RETRO: Nejlepší československá spolupráce? Devadesátky ve Washingtonu!

Michal Pivoňka (na snímku) vlastně vůbec nemusel hrát hokej. V mládí házel oštěpem a na soutěžích se dokonce potkával se stejně starým Janem Železným (oba ročník 1966). Nakonec ale dal přednost zimní hře a udělal dobře.

Draftován Washingtonem v roce 1984 se odhodlal k emigraci o dva roky později. Využil k tomu s partnerkou dovolenou v Jugoslávii. S odchodem mu pomáhal jiný bývalý hokejový emigrant Jiří Crha.

Vždycky to bylo extrémně těžké. Každou emigraci provázel sužující strach, hlavně o rodinu. „Když se ohlédnete zpět, bylo to od nás vlastně sobecké. Člověk se bál, jestli naše nezavřou. Nebo nevyhodí sestru ze školy?“ říkal po letech hokejista.

Na růžích ustláno rozhodně neměl. První tři roky nenaplňoval očekávání (43, 34 a 27 bodů). Pak se konečně rozjel. Na konci osmdesátých let už byl jednou z nejvýraznějších českých osobností v NHL. V sezóně 1989-90 zaostal s 64 body mezi českými a slovenskými hráči jen za Peterem Šťastným. Na počátku devadesátých let byl nejvýraznějším Čechem, než si tuto pozici přivlastnil Jaromír Jágr.

Vítaj, chalane!

Těsně po revoluci, tedy na podzim 1990, odešlo za moře několik českých a slovenských hokejistů. Washington v témže roce draftoval až v osmém kole také Slováka Petera Bondru, kterému bylo už dvaadvacet. Pivoňka byl v té době zavedenou týmovou hvězdou a o dva roky mladšímu Slovákovi na úvod zámořské kariéry hodně pomohl.

Stal se Bondrovým tlumočníkem, průvodcem a nejlepším přítelem. Když trenér Terry Murray vysvětloval taktiku, Bondra jen koukal, dokud mu Pivoňka česky nepošeptal: „Petře, teď pojedeš sem a pak vypálíš.“

„Vůbec jsem neuměl anglicky a upřímně, do té doby jsem neviděl jediný zápas NHL. Měl jsem v kapse 1500 dolarů pro případ, že by to nevyšlo, abych měl na letenky domů,“ přiznal později Slovák s ukrajinskými kořeny, jenž nakonec strávil za mořem 17 let a vydělal si 32 miliónů dolarů brutto.

Rozuměli si lidsky i hokejově. Velmi rychle se výborně sehráli. Bondra už ve své druhé sezóně atakoval hranici třiceti vstřelených branek (28), ve třetí jich dal 37 a s 85 body byl lídrem týmové produktivity Capitals.

Pátý rok v Americe se stal nejlepším střelcem základní části (34 branek ve zkrácené 48 zápasové základní části). Nejproduktivnější hráč NHL a druhý nejlepší střelec Jaromír Jágr zaostal o dva zásahy (32). Maurice Richard Trophy se ještě neudělovala.

Bylo to období, kdy se ve Washingtonu neříkalo „Pivoňka a Bondra“, o československé dvojici se mluvilo jako o jedné entitě. V amerických médiích se začal pro jejich hokejové souznění používat výraz „The Czechoslovakian Connection“.

Totální dominance

Úplně nejlepší období spolu zažili v sezóně 1995-96. Bondra už byl ve 27-28 letech respektovaným střelcem, o dva roky starší Pivoňka prvním centrem s výjimečným citem pro přihrávku. V článku o šestibodovém Davidu Pastrňákovi jsme připomněli jejich nevšední duel, který si nyní přiblížíme.

Psal se 11. leden 1996. Hokej už trochu ubral z ofenzivních obrátek (což se netýkalo jen Pittsburghu). Washington byl průměrným mužstvem Atlantické divize. Gólovou produkci Capitals toho večera obstarala jediná lajna.

Washington přejel Ottawu 6:1. Peter Bondra zaznamenal svůj čtvrtý hattrick v kariéře a přidal dvě asistence, zatímco Michal Pivoňka zapsal na šesti trefách šest bodů (2+4). Třetí spoluhráč z útoku Keith Jones bodoval čtyřikrát (1+3). Skutečně málokdy uvidíte tak strohý zápis. V utkání už krom této trojice bodovali za Capitals jen tři hráči (všichni 0+1).

Patnáct bodů pro jednu lajnu!

„Byl to zápas, ve kterém jsme potřebovali získat zpět sebevědomí. Myslím, že jsme hráli tvrdě a celkově dobře. Michal byl skvělý, předvedl pár akcí, vstřelil pár gólů,“ hodnotil slovenský snajpr.

Capitals přetrhli šňůru tří zápasů bez výhry, doma ale zapsali osmý duel v řadě bez porážky. Naposledy padli Caps na vlastním hřišti 5. prosince s Floridou. „Dařilo se jim, využívali šance,“ chválil své elitní borce trenér Jim Schoenfeld.

Skóre sice otevřeli hosté z Ottawy, byl to ale jejich první a poslední úspěch. Dvě minuty a třináct vteřin před první sirénou srovnal Bondra. Ve 25. minutě využili domácí přesilovku, když Pivoňka na levém kruhu poslal do sítě přihrávku Bondry z levého rohu. O šest minut později Čech zvýšil střelou zprava na 3:1.

Bondrův druhý gól v zápase o necelé tři minuty později navýšil vedení na 4:1, hattrick zkompletoval 42 sekund po začátku třetí třetiny, čímž zvýšil už na 5:1. „Někdy to klapne, někdy ne,“ řekl Pivoňka, který asistoval i u poslední trefy Keitha Jonese. „Vždycky ve dvou - třech zápasech do roka platí, že čeho se dotknete, to funguje.“

Tentokrát ta slova platila do puntíku.

Role obou spoluhráčů už byly tou dobou jasně dané. Bondra střílel, Pivoňka nahrával. Což je vidět i ze zápisu. Zatímco Čech zaznamenal v lednu teprve 4. a 5. trefu v sezóně, pro Bondru to byly už zásahy číslo 22 – 24.

Ročník končil s 52 trefami, což byl za nedostižným duem Penguins Lemieux – Jágr a Alexem Mogilnym čtvrtý nejlepší střelecký výsledek sezóny. I když oba ten rok dost absentovali (Pivoňka devětkrát, Bondra patnáctkrát), byli v sezóně 1995-96 s 81, respektive 80 body nejlepšími hráči Washingtonu Capitals.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter