ROZHOVOR: S finále nemám nic společného, připouští Simon. Trénuje a fandí i Hertlovi

Black Aces, černá esa, tak jim v zámoří říkají. Dominik Simon právě poznává, jaké to je, být jedním z nich. Začátkem června coby hráč Pittsburghu ještě maká nadoraz, aby udržel tělo v nejvyšších obrátkách, protože pořád existuje možnost, že by mohl naskočit do finále Stanley Cupu. Jenže reálná šance se každým dnem zmenšuje. A i kdyby Penguins získali Stanley Cup, k němuž jim teď zbývají dvě výhry, za současné situace by na Pohár jméno 21letého útočníka vyryto nebylo. „Musím si holt počkat. Ale příště v play off už chci být na ledě,“ vyhlašuje v rozhovoru pro nhl.cz nadaný dravec, který v sezoně okusil NHL ve třech zápasech.

Tak nevím, máte teď vůbec radost, že jste tak blízko finále Stanley Cupu, nebo vás ubíjí všechna ta dřina, která může skončit bez jediné odehrané minuty?
„To víte, že je super být tady a vidět, jak se vyhrává, jak je to nádherný a jak ti kluci zažívají možná nejlepší čas svých životů. Na druhou stranu je to právě i trochu smutný, že je člověk tak blízko, kouká na to a strašně by chtěl být na ledě. Bohužel, musím zkusit svoji šanci využít jindy… Úloha nás, náhradníků je, abychom byli připravení, tak to beru.“

Jak je těžké náročné motivaci do trénování začátkem června, když se vidina zapojení do hry čím dál víc snižuje?
„Na led chodím rád, tam mě to baví každý den, ať se děje, co se děje. To mi nevadí. Ale přiznávám, posilovna po tréninku, která je potřeba k tomu, abychom se udržovali v kondici, ta už není moc příjemná. Tam už je těžké se hecnout, aby člověk dělal všechno co nejvíc naplno. Když víte, že se do hry nejspíš nedostanete a je za vámi deset měsíců sezony, není snadné se donutit. Tak to prostě je.“

Ustálo by vaše tělo skoro po měsíci bez zápasu tempo finále Stanley Cupu?
„Taky jsem nad tímhle přemýšlel, ale snad by se to nějak zvládlo. Protože přece jen se pořád držíme v sezónním tempu. Trénujeme ve skupině šesti sedmi kluků každý den od rána, máme i svojí kabinu. Oni si na to tady dávají bacha, snaží se nás mít připravené po všech stránkách, protože přece jen se může stát každý zápas cokoliv, někdo se může zranit a bude potřeba, aby některý z nás naskočil.“

Vlastní kabina znamená, že se asi s mužstvem moc nepotkáte, že?
„Jen někdy, ale spíš moc ne. Jde o to, že nikdo nechce rozhodit kluky z týmu tím, že by viděli někoho jiného, kdo se připravuje, aby případně převzal jejich místo. To by si pak akorát mohli připouštět, že by se jim mohlo něco stát nebo by mohli hrát špatně a my bychom je vyměnili. Spíš jsme tedy jen v té naší skupině.“

S Penguins jste od druhého kola, kdy jste skončili se záložním týmem ve svém play off. Vidíte alespoň, co obnáší, dojít až k vrcholu?
„Obnáší to jediné – je to ta nejhezčí věc, která v hokeji existuje. Je to makání a dřina, nesmí se vynechat jediná minuta v žádném zápase. Zároveň je to obrovská zábava, vždyť kvůli tomu, aby tohle zažil, snad každý hokej hraje. Jde vidět, jak je kolem týmu suprová nálada a všichni si to ohromně užívají. Proto pak přicházejí takové parádní výkony.“

Odkud vůbec sledujete utkání?
„Už jsme vyzkoušeli tři místa. Nejdřív úplně nahoře v sekci pro média, na první finále jsme pak byli ve skyboxu, to bylo parádní, a teď naposledy jsme seděli mezi fanouškama.“

Taky jste kolem sebe na tribuně slyšel bezpočet na slovo vzatých odborníků, jako to bývá zvykem v Česku?
„Jo jo, i tady se najdou mezi lidma dobří trenéři. (směje se) Je samozřejmě sranda to v hledišti sledovat. Člověk to musí brát, zase aspoň máme lepší výhled. Je mi jedno, že tu nemáme jídlo a pití, lepší je, že pořádně vidíme, co se děje na ledě.“

A jak vypadá finále Stanley Cupu očima hokejisty? Postřehl jste něco, co třeba běžný divák ne?
„Přijde mi, že teď už se nesmí riskovat, že se hraje hodně jednoduchý hokej. Šance vzniknou spíš z rychlé hry, protože tohle je fakt už strašná rychlost. Všichni to dohrávají, jdou do všeho na sto procent. Je to po téhle stránce prostě nejlepší hokej. Ale zároveň hodně opatrný, nikdo neriskuje věci, které by si běžně v sezoně dovolil. Spíš se to hraje na jistotu.“

Chystáte se teď s týmem na dvojzápas do San Jose?
„Ne, zůstáváme doma a budeme připravení odletět, kdyby se něco stalo. Akorát když kluci vyhrají třetí zápas a série bude 3:0, tak na čtvrtý poletí celý realizační tým i my. Protože by už byla možnost Pohár vyhrát, tak abychom u toho byli.“

Jak byste vůbec případné vítězství Penguins osobně bral? Vaše jméno by se momentálně na Stanley Cup nedostalo.
„Samozřejmě by bylo pěkný u toho být, když to vidíte všechno takhle zblízka. Ale je to něco jiného, než když člověk hraje. Vždyť já s tím teď vlastně nemám nic společného. Já nehrál ani jeden zápas play off. Znamená to, že si musím počkat na jindy. Příště, až budeme s Pittsburghem v play off, už chci být na ledě, ne na to jen koukat. Díky tomu, jak je tahle organizace kvalitní a dobře vedená, jsem přesvědčený, že přijde další šance bojovat o Stanley Cup. To mě uklidňuje. Věřím, že si to taky užiju.“

Vašemu bývalému kolegovi z farmy Conorovi Shearymu se to daří už teď. Co říkáte na to, jak vedle Crosbyho loupe jednu zlomovou trefu za druhou?
„Přeju mu to, je to dobrý kluk. Zrovna on je sice jeden z těch, se kterými se peru o místo, ale já nejsem takový, že budu tvrdit, jak je na houby, že dal gól. Není to tak, že bych mu záviděl. Je jasné, že pro mě není ideální, když se mu takhle daří, ale jemu to jednoduše přeju. Musím se soustředit na sebe, makat a dřít, abych tam takhle příště mohl být i já.“

Zvládl jste se potkat s kamarádem Tomášem Hertlem, který válí na opačné straně barikády?
„Zatím jsem se s ním neviděl, ani jsme si nepsali, jen jsem mu fandil z tribuny. To spíš až to skončí, tak spolu začneme za nějaké tři týdny zase doma trénovat. Tam to všechno probereme.“

A teď mi povězte, komu Stanley Cup přejete víc – svému kamarádovi, nebo svému Pittsburghu, který zatím hraje bez vašeho přispění?
„Hertlíkovi a Pittsburghu. (směje se) Jemu aby dal gól a Pittsburghu, ať vyhrává.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter