Univerzitní NCAA dobývají české ženy. Je to nejlepší liga, jakou můžeme hrát, říká Vanišová

U nás se univerzitní hokej pomalu dostává do povědomí, za mořem už ho dávno dovedli k dokonalosti. Levné a kvalitní vzdělání a hokej na vysoké úrovni – takový je hnací motor většiny Američanů. To se přitom netýká jen mužů, ale od roku 2000 také zástupkyň něžného pohlaví. Se vzrůstající popularitou i kvalitou ženského hokeje u nás roste také počet českých hráček v NCAA. V letošní sezoně působí v nejvyšší divizi sedm našich hokejistek a mezi nejlepší z nich patří Tereza Vanišová z University of Maine. Talentovaná Jihočeška vás provede posledním dílem seriálu o zámořském juniorském hokeji.

---

» Systém amerických juniorských lig

---

V mužských týmech univerzitní NCAA letos hrají čtyři Češi, což je nejvyšší počet od sezony 2003–04, ženy jsou v tomto ohledu úspěšnější a letos je jich rekordních sedm. Více hráček mají ve slavné soutěži jen domácí Američanky, Kanaďanky a Švédky, kterých je osm. Skvělé jméno dělá České republice především trio Denisa Křížová, Michaela Pejzlová a Tereza Vanišová, které jsou (spolu se Švýcarkou Stalderovou) jedinými Evropankami mezi nejlepší padesátkou v bodování ligy. „Poprvé jsem se o univerzitní lize dozvěděla, když jsem ještě hrála za osmnáctku a bylo mi čtrnáct let. Tehdy jsem začala poznávat holky, které už v ní hrály, takže se o tom mluvilo,“ vzpomíná Vanišová.

Právě ona patří k vlně šikovných českých hokejistek, které se odešly vzdělávat za moře. Vanišová ve snaze dostat se na univerzitu nejprve absolvovala rok v akademii poblíž Toronta. Pro přijetí na prestižní americkou „college“ totiž nestačí jen hrát dobře hokej, nýbrž úspěšně složit dva drahé testy prověřující připravenost na univerzitní studium a úroveň angličtiny. „Test SAT se skládá z porozumění textu, matematiky a slohu a je potřeba z něj mít 920 bodů, což jsem splnila. Druhý je TOEFL, který se musí udělat aspoň na 79 bodů, a to mi bohužel těsně uteklo,“ vypráví čerstvě 21letá rodačka ze Strakonic.

Ani drobný neúspěch není u těžkých testů nic neobvyklého a univerzita v Maine stála o Vanišovou natolik, že ji i tak přijala. O setrvání ale musela stejně zabojovat dodatečně. „Bylo nás víc takových a univerzita nám pak nabídla řešení v podobě anglického testu na škole, který jsem zvládla. Jiné je to u týmů takzvané Ivy league, kam patří Harvard, Princeton nebo Yale. Tam je nutné mít snad 1600 bodů z SAT. U menších univerzit je to ale spíš tak, že pokud vás opravdu chtějí hokejově, vyjdou vám vstříc,“ vysvětluje Tereza Vanišová, jejíž starší bratr Marek působí v druholigovém Táboře.

V Maine má k ruce kamarádku a spoluhráčku Vendulu Přibylovou, se kterou žije v pouze 10tisícovém městě. „Bydlíme v malém městečku Orono, kde kromě naší univerzity a krásné přírody nic jiného není. Městská doprava tu neexistuje, takže když člověk nemá auto, nehne se. U baráků běžně stojí čtyři auta,“ přibližuje situaci v nejbezpečnějším státu USA. „Je nám už 20 let, takže jsme jako starší dostaly byt. Jsem na pokoji s Vendy a bydlí tu ještě další dvě holky, které chodí k nám na školu – jedna fotbalistka a jedna basketbalistka,“ říká bývalá hráčka Strakonic, Písku či Příbrami.

Obě opory reprezentačního A-týmu jsou v univerzitním prostředí prvním rokem, ale škola se snažila hokejistkám start co nejvíce ulehčit. „Hlavně ze začátku opravdu hodně. Měly jsme mentoring, kde nám jedna starší spoluhráčka radila, jak si organizovat hodiny, testy a podobně. V Česku je normální, že si tohle každý dělá sám, ale oni to považují za důležitou věc. Nebo když někomu nejde konkrétní předmět, dostane člověka, který ho doučuje. Zkrátka pokud někoho chtějí v týmu, maximálně mu pomáhají, aby se tu udržel,“ vysvětluje systém fungování na University of Maine.

Na rozdíl od univerzit v České republice ale nemusí mít studenti v USA od začátku specifikovaný obor, případně jej mohou během studia změnit. „Já jsem pořád v režimu ‚undecided‘. Je to proto, že na začátku se mi báli dát těžké předměty v angličtině, a navíc jsem ve škole hodně chyběla kvůli reprezentaci. Jinak jsem dávno rozhodnutá, že chci studovat fyzioterapii. Budu ji mít od příštího roku a pak mám tři roky na to, abych splnila všechny kredity,“ naráží Vanišová na kreditní systém, který funguje i u nás. „Za každý rok musíme mít 30 kreditů, což je asi podobné jako v Česku.“

Co je však hodně rozdílné, to jsou studijní materiály a učební postupy. „Nemáme klasické učebnice, všechno je online. Kupují se přístupové kódy na každou učebnici a za tři kódy jsem dala v přepočtu 10 000 korun! To si musíme platit v podstatě samy, protože stipendium na učebnice je 50 dolarů. Dá se sehnat i klasická knížka, ale ta je ještě dražší a nikdo si ji od vás už nekoupí,“ říká česká studentka. „Styl výuky je trochu jiný než v Česku. Neučíme se tolik věci zpaměti, ale spíš prakticky. Nějaké předměty máme online. Učit se musíme samozřejmě taky, ale baví mě to víc,“ nabízí svůj pohled absolventka strakonického gymnázia.

Přední česká hokejistka má na mainské univerzitě plné stipendium, čímž výrazně ušetří. „Kdo má plné stipendium, dostává peníze na jídlo i ubytování. Jíst chodíme do jídelny, kde máme placené snídaně, obědy, večeře i svačiny, takže se dá říct, že neplatíme nic ze svého. Jedině letenky, které ale hradí svaz, pokud letíme na reprezentační akci,“ objasňuje. Kdo by si myslel, že nejvyšší stipendium dostávají jen vybraní jedinci, spletl by se. „Hodně lidí ho tu má, až jsem se tomu sama divila. Nikdo se o tom ale moc nechce bavit a hodně holek to tají. Řekla bych, že je to trochu znát. Trenéři logicky dávají víc prostoru holkám, které mají plné stipendium.“

Ačkoliv patří mezi „freshmany“ (navzdory tomu, že je dívka) – nováčky – vyhrála klubové bodování po základní části. Kromě toho patřila mezi nejvylučovanější hráčky NCAA. I kvůli zálibě v kontaktním pojetí hokeje. „Myslela jsem si, že se budou zákroky tělem víc pouštět, ale je to úplně naopak. Přijde mi, že se píská každý dotek, a dokonce bych řekla, že některé hokejistky rády simulují. Na to jsem nebyla zvyklá,“ překvapilo blonďatou útočnici. „Osobně mi chybí hraní proti klukům. Může to znít divně, ale bavil mě ten adrenalin, když jsem si musela dávat pozor, aby mě někdo nesejmul. Zároveň jsem sama ráda šla do těla,“ přiznává Vanišová.

Jinak se jí ale hokej v nejprestižnější univerzitní lize zamlouvá. „Líbí se mi, že mezi týmy nejsou moc velké rozdíly a každý může porazit každého,“ vyzdvihuje přednosti. A rozdíly v mentalitě českých a amerických hráček? „Holky tady jsou víc agresivní. V tréninku vůbec neberou ohledy na to, že proti nim stojí kamarádka. U nás se v tomhle hodně šetříme,“ myslí si hokejistka se zkušenostmi z extraligy mladšího dorostu, kde dokonce nasázela sedm gólů. V Maine mají také zajímavě složený trenérský tým. „Náš hlavní trenér a jeho asistentka jsou manželé a mají dvě malé děti. Je vtipné si představit, že jsou pořád spolu a baví se o hokeji,“ směje se.

Přestože hokej a studium zaberou hodně času, škola dbá i na to, aby měli studenti čas na oddych a doučení látky. „Podle pravidel soutěže musíme mít jeden den v týdnu volný. Každý semestr i týden se to ale mění podle toho, jak se to všem hráčkám hodí do rozvrhu. Kromě volného dne máme každý den trénink, dvakrát týdně suchou a dva zápasy, které se hrají buď pátek–sobota, nebo sobota–neděle,“ vysvětluje opora Maine Black Bears, která ve 21 letech už patří ke starším hráčkám týmu. „Máme hodně mladý tým – kolem deseti prvoročáků, což je dost. Naší nejstarší hráčce je 23 let, ale je jediná,“ říká dvakrát po sobě druhá nejlepší česká hokejistka roku.

Vanišová oceňuje i zázemí a komfort, který je běžně u týmů NCAA hodně vysoký. „Máme fyzioterapeuta, k dispozici posilovnu, vířivku, bazén. Patříme k chudším klubům, ale hokejky a všechnu důležitou část výstroje dostáváme,“ říká nejlepší nováček měsíce listopadu v univerzitní lize. Jak je běžné v jiných severoamerických soutěžích, i její klub pořádá akce pro fanoušky. „Byly jsme třeba bruslit s dětmi. Často navštěvujeme postižené v místním domově, kteří jsou zároveň naši největší fanoušci. Nedávno jsme hrály v růžových dresech charitativní utkání proti rakovině prsu.“

Trochu ji ale mrzí nezájem o ženský hokej v Maine. „Že by nás zastavovali fanoušci a chtěli podpis? Nic takového. Na kluky je vyprodaný stadion, což je kolem 5000 lidí. Na nás jich ale chodí maximálně 50, čekala jsem to lepší,“ posteskne si, „ale je to pro nás mladé nejlepší liga, jakou můžeme hrát,“ dodává Vanišová. Dlouholetá reprezentantka toho během sezony hodně nalétá kvůli reprezentačním akcím a i k tomu přidává zajímavý postřeh. „Jako velký rozdíl mi přijde velikost hřiště. V Americe se míň bruslí a hraje se víc fyzicky. Na repre to je na širším ledě vždy úplně jiný hokej. Řekla bych, že přecházet z malého hřiště na velké je obrovský rozdíl.“

Poslední vítězové I. divize NCAA – muži

2016 – North Dakota Fighting Hawks
2015 – Providence Friars
2014 – Union Dutchmen
2013 – Yale Bulldogs
2012 – Boston College Eagles

Poslední vítězové I. divize NCAA – ženy

2016 – Minnesota Golden Gophers
2015 – Minnesota Golden Gophers
2014 – Clarkson Golden Knights
2013 – Minnesota Golden Gophers
2012 – Minnesota Golden Gophers

Češi v letošní sezoně NCAA (4)

Lukáš Buchta (University of Nebraska-Omaha)
Dominik Florián (American Int'l College)
Patrik Demel (American Int'l College)
Richard Zehnal (Western Michigan University)

Češky v letošní sezoně NCAA (7)

Denisa Křížová (Northeastern University)
Tereza Vanišová (University of Maine)
Vendula Přibylová (University of Maine)
Michaela Pejzlová (Clarkson University)
Kateřina Mrázová (University of Minnesota-Duluth)
Aneta Lédlová (Robert Morris University)
Samantha Kolowratová (University od Vermont)

Seriál o juniorských ligách v zámoří

» 1. díl: Systém kanadských juniorských lig

» 2. díl: Systém amerických juniorských lig

» 3. díl: O CHL s Ondřejem Kachyňou

» 4. díl: O USHL s Nicolasem Werbikem

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter