bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Tohle Flames musí bolet! Pět hvězdných jmen, která jim pláchla

9. dubna 2020, 13:38

Jiří Sameš

Co se týče posledního desetiletí, fanoušci Calgary Flames určitě nikdy nezapomenou na odchod Jaromea Iginly. Jmenovaný hokejista totiž strávil u Flames dlouhých 16 let, přičemž se stal největší ikonou klubu.

Jeho odchod koncem března 2013 byl pro všechny příznivce Calgary zdrcující zprávou. Vždyť právě Jarome Iginla zastával hromadu sezon funkci kapitána kanadského týmu a platil také za tvář celého města. 

Na druhou stranu, výměna byla docela logickým krokem v podání Flames. Předcházely jí různé spekulace. A prostě přišel čas na změnu. 

Ještě předtím Calgary opustili Al MacInnis, Joe Nieuwendyk či Mike Vernon. Další velká jména, která zde působila několik let a měla skvělé úspěchy. 

Nás ale bude v tomto článku zajímat trochu něco jiného. ... Podíváme se totiž na pět hvězdných jmen, která Flames pláchla de facto okamžitě a následně prožila výbornou kariéru na jiné adrese. 

Pozn.: Mini žebříček sestavil uznávaný reportér Eric Francis z kanadského zpravodajství Sportsnet.

5. Jean-Sebastien Giguere

Díky Hartford Whalers se stal třináctkou Vstupního draftu NHL 1995. U nich však odchytal pouze osm zápasů a stěhoval se do Calgary. ... Součástí výměny byl jinak i Gary Roberts.

Jean-Sebastien Giguere měl být startujícím gólmanem Flames. V organizaci ale setrval tři sezony, přičemž lapal především v AHL. Jakmile tým převzal jako generální manažer Craig Button, byl prvním mužem, jenž si musel balit kufry.

Tehdy panovalo přesvědčení, že nikdy nedokáže naplnit očekávání. Po sezoně 1999-2000 měl na svém kontě jen 30 odchytaných zápasů.

Navzdory výše uvedenému, trenér gólmanů Francois Allaire přesvědčil Mighty Ducks of Anaheim, aby za Giguerea obětovali volbu ve druhém kole draftu. Excelentní krok! 

Giguere zářil v dresu Ducks téměř devět let, byl jejich velkou oporou. Na jaře roku 2003 získal Conn Smythe Trophy i přesto, že jeho tým ve finále Stanley Cupu neuspěl. 

Z poháru se mohl radovat až o čtyři roky později, pro Anaheim se jednalo o historicky první triumf. Giguere nakonec v National Hockey League lapal skoro 600 zápasů a zanechal zde výraznou stopu. 

4. Doug Gilmour

Na jaře 1989 byl jedním z hlavních důvodů, proč Calgary vyhrálo Stanley Cup. Jeho schopnosti lídra byly na vysoké úrovni. 

Flames tehdy porazili ve finálové sérii Montreal Canadiens, a to 4:2 na zápasy. Pokud jde o poslední šesté utkání finále, Doug Gilmour vstřelil dva góly, včetně vítězného. 

V Calgary hrál necelé čtyři sezony. Na konci kalendářního roku 1991 požádal o výměnu, nebyl spokojen se svým platem. Jeho novým zaměstnavatelem se tak stali Toronto Maple Leafs a součástí obchodu bylo hned deset hokejistů. 

V barvách Maple Leafs prožil individuálně nejlepší období své kariéry, dvakrát se dostal přes 100 bodovou hranici. Třeba hned v sezoně 1992-93 zapsal celkem 127 kanadských bodů (95 asistencí), čímž stanovil klubové rekordy.

Za zmiňovaný ročník získal Frank J. Selke Trophy a byl i blízko Hart Memorial Trophy. Skvělé výkony předváděl také v play-off, začal nosit kapitánské céčko. Gilmour zkrátka platil za největšího tahouna Toronta.

Maple Leafs mu později vyřadili číslo 93. Působil jinak rovněž u Chicago Blackhawks či Buffalo Sabres. V roce 2011 byl uveden do hokejové Síně slávy. Odehrál 1 474 zápasů, vstřelil 450 gólů a zapsal celkem 1 414 kanadsk. bodů.

3. Marc Savard

Flames jej přivedli koncem června roku 1999, výměnou s New York Rangers. Doufali, že se prosadí v elitní formaci vedle Iginly.

Marc Savard si v Calgary nevedl nikterak špatně, často se ale dohadoval s trenérem Gregem Gilbertem. Po necelých čtyřech sezonách se tak přesunul k Atlanta Thrashers. 

Jednalo se přitom dost možná o vůbec nejhorší obchod Flames v historii. Protihodnotou byl tehdy prospekt Ruslan Zajnullin, jenž nakonec v NHL neodehrál ani jeden zápas.

Naopak Savard se stal následně jedním z nejlepších tvůrců hry, dvakrát se přehoupl přes 95 bodovou metu. Jeho úspěšnou kariéru předčasně ukončily otřesy mozku. 

Jak by si asi rozuměl s Iginlou v letech 2003 až 2009? Příznivci Calgary si na něj určitě vzpomněli po skončení finále Stanley Cupu 2004, kdy tým dělila od poháru pouze jedna výhra. 

U Thrashers strávil Savard necelé tři roky, potom nastupoval za Boston Bruins. V nejlepší hokejové lize odehrál 807 zápasů, ve kterých vstřelil 207 gólů a zapsal celkem 706 kanadských bodů. 

2. Brett Hull

Flames byl vybrán na Vstupním draftu NHL 1984 v šestém kole, jako celkově 117. muž v pořadí. Jejich dres oblékal necelé dvě sezony. 

V průběhu ročníku 1987-88 představitelé klubu vedli dlouhé diskuze o tom, zda Bretta Hulla vyměnit nebo si jej ponechat. Na pravé straně, co se ofenzivy týče, měli kvalitní hokejisty, a tak se rozhodli měnit se St. Louis Blues. 

Přivedli přitom slušné posily do defenzivy (gólmana plus obránce) a udělali správně, tedy alespoň z krátkodobého hlediska. Vždyť se stali vítězem Stanley Cupu za sezonu 1988-89. 

Pokud se ovšem podíváme na výměnu Hulla celkově, Calgary výrazně tratilo. Hokejista už v juniorech ukázal, že má vynikající střelecký potenciál. Za Blues, později i Dallas Stars a Detroit Red Wings, to ostatně potvrdil.

Celkem třikrát pokořil 70 gólovou hranici. V ročníku 1990-91 dokonce vstřelil neskutečných 86 gólů. Získal Hart Memorial Trophy a Ted Lindsay Award, předtím také Lady Byng Memorial Trophy.

Jeho největší moment ale přišel na jaře roku 1999, kdy vyhrál se Stars pohár. V posledním šestém zápase finále vsítil vítězný gól ve třetím prodloužení.
O tři roky později jinak slavil Stanley Cup i s Red Wings.

1. Martin St. Louis

Nikdo mu nevěřil. Říkalo se o něm, že není dost dobrý a silný na to, aby mohl nastupovat v nejlepší hokejové lize. Navzdory všem pochybnostem ovšem dokázal napsat příběh, který nemá obdoby. 

Martina St. Louise přivedli do NHL právě Flames, kteří jej v půlce února 1998 podepsali jako volného hráče. U nich však za dva sezony stihl odehrát pouze 69 zápasů, prostoru na ledě měl málo.

Calgary věřilo, že St. Louis odejde díky Rozšiřovacímu draftu NHL 2000, jenže to se nestalo. Následně tak hokejistu vykoupilo ze smlouvy, což byl, jak se později ukázalo, bezpochyby jeden z největších přešlapů v historii soutěže.

St. Louis se rozhodl upsat Tampa Bay Lightning a všem kritikům ukázal, čeho je vlastně schopen. Flames zbyly jen oči pro pláč.

Nechali totiž jít bez náhrady muže, jenž získal Hart Memorial Trophy, Ted Lindsay Award, dvakrát Art Ross Trophy a třikrát Lady Byng Memorial Trophy. Ba co víc, na jaře roku 2004 jim doslova ukradl Stanley Cup. 

Nedraftovaný, St. Louis v nejlepší hokejové lize odehrál 1 134 zápasů, přičemž v nich vstřelil 391 gólů a zapsal celkem 1 033 kanadských bodů. V roce 2018 byl uveden do Síně slávy a jeho číslo 26 visí pod stropem Amalie Areny.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.