RETRO Maple Leafs: Pusť mi ten gól a zaplaveš si v mém bazénu!

Ten příběh je dnes už klasikou National Hockey League. A nejen proto, že je historickým mostem k poslednímu Stanley Cupu nejdelšího čekatele na pohár.

Psal se 2. května 1967. Šestý zápas finálové série mezi kanadskými arcirivaly Torontem a Montrealem. Maple Leafs hrají doma. Jim Pappin (na snímku vpravo) na konci druhé třetiny střílí, kotouč se při cestě do sítě otírá o tělo Petea Stemkowskiho, který si dělal prostor před brankou Canadiens. Hlasatel oznamuje coby střelce Stemkowskiho, domácí vedou 2:0.

Oba útočníci ale v rychlosti dohodnou tajný kšeft. Pappin, bojující o pozici nejproduktivnějšího hráče play off, za což měl od lakotného Punche Imlacha ve smlouvě bonus, prosí spoluhráče, aby se branky vzdal. Slíbil mu, že kdykoli bude chtít, může si zaplavat u něj v bazénu, který z bonusu postaví.

Změna u rozhodčích prošla a autorem branky je navždy Jim Pappin.

Tehdejší generální manažer Maple Leafs je obecně vzpomínán coby schopný, ale k hráčům mimořádně náročný a přísný. Imlach už devadesátá léta nezažil, těžko říct, jak by se on, Jack Adams z Detroitu, a další spořiví monarchové tvářili na platovou inflaci z konce století. Co by říkali současným multimilionářům na bruslích. Imlach prý kvůli penězům nutil hráče k velkému množství zbytečných přípravných zápasů; leckdy si sám stoupl ke vchodu, aby návštěvníkům trhal lístky.

Pappin dosáhl svého. Produktivitu play off 1967 vyhrál s 15 body (7+8) ve 12 zápasech, Stemkowski byl zpět o tři body. Vytáhlý elegán Montrealu Jean Béliveau skončil s 11 body třetí a s šesti brankami zaostal i v tabulce střelců, které rovněž vévodil sedmigólový Pappin.

Zmiňovaná trefa je dodnes posledním „Cup winning“ gólem v historii Leafs.

Nedoceněný univerzál

V základní části a play off NHL dal dohromady 311 branek. Žádná nebyla důležitější než ta z května 1967. Přestože Stemkowski kamarádovi ustoupil, aby ho potvrdil na čele obou prestižních statistik, pochopitelně se o ten gól následná léta v legraci přeli.

„Kontroloval jsem ten záznam. Zpomaloval ho. Je z něj zřejmé, že puk se otřel o Stemmera. Pak můžete vidět i rozhodčího, jak se s ním baví, a on z nějakého důvodu kroutí hlavou a říká ‚ne‘,“ nechává nás nahlédnout do historie video archivář Leafs Paul Patskou. „Když jsme měli Pappina asi před dvaceti lety v televizi, smál se, že se o ten gól pořád hádají.“

Útok Pappina, Stemkowskiho a Pulforda byl důležitým faktorem v cestě za Stanley Cupem 1967 nejen kvůli dosaženým gólům a nahrávkám. V prvním kole zásadním způsobem eliminoval útočnou sílu Chicaga, které tehdy táhli Stan Mikita a Bobby Hull, nejlepší hráči nejen tohoto ročníku. Chicago ze své nejslavnější éry rozhodně mohlo vytěžit víc než jediný Stanley Cup z roku 1961.

„Byl to nejlepší útok Toronta,“ vzpomíná budoucí hráč NHL, tehdy dětský fanoušek Mike Murphy, jenž na šestém finále nechyběl v ochozech. „Byli velcí a tvrdí, všichni přes šest stop (183 centimetrů - na tu dobu vysoký nadprůměr, pozn. autora).“

Jim Pappin strávil v Torontu pět sezón, druhou část kariéry prožil právě v Chicagu, kam byl vyměněn po neshodách s Imlachem. Na závěr kariéry vypomáhal Californii a Clevelandu. Výměna do Chicaga ho ranila, prsten za vítězství 1967 nakonec věnoval tchánovi.

Druhý prsten za výhru v roce 1964, kdy v Torontu začínal, ztratil později v sedmdesátých letech na pláži na Floridě. Za repliku následně zaplatil čtyři tisíce dolarů. Originál našel v roce 2007 jakýsi nadšenec podvodním hledačem kovů.

Zpráva o smrti Jima Pappina oblétla hokejový svět ve středu 29. června.

V září by mu bylo 83 let.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter