Tučňáci na křižovatce. Pokračovat s Letangem a Malkinem, nebo bez nich?

Pětinásobné šampióny z města oceli čeká v této sezóně pořádné dilema. Dvě ze tří největších hvězd týmu a klíčových opor vstoupily do posledního roku smlouvy. O budoucnost hraje obránce Kris Letang a centr Jevgenij Malkin.

Pětatřicetiletý Malkin je stále na listině dlouhodobě zraněných a do letošní sezóny ještě nezasáhl. Nicméně podle posledních informací už zahájil trénink na ledě a jeho návrat zpět do akce se přiblížil.

To o rok mladší Letang patří k nejvytěžovanějším bekům soutěže a z jeho hry lze vyčíst, že svůj boj o budoucnost bere opravdu vážně. V týmu Pens je jasnou jedničkou obranných řad s průměrným časem na ledě přes 25 minut a 20 body ve 25 zápasech.

Pětatřicátníci, hoši jako květ

Letang se narodil 24. dubna 1987, z čehož vyplývá, že nová smlouva bude muset být tzv. „35+ contract“, tedy smlouva pro hráče, který v době účinnosti smlouvy dosáhl této věkové hranice. Tento typ smlouvy má dle pravidel kolektivní smlouvy určitá specifika.

Asi nejdůležitější vlastnost tohoto typu smlouvy je, že případné odeslání na farmu, ukončení kariéry či vyplacení hráče ze smlouvy nemá vliv na platový strop. Týmy si tak musí dobře rozmyslet, na jak dlouho hráče podepíší. Špatný odhad toho, jak dlouho si daný veterán udrží svou výkonnost, může znamenat několikaletou zbytečnou zátěž prostoru pod platovým stropem.

Ron Hextall, který převzal manažerské žezlo Penguins letos v únoru po Jimu Rutherfordovi, bude mít o čem přemýšlet. Jádro týmu tvoří trojice veteránů Crosby, Malkin, Letang. Všichni mají tři prsteny za vítězství ve Stanleyově poháru a jsou tahouny týmu. Malkinovi s Letangem končí smlouvy po letošní sezóně, kapitán Crosby je zavázán ještě na další tři roky.

Je jasné, že před Hextallem stojí zapeklitý rébus. Podepsat za každou cenu oba hvězdné hráče a udržet tým ještě nějakou dobu konkurenceschopný, nebo se pustit do razantnější obměny už letos?

Jako ideální se jeví varianta podepsat oba hráče na tři roky, aby jim končily smlouvy stejně jako Crosbymu. Jádro týmu by se tak udrželo minimálně do sezóny 2024/25. Co se zdá ideální jedné straně, nemusí se ale jevit té druhé.

Letang si i letos udržuje vysoký herní standard, má nejvyšší čas na ledě z týmu a je nejproduktivnějším bekem mužstva. Ve 35 letech se dá ještě vyjednat docela lukrativní kontrakt na několik sezón. Ve 38 letech už je šance na víceletý kontrakt minimální. Jak moc je pravděpodobné, že bude souhlasit s kratším paktem na tři roky?

Samozřejmě, že Hextall se zrovna nehrne do podpisu dlouholeté smlouvy s 35letým veteránem, ale s přibývajícím časem si možná uvědomuje, jak těžké může být sehnat elitního pravorukého beka na dnešním hráčském trhu. A co si budeme povídat, delší smlouva pomůže snížit průměrnou hodnotu kontraktu, tedy částku, která se započítává do platového stropu.

Historie veteránských podpisů

Nahlédněme chvilku do historie tohoto typu kontraktů. Smlouvy označované jako „35+“ byly poprvé zakomponovány do kolektivní smlouvy z roku 2005. Od té doby jich byly podepsány desítky. Ale jen minimum hráčů si vysloužilo tento typ smlouvy na dobu delší než tři roky. Konkrétně jich bylo 13. Z toho devět mělo délku platnosti čtyři roky, tři kontrakty byly pětileté a pouze Chris Pronger podepsal s Philadelphií sedmiletou smlouvu, která spadala do této kategorie.

Je jasné, že generální manažeři jsou opatrní v podepisování dlouhodobých kontraktů s hráči ve zralém věku. Tedy až na výjimky. Malkina s Letangem, respektive jejich agenty, nečeká věru lehká práce. Kdyby v manažerském křesle seděl ještě Rutherford, byla by jejich situace možná o chloupek snazší. „Trader Jim“ byl pamětník vítězných časů a byl to on, kdo postavil tým vítězů z let 2016 a 2017, jehož byli oba nedílnou součástí.

Bude zajímavé sledovat, zda bude Hextall pokračovat v Ruthefordově filozofii řešení krátkodobých problémů i za cenu perspektivních potíží, či zda bude s prostorem pod platovým stropem nakládat efektivněji.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter