TRIPTYCH: Když Berardovo ego rozhýbalo veletoč. Stěhovali se Straka, Redden i ukřivděný šampion

11. února 11:05

Tomáš Zatloukal

Když se řekne triptych, vybavím si fenomenální obraz Hieronyma Bosche. Zahradu pozemských rozkoší, před níž mi spadla čelist v madridském muzeu El Prado. Skládá se ze tří částí, jež společně tvoří skutečné mistrovské dílo. Podobně vnímám výměny mezi třemi kluby NHL. Jako obdivuhodný majstrštyk. V novém seriálu TRIPTYCH se zaměřím právě na tyto výjimečné obchody, které pokaždé budí pozornost a otřásají světem NHL. Začínáme výletem do roku 1996 a splaceným dluhem. Mnozí z vás si minulý týden psali o podrobnosti k památnému přestupu Bryana Berarda. Tady jsou.

Na počátku všeho byla křivda.

Kirk Muller v roce 1993 zásadně pomohl Montrealu ke Stanley Cupu. Desetkrát skóroval, nastřádal sedm asistencí a patřil k nejlepším útočníkům čerstvých šampionů.

Nedlouho poté se dočkal zásadní pocty, našili mu céčko na dres. Stal se "Kapitánem Kirkem". A také dostal slib od generálního manažera Canadiens Sergeho Savarda, že ho nikdy nevymění.

Jenže Savard slovo nedodržel. Když zjistil, že newyorští Islanders nabízejí k výměně Pierra Turgeona, poslal 4. dubna 1995 Mullera na Long Island. Se slovy: "Přece mám právo změnit názor. Turgeona jsem si nemohl nechat uniknout."

Běž domů a počkej, až tě vyměníme

Oblíbence montrealských fanoušků se Savardův postoj dotkl. Bral trejd jako zradu. Nechtělo se mu z kabiny Habs, natož pak k Ostrovanům. Chtěl bojovat o trofeje a poháry, ne se stát dílkem při přestavbě rozvráceného mužstva.

Výsledek? Do nového klubu nejprve vůbec nedorazil. Časem ho sice v New Yorku přesvědčili, aby za ně hrál, ale na ledě se ploužil. Byl jako tělo bez duše. Kouč a generální manažer Mike Milbury to nehodlal trpět. Mullera poslal domů. S plným platem.

Počkej doma, až tě vyměníme, vzkazoval mu.

Jenže bídné výkony i renomé uražené primadony srazilo Mullerovu cenu proklatě nízko. Jediný, kdo o něj opravdu stál, byl torontský GM Cliff Fletcher. "Jenže se ukázalo, že za něj nemá koho nabídnout," vzpomíná Milbury pro NY Times.

Pomoc přišla z nečekané strany. Od nového rivala Maple Leafs. Ottawa totiž sama řešila palčivý bolehlav. Jednička draftu, vychvalovaný obránce Bryan Berard, nechtěl kývnout na nováčkovskou smlouvu.

"Bylo to o mém egu. Bylo mi osmnáct a měl jsem jasno, že můžu rovnou hrát NHL. A že mám na to nastupovat v prvním, nebo druhém defenzivním páru Senátorů," vybavuje si Berard v rozhovoru pro Sportsnet, proč na podzim 1995 požádal o přestup.

Štvalo ho, že ho kanadský klub posílá do juniorky. O to víc kvůli tomu, že se dozvěděl od jednoho novináře veřejné tajemství. Za jeho přesunem do OHL nestálo hokejové, ale byznysové rozhodnutí. Vlastník se jednoduše rozhodl šetřit.

Berard se s tím nesmířil.

Jeho ego rozhýbalo veletoč, který se roztočil 23. ledna 1996. A poslal do Toronta Mullera (z New Yorku) a zkušeného gólmana Dona Beaupreho (z Ottawy).

Ostrované získali Berarda a Martina Straku (oba od Senátorů) a také dalšího forvarda Kena Belangera (od Javorových listů).

A co Ottawa? Ta přivítala ve svých řadách Wadea Reddena, dvojku draftu roku 1995 (Islanders si ho tehdy vybrali hned po Berardovi). Kromě slibného obránce získala i náhradního brankáře Maple Leafs Damiana Rhodese.

"Z Reddena může být dobrý hráč, ale když se bavíme o Berardovi, tak z něj nejspíš vyroste hvězda. Hvězda celé NHL," komentoval Milbury, proč přistoupil k málokdy vídané směně prvních dvou borců z téhož draftu.

Svým způsobem měl pravdu. Ale ne stroprocentní.

Ať si to s Berardem zkusí jinde

Berard hned v následující sezoně 1996/97 získal Calderovu trofej. Jenže když se mu později nedařilo vymazat ze své hry školácké chyby, Milbury s ním ztratil trpělivost. "Ať si to s ním zkusí v Torontu," řekl muž s přezdívkou "Mad Mike" po Berardově odchodu.

To Redden se vypracoval v dlouholetou oporu Senátorů a dnes patří mezi nezpochybnitelné klubové ikony. Nad poměry si v hlavním městě Kanady vedl i Rhodes, pár let dokonce platil za gólmana číslo 1.

Druhý z brankařů Beaupre, mimochodem dnes majitel firmy s vysokozdvižnou technikou, v Torontu nijak nezazářil a jeho angažmá u Maple Leafs se smrsklo na epizodní roli. Muller snesl přísné měřítko, ale ani on nedokázal zvrátit bídu tradičního klubu.

K Belangerovi jen podotkněme, že na Long Islandu plnil, co se od něj čekalo. Prostě se mlátil hlava nehlava a hájil spoluhráče. Mezi ně se dlouho nemohl počítat Straka. Během 22 zápasů v New Yorku stihl 12 bodů, ale Isles to nepřesvědčilo.

Za 750 000 dolarů přišel Milburymu drahý. Tak ho umístil v závěru ročníku 1995/96 na listinu nechráněných hráčů. Stáhli si ho Panteři a Straka s nimi prožil zázračnou jízdu do finále Stanley Cupu. Na floridskou štaci dodnes rád vzpomíná.

"Byla to paráda, hokejově i pro život."

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.