NHL.cz na Facebooku
Stejný způsob, jiný kontext. Flyers po 14 letech vybalili svou zbraň
5. července 13:55
David ZlomekPhiladelphia Flyers předložením astronomické offer sheet na 18 milionů dolarů ročně pro Leo Carlssona z Anaheimu paralyzovala současný hokejový trh. Pro pamětníky však tento agresivní krok generálního manažera Daniela Brierea není žádným překvapením. Letci pouze vytáhli ze šuplíku svůj vlastní, čtrnáct let starý strategický plán. V roce 2012 totiž stejným způsobem zaútočili na tehdejší ikonu Nashvillu Predators, obránce Sheu Webera.
Nashville Predators tehdy prožívali nejlepší období své dosavadní existence, ale jejich elitní kostra se začala sypat. Klíčový obránce Ryan Suter šokoval klub, když jako nechráněný volný hráč utekl do Minnesoty. Generální manažer David Poile byl tehdy vzteky bez sebe, Suter mu totiž ještě v průběhu sezony sliboval, že v týmu zůstane. Vedení navíc krátce předtím pojistilo brankáře Pekku Rinneho a tvrdilo, že má dostatek peněz na udržení obou elitních beků.
Suterův odchod změnil vše. Osiřelý kapitán Shea Weber sice očekával, že Nashville dorovná jakoukoliv nabídku, ale zároveň odmítal v městě country hudby procházet bolestivou přestavbou bez svého dlouholetého parťáka. Jeho agent proto začal aktivně jednat s cílem vynutit si trejd nebo najít někoho, kdo by se nebál podat nepřátelskou offer sheet. Zájem měli Vancouver i New York Rangers, ale odvahu našla jen Philadelphia.
Flyers byli v té době v tísni. Jejich defenzivní pilíř a lídr Chris Pronger laboroval s otřesem mozku, který mu prakticky ukončil kariéru. Klub navíc v létě ztratil obránce Matta Carlea, Jamese van Riemsdyka vyměnil do Toronta a na trhu nespěl u Sutera i Zacha Pariseho. Generální manažer Paul Holmgren byl pod tlakem.
Dne 19. července 2012 tak odpálil bombu: předložil Weberovi čtrnáctiletý pakt na 110 milionů dolarů. Smlouva sice měla průměrnou hodnotu necelých 8 milionů ročně, ale byla extrémně naskládaná na začátek. První 4 roky: Základní plat pouhý 1 milion dolarů, ale k tomu každý rok podpisový bonus 13 milionů. Pátý a šestý rok: Plat 4 miliony + bonus 8 milionů.
V praxi to znamenalo, že pokud by Nashville nabídku dorovnal, musel by Weberovi během prvního kalendářního roku vyplatit astronomických 27 milionů dolarů v hotovosti (dvakrát bonus plus jeden roční plat). Pro představu: tato částka tehdy tvořila neuvěřitelných 16,5 % celkové hodnoty celé organizace Predators (oceňované tehdy časopisem Forbes na 163 milionů).
Nashville měl sedm dní na rozhodnutí. Celý hokejový svět už tehdy Webera viděl v dresu Flyers. Jenže den před uzávěrkou David Poile šokoval ligu a oznámil, že Predators nabídku dorovnávají. Klub si musel narychlo půjčit od velkých partnerů, aby dokázal, že se nenechá šikanovat.
Zajímavé je, jak tento podpis ovlivnil historii. Weberův monstrózní kontrakt totiž neobsahoval žádnou klauzuli o nevyměnitelnosti. Poté, co Predators vyplatili bonusy, se Weber stal pro klub dlouhodobou zátěží a v roce 2016 ho vyměnili do Montrealu za P.K. Subbana.
Je letos něco jinak?
Mezi lety 2012 a 2026 je tu však jeden zásadní rozdíl. Masivní balík peněz vyplacený dopředu v rámci podpisových bonusů není pro Anaheim tak likvidační, jako byl tehdy pro Nashville. Současný majitel Anaheimu Henry Samueli totiž patří k nejbohatším vlastníkům v celé NHL. Pokud se tedy Kačeři rozhodnou Carlssona udržet, nepůjde o nedostatek reálných peněz na účtech, ale čistě o strategické rozhodnutí ohledně platového stropu a budoucí platové struktury týmu.
Celá situace je však pro Ducks drsným varováním a přímým důsledkem jejich stylu vyjednávání. Vedení Anaheimu v čele s Patem Verbeekem je v lize známé tím, že mladé hráče tlačí při vyjednáváních na absolutní finanční dno a nekompromisně využívá svou výhodu chráněných volných hráčů.
Grilovat každého hráče do morku kostí sice může v danou chvíli přinést dobrý pocit z vyhraného byznysu, ale z dlouhodobého hlediska to může klub přijít draho. Nejlepší způsob, jak nebýt vystaven takto nepřátelské nabídce, je totiž podepsat hráče s předstihem už minulé léto nebo v průběhu minulé sezony.
