RETRO: Jim Kyte – hluchý obr s ocelovými pěstmi

Obrovitý, tvrdý a nahánějící hrůzu. Jim Kyte byl stejný jako všichni ostří hoši, kteří v osmdesátých a devadesátých letech brázdili led v nejslavnější hokejové lize světa. Stejný, ale přeci jen se v jedné věci dost odlišoval. Byl totiž neslyšící. První a doposud jediný hokejista v NHL s podobným hendikepem odehrál 598 zápasů, zaznamenal 66 bodů a nasbíral 1342 trestných minut.

Když se narodil, vše včetně sluchu bylo v pořádku. Teprve ve třech letech se zjistilo, že trpí dědičnou chorobou způsobující degenerativní onemocnění zvukových nervů.

„Můj otec vždycky říkal, že to je hendikep, nikoliv postižení,“ vzpomínal Kyte. „Můžeš dělat cokoliv, jestliže na tom budeš tvrdě a vášnivě pracovat.“

Na draftu roku 1982 si ho vybrali Winnipeg Jets v prvním kole jako 12. v celkovém pořadí. Za šest sezón odehrál tento bezmála dvoumetrový a stokilový obránce v dresu Tryskáčů skoro 400 zápasů, ve kterých nasbíral skromných 36 bodů, ale úctyhodných 772 trestných minut.

Při hře měl v uších naslouchátka a v helmě speciální chrániče. I přesto byl během toho dost limitován. Nemohl se například spolehnout na komunikaci se spoluhráči během hry. Neslyšel dobře zvuky bruslí či vystřeleného kotouče. Ale i tak se naučil, jak být efektivním hráčem.

„Hodně jsem odečítal ze rtů,“ popisuje Kyte. „Někdy, když jsem se vracel do našeho rohu, abych získal puk, a neměl jsem čas podívat se přes rameno, použil jsem plexisklo na hrazení. Podíval jsem se do něj, abych viděl, kdo je za mnou.“

Už během kariéry byl Jim Kyte aktivní v charitativních projektech pro hendikepované. V letech 1988-1996 vedl letní hokejový kemp pro sluchově postižené děti.

„Děti jsou vždy ze začátku plaché a introvertní, ale pak si uvědomí, že jsou s dětmi, které mají stejné dovednosti a sdílejí také určité sociální frustrace,“ řekl. „Mají hodně společného na ledě i mimo něj. Jejich sebevědomí se v průběhu týdne zlepšuje a my doufáme, že to přetrvá i po návratu domů.“

Kyte se po šesti letech strávených v kanadském Winnipegu přesunul do Pittsburghu. Kratičká epizoda ve Steel City byla zajímavá především z pohledu českého fanouška. Tučňáci ho totiž v roce 1990 poslali do Calgary výměnou za Jiřího Hrdinu, který měl za úkol uklidnit jejich mladou vycházející hvězdu Jaromíra Jágra.

Obrovitý obránce se ještě mihl v dresu ottawských Senátorů, a pak zakotvil na dvě sezóny u Žraloků v San José. V roce 1997 měl těžkou autonehodu, jejíž následky ho donutily ukončit hráčskou kariéru.

Ale Kyte znovu odmítl hodit ručník do ringu.

„Život je těžký a ke každému dni se musíš postavit čelem," vysvětloval. "Musíte tvrdě pracovat, mít pozitivní přístup a být dobrým týmovým hráčem, protože v tomto světě nemůžete nic dokázat, aniž by vám na cestě nějakým způsobem nepomáhali i ostatní lidé."

Po ukončení kariéry obrátil svou pozornost ke studiu. V roce 2007 získal titul MBA na Royal Roads University, kde skončil jako nejlepší ve své třídě, a dnes působí jako děkan programu pohostinství a cestovního ruchu na ottawské Algonquin College.

Úzce spolupracoval i s kanadským hokejovým týmem neslyšících. Se svou rodinou, v níž má mnoho členů sluchové vady, se zúčastnil Kanadských her neslyšících.

„Hokej mi posloužil velmi dobře, ale cítil jsem potřebu mentálně se oprostit od hry a od toho, že jsem byl hráčem NHL," zamýšlí se. „Nemohl jsem žít jen minulostí a pořád používat pouze hokej ke své identifikaci. Musel jsem jít dál."

Ačkoliv byl několik let „Tryskáčem“ věděl, že ve skutečnosti nikdy žádnou stíhačkou nepoletí. I tak je zjevné, že bez ohledu na to, co se mu postaví do cesty, je jeho limit vysoko v oblacích.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter