NHL.cz na Facebooku

SEDMA: Rok, kdy se mocný kačer musel sklonit před vousatým ďáblem

10. října 8:13

Radek Černý

Říká se, že zápasy ve vyřazovací části mají neopakovatelnou atmosféru. Ani v roce 2003 tomu nebylo jinak. Playoff nabídlo nečekaná vítězství, dramatické zvraty, nervydrásající prodloužení a samozřejmě i spoustu skvělých individuálních výkonů. Do finále se probojovali Ďáblové z New Jersey a Mocní kačeři z Anaheimu. Právě jejich sedmizápasová bitva bude hlavním tématem našeho dalšího dílu v seriálu zvaného SEDMA, ve kterém snažíme oživit vzpomínky na ty nejvyhrocenější finálové bitvy o pohár Lorda Stanleyho.

Cesta do finále byla poněkud snazší pro zkušený tým Devils. Ti postupně přejeli v pěti zápasech bostonské Medvědy a Tampu, aby se v konferenčním finále utkali s vítězem Presidentovy trofeje, ottawskými Senátory. Klání mezi dvěma nejlepšími týmy Východní konference se protáhlo na maximální počet sedmi zápasů. Vítěznou branku v rozhodujícím utkání vstřelil Jeff Friesen, který do Newarku přišel před sezónou z Anaheimu.

Ottawě k cestě do finále nepomohla ani početná česko-slovenská kolonie. V jejich dresu se po ledě prohánělo hned šest zástupců proslulé tuzemské hokejové školy (Havlát, Hossa, Rachůnek, Chára, Varaďa a Bonk).

Pro anaheimské Kačery to byla teprve třetí účast ve vyřazovacích bojích a hned v prvním kole narazili na obhájce titulu z Detroitu. Anaheim sázel na urputnou obranu, za kterou čaroval gólman Giguere. V útoku hrál prim štírek Kariya nebo český šikula Petr Sýkora. Proti nim stál jeden z nejofenzivnějších týmů poslední dekády se jmény jako Chelios, Dacjuk, Fjodorov, Robitaille, Shanahan, Yzerman nebo Hull. Co jméno, to pojem. A co jméno, to budoucí člen torontské Síně slávy.

Jenže na jména se v hokeji nehraje. Detroitská útočná mašina marně dobývala branku, kterou hájil muž přezdívaný „Jiggy“. Ve čtyřech zápasech pustil obrovitý strážce anaheimské svatyně pouze šest gólů a pro favorizovaný tým z města motorů sezóna skončila.

Bylo to teprve podruhé v historii, kdy obhájce titulu vypadl v prvním kole po čtyřech zápasech. Poprvé se tak stalo v roce 1952 a byl u toho také Detroit, který tenkrát podobně vyprovodil Toronto.

V dalším kole přetlačili nabuzení Kačeři tým Dallasu a v konferenčním finále vyřídili opět ve čtyřech zápasech tým Minnesoty Wild. Minnesota dokázala během oněch čtyř zápasů překonat Giguera pouze jedenkrát a vytvořila tak nelichotivý rekord v počtu branek vstřelených jedním týmem v sérii playoff.  

Finále mělo i svůj příběh. Postaral se o něj Ken Daneyko, vousatý veterán v obraně Devils. Celou svou kariéru spojil s New Jersey, odehrál v jejich dresu přes 1200 zápasů a od roku 1988, kdy se Devils poprvé probojovali do playoff, nechyběl v jediném utkání vyřazovací části. To platilo až do čtvrtého zápasu prvního kola proti Bruins, kdy mu tehdejší kouč Pat Burns oznámil, že pro něj nemá v sestavě místo. V dalších zápasech se sice do sestavy vrátil, ale finálovou sérii opět sledoval jen z tribuny.

Šestý zápas finálové série se Ďáblům hrubě nepovedl. Prohráli 2:5 a nepomohla jim ani situace z poloviny zápasu, kdy se uprostřed hřiště srazili kapitáni obou týmů. Lépe připravený byl proslulý tvrďák Scott Stevens, který ukázkovým hitem doslova sestřelil lídra domácího týmu Paula Kariyu. Ten zůstal několik minut ležet na ledě neschopen pohybu, aby se pak za pomoci doktorů přesunul do kabin. Ač postavou nevelký, tak ukázal povahu nezdolného bojovníka. Ještě v té samé třetině se na led vrátil a gólem přispěl k vítězství svého týmu, kterým si Anaheim vynutil sedmý rozhodující zápas.

Před jeho začátkem přišel trenér Burns za Daneykem s tím, že do rozhodující bitvy nahradí Olega Tverdovského. 39letý Daneyko, přezdívaný „Mr. Devil“, si v první chvíli myslel, že se jeho kouč zbláznil.

„Říkám si, co to sakra? On se zbláznil. Teď udělal špatné rozhodnutí, vždyť jsem dva týdny nehrál,“ vzpomínal pro server nhl.com.

Vousatý pořízek, jehož poznávacím znamením byly chybějící přední zuby, toho sice v poslední finálové bitvě příliš neodehrál (něco málo přes 11 minut), ale hrál tak, jak byl zvyklý celou svou kariéru. Jednoduše, fyzicky a hlavně maximálně zodpovědně. Když Jeff Friesen zvyšoval necelé čtyři minuty před koncem na 3:0 pro Ďábly, byl u toho na ledě i on. Trenér Burns ho poslal i na poslední střídání, aby si miláček domácích fanoušků vychutnal poslední chvilky své aktivní kariéry.

Když pak zvedal nad hlavu slavný stříbrný pohár, otřásala se Continental Airlines Arena v základech.

Pro úplnost je třeba dodat, že Conn Smythe Trophy, udělovanou nejlepšímu hráči playoff, si odnesl gólman poražených Kačerů, Jean-Sebastien Giguere. Stalo se tak teprve popáté a doposud naposledy, co tuto cenu získal hráč týmu, který ve finále neuspěl.

Nejproduktivnějším hráčem vyřazovacích bojů se stal útočník Devils Jamie Langenbrunner. Stačilo mu na to pouhých 18 bodů, nejméně od roku 1969.

V seriálu SEDMA vyšlo:

SEDMA: Titěrný rozdíl mezi ledovou sprchou a šampaňským. Chicago zlomil gól z půlky
SEDMA: Gólmanská kouzla Rona Hextalla smetl ofenzivní uragán. Oilers potřetí šampióny
SEDMA: Ze dna až na vrchol. Jedinečný finálový obrat Maple Leafs
SEDMA: Haluz, náhlá smrt a extáze! V chrámu z cihel udeřila Mocná myš

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.

'];