčem Capitals je od draftu 2014, kdy šel ze 39. místa ve druhém kole. Na farmě v Hershey Bears podával spolehlivé výkony, které vylepšil hlavně v posledních dvou letech. Otázka zněla, jak se adaptuje na nejlepší ligu? Debut 15. ledna zvládl skvěle. Při vítězství nad Buffalem 2:1 pochytal třicet střel soupeře. Doma v Havlíčkově Brodě ho sledovalo příbuzenstvo s rodinou.

Mobil mu zavalila dobrá tisícovka gratulací. Zdravici poslal také bývalý trenér brankářů Caps Mitch Korn, jehož nesporný vliv na řadu skvělých gólmanů vypíchl před lety redakční kolega. Velmi milá byla rovněž slova Barryho Trotze, bývalého trenéra Washingtonu, nyní ve službách Islanders. O několik dnů později pochválil Vaněčka před vzájemným utkáním na tiskové konferenci.

„Bylo toho hodně. Snažil jsem se odpovědět každému a poděkovat,“ řekl český gólman

Povedeným debutem to rozhodně neskončilo. 21. ledna byl Samsonov pozitivně testován a Vaněček najednou čelil těžké výzvě. Hodili ho do vody a on musel plavat. Bez dlouhé přípravy, bez úlev. V úterý proti Bostonu chytal sedmý zápas v řadě. Aktuálně má na kontě pět výher (dvě po základní hrací době) a tři porážky (dvě po základní hrací době).

S pěti triumfy byl v neděli mezi brankáři druhý v NHL. Spolu s Jimem Careym (1994-95) je teprve druhým brankářem nováčkem v historii Washingtonu, který ve svých prvních sedmi startech v NHL nepoznal hořkost porážky po šedesáti minutách.

„Na tuhle možnost jsem čekal dlouho. Když jsem se poprvé postavil do brány v NHL, byl jsem nervózní. Pak jsem si říkal, že se nemusím nervovat, stačí se soustředit na hru a nemyslet na to, kde chytám. Dělej to nejlepší pro tým a tým ti to vrátí,“ rekapituloval svůj vstup do ligy.

Šest let čekání

S hokejem začínal v Havlíčkově Brodě, nejdřív jako útočník. Zhruba v osmi letech oblékl výstroj a vstoupil do brankoviště, protože tým zrovna neměl gólmana. Vítkův otec z toho nápadu nebyl nadšený, ale nakonec jej podpořil. V šestnácti odešel do Liberce. Rok po draftu to vyrazil zkusit za moře do ECHL. Následovaly čtyři sezóny v American Hockey League.

„Stárnete, stárnete a ptáte se sami sebe: Proč nedostávám v NHL šanci?“ vzpomíná na krušné roky.

Teď mu starty naskakují. Bývalého trenéra Trotze porazil 3:2 a 6:3. V sobotu proti Bostonu si při výhře nad Bostonem 4:3 připsal 40 zákroků, v pondělí se stejným soupeřem padl 3:5. Dvakrát ho překonal David Pastrňák. Vaněček zasahoval 28 krát, poslednímu gólu už ze střídačky zabránit nemohl.

Hodili ho mezi žraloky a on se jimi nenechal sníst. Vodami NHL zatím proplouvá velmi dobře.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter