TREJDY ČESKÝCH ES (2.): Výměna napříč ligami? Rarita! V hlavní roli figuruje Big Nedo

Start roku 2025 je pro českého fanouška mimořádnou záležitostí. David Pastrňák od Silvestra střádá body skvostným tempem, nejvyšším z celé ligy. Krajánci a vrstevníci Martin Nečas s Filipem Chytilem zase figurovali ve výměnách, které ohromily celý hokejový svět. Transfery, to je vděčné téma. A borci ze srdce Evropy už figurovali v mnoha obchodech, co si významem vyžádaly vlastní kapitolu v dějinách NHL. O těch je náš nový seriál TREJDY ČESKÝCH ES.

 Jeden z nejlepších hokejistů nejen československé historie emigroval do Kanady v roce 1974. Bylo to poprvé, co zpoza železné opony pronikla do svobodného světa takto významná hokejová persona. Důkaz pro následovníky, že tato cesta je možná.

Nedomanský přitom nebyl jen tak někdo. Byla to hokejová superstar. Vzhlížel k němu třeba i Ivan Hlinka, který k okolí rozhodně neplýtval submisivitou. Z osmi mistrovství světa přivezl osm medailí, včetně té nejcennější v roce 1972. Na MS 1974 byl vyhlášen nejlepším hráčem. Do sbírky přidal i dvě medaile z olympijských her. Pro československé hokejové fanoušky byl modlou.

Komunistický režim zareagoval po svém. Bývalým spoluhráčům bylo řečeno, že zemřel při autonehodě v Severní Americe. Bylo jim zakázáno vyslovovat jeho jméno. Nedomanského úspěchy byly vymazány z knih rekordů a emigrantova postava vymazána z týmových fotografií.

Orwellovským slovníkem – Nedomanský byl dokonale vaporizován.

Do USA přes Kanadu

Rodák z Hodonína poněkud překvapivě nezamířil do nejslavnější hokejové ligy, nýbrž ke konkurenční World Hockey Association (WHA). Ve třiceti letech podepsal na tehdejší poměry lukrativní kontrakt s klubem Toronto Toros.

V první sezóně mezi profesionály nasbíral 81 bodů za 41 gólů a 40 asistencí, což znamenalo třetí místo v klubové produktivitě a druhé mezi střelci. Následující sezónu již ovládl jak bodové, tak střelecké klubové tabulky. Jen dva body mu chyběly k magické stovce (56+42).

Po sezóně se klub přestěhoval do amerického státu Alabama, kde působil jako Birmingham Bulls. Nedomanský i v Kristových letech pokračoval ve zdařilých výkonech. Sázel branky, sbíral body, ale klub se potýkal s finančními problémy a štědrý plat české hvězdy byl pro něj čím dál větší přítěží.

Generální manažer Bulls Glen Sonmor tak na podzim roku 1977 dojednal na tehdejší dobu raritní věc, a sice hráčskou výměnu mezi WHA a NHL. Její součástí se stal i „český Esposito“, jak někdy zámořská média na svou dobu urostlého Čecha označovala.

World Hockey Association

Pro kontext si ve zkratce připomeňme, co vlastně WHA byla a jakou měla pozici v tehdejším zámořském profesionálním hokejovém rybníku.

WHA fungovala v letech 1972–1979 a stala se první profesionální hokejovou ligou, která byla schopna konkurovat slovutné NHL od zániku Western Hockey League v roce 1926. Alespoň na nějaký čas.

Svůj projekt opřela o chudou nabídku kvalitního hokeje ve větších amerických městech a menších kanadských. Hvězdy NHL lákala na vyšší platy. Aspoň zpočátku pár ryb ulovila. Na šustění bankovek slyšeli hráči jako Bobby Hull, Bernie Parent nebo Derek Sanderson. Talentované mladé hráče získávala na nižší vstupní věk, který měla tehdy NHL nepochopitelně vysoko (dvacet let). Takto zlákala třeba Howeovy syny Martyho (19) a Marka (18). A nakonec i jejich legendárního tátu, který ve 45 letech neodolal možnosti s kluky si zahrát.

Liga se ale od počátku potýkala s problémy. Mnoho týmů se ocitlo ve složité finanční situaci, která vyústila buď v zánik nebo přesun do jiného města, často i v průběhu sezóny. Tyto finanční trable si kluby nezřídka způsobily samy tím, že se snažily přeplácet hráče z NHL.

Zářným příkladem jsou Philadelphia Blazers, kteří tehdy smlouvou na 2,6 miliónu dolarů udělali z Dereka Sandersona nejlépe vydělávajícího sportovce světa. A podobných příkladů by se našlo víc. Notoricky známá je první miliónová smlouva pro Bobby Hulla od Winnipeg Jets z roku 1972, na kterou se skládaly všechny týmy v lize!

K postupnému úpadku WHA přispěly nejen finanční problémy, ale i nedostatečná výchova vlastních talentů. Už od sezóny 1976-77 bylo jasné, že většina mužstev WHA balancuje na hraně finančního bankrotu, a tak nezbývalo nic jiného, než se pokusit domluvit s NHL na nějaké formě převzetí či sloučení. Ale to už je jiný příběh. Teď se vraťme do Birminghamu, kde domluvili na tu dobu velmi vzácnou výměnu s klubem NHL.

Napříč soutěžemi

Partnerem k obchodu byli detroitští Red Wings a předmětem výměny útočníci Václav Nedomanský s Timem Sheehym. Detroit sáhl po Nedomanském velice ochotně, neboť si byl dobře vědom jeho schopností. Dle tehdejšího tisku dokonce předložili Wings partnerovi seznam svých hráčů, které jsou ochotni za Nedomanského vyměnit.

V nabídce byl údajně i kapitán mužstva Danny Grant. Snahou Birminghamu bylo ale ušetřit co nejvíce na platech, proto se zbavovali štědře placených Nedomanského a Sheehyho. Oželeli tedy hráčskou kvalitu a vybrali si dva méně známé, a tudíž levnější plejery.

„Big Nedo“ se ani po třicítce v nejkvalitnější lize neztratil. Ve městě motorů strávil pět sezón s bilancí 247 bodů ve 364 zápasech. Zaznamenal dvě třicetigólové sezóny a jednou vyhrál klubové bodování. Ale idylka netrvala dlouho.

Zranění kolene ho na čas vyřadilo ze sestavy a po návratu už místo v elitních formacích nebylo. Ve čtvrté lajně s omezeným počtem minut a ne příliš technicky vybavenými spoluhráči toho moc nezmohl ani takový zkušený plejer, jakým Nedomanský bezpochyby byl. Wings ho zařadili na seznam nechráněných hráčů, a když si ho žádný tým nevybral, vyplatili ho ze smlouvy.

Před sezónou 1982-83 podepsal jako volný agent kontrakt s New York Rangers. Za klub ji podepsal tehdejší generální manažer Craig Patrick. Ano, ten Craig Patrick, který v roce 1990 jako GM Pittsburghu Penguins draftoval a později předkládal k podpisu smlouvy naší největší hvězdě Jaromíru Jágrovi.

Podle tehdy platných pravidel klub musel hráče zapsat před začátkem sezóny na waiver list, odkud si ho mohl kterýkoliv klub během 72 hodin stáhnout. Což se k překvapení všech také stalo. O osmatřicetiletého centra projevilo zájem St. Louis Blues.

Český veterán nebyl z dalšího přesunu nadšený. V New Yorku se mu líbilo a seděl mu i styl kouče Herba Brookse, strůjce legendárního „Zázraku na ledě“, tedy vítězství amerických hokejistů nad sovětskou mašinou na olympiádě v Lake Placid 1980.

Za Blues odehrál Nedo 22 zápasů, když si před Vánoci řekl o výměnu zpátky k Rangers. Generální manažer Blues Emile Francis, který o Nedomanského hodně stál, pochopil, že nemá smysl držet ho za každou cenu, a tak domluvil výměnu. Do New Yorku putoval spolu s Nedomanským i gólman Glen Hanlon, pozdější trenér slovenské hokejové reprezentace.

„Český Esposito“ dohrál sezónu jako pokropený živou vodou a po jejím skončení svou bohatou hokejovou kariéru definitivně pověsil na hřebík. Jeho přestup z WHA do NHL je zpětně vzpomínán jako jeden z nejvýznamnějších trejdů mezi těmito konkurenčními soutěžemi.

Předchozí díl:
Umírám tu zaživa, procedil Jágr. Caps pak přihrál Ovečkina | NHL.CZ

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter