RETRO: I jeden dolar může ukrývat hotový poklad

Čtyři roky strávil v organizaci Winnipeg Jets, pendloval mezi farmou a prvním týmem, než ho vyměnili do Detroitu za „budoucí vyrovnání“. Na jejich farmě v Adirondacku vstřelil v jednom zápase hattrick. Když vyšel z kabiny, stál tam Scotty Bowman s několika skauty. „Konečně viděli, co dokážu. To je moje šance“, pomyslel si spokojeně. „Víš kolik si dneska vyhrál vhazování?“ překvapil ho otázkou slavný kouč. „19 z 21. Dokázal bys to i v NHL?“

O šest týdnů později byl Kris Draper povolán do prvního týmu a v rudém dresu s okřídleným kolem odehrál nakonec přes 1100 zápasů. K tomu přidal čtyři prsteny za zisk Stanleyova poháru a jednu Selkeovu trofej pro nejlépe bránícího útočníka. 

To není špatná vizitka na útočníka s hodnotou jednoho dolaru. Ano, forma „budoucího vyrovnání“ mezi Detroitem a Winnipegem byla nakonec finanční kompenzace ve výši jednoho dolaru. Mrzká investice se zatraceně zhodnotila!

Do teď mě to štve!

Draper se stal neodmyslitelnou součástí detroitské mašiny na přelomu devadesátých let a počátku nového tisíciletí. Spolu s McCarthym a Maltbym tvořili populární „Grind Line“, jejímž úkolem bylo maximálně znepříjemnit hru soupeřovým hvězdám. Což se jim dařilo nadmíru úspěšně.

V šestém zápase finále Západní konference play-off roku 1996 narazil zezadu Drapera na mantinel Claude Lemieux z Colorada. Stalo se to přímo u střídačky Red Wings. Následky byly až děsivé. Zlomená očnice, čelist, lícní kost a vyražených několik zubů. Prakticky celá pravá tvář byla zborcená.

Spoluhráči si rozsah jeho zranění uvědomili až po cestě zpátky (Red Wings ztratili sérii 2:4), když ho viděli v letadle. Odtud pochází také slavný výrok jeho spoluhráče Dina Ciccarelliho na adresu Claudea Lemieuxe: „Nemůžu uvěřit, že jsem tomuhle člověku podal ruku. Pěkně mi do teď štve.“

Když s ještě zadrátovanou pusou opouštěl nemocnici, řekl mu doktor: „Tady máte kleště. Noste je pořád u sebe. Kdyby se vám chtělo zvracet, tak si ty dráty přeštípejte, abyste se neudusil.“

Domů se Kris Draper vrátil o 20 kilo hubenější, s kleštěmi, a ještě větším odhodláním dosáhnout na nejvyšší metu.

Bylo jasné, že následující ročník nejslavnější ligy světa bude nabitý emocemi. Nebyl to ale jen hrůzostrašný zákrok na Drapera, co odstartovalo jednu z největších rivalit v historii ligy. 

Zárodek lze nalézt i v památném posledním zápase Patricka Roye v dresu Canadiens. Těch devět gólů, které inkasoval, než odjel na střídačku, mu nasázeli právě hráči s okřídleným kolem na prsou. Tak jako tuto veřejnou potupu nikdy nezapomněl tehdejšímu trenérovi Habs Tremblayovi, tak jí nezapomněl ani detroitské organizaci. Po následném přestupu do Colorada, se vždy na zápasy s Detroitem dokázal řádně vyhecovat.

V prvních dvou vzájemných zápasech ročníku 1996-97 Claude Lemieux ze zdravotních důvodů chyběl. Třetí duel v sezóně se díky zvýšené pozornosti rozhodčích obešel bez větších incidentů a pak přišel na řadu poslední vzájemný duel před play-off.

Zrod rivality

26. březen 1997. Den, na který dodnes vzpomíná snad každý fanoušek Red Wings. Atmosféra v zaplněné Joe Louis Aréně byla elektrizující. Od začátku do toho šly oba týmy naplno. Všem bylo jasné, že je to jen otázka času, kdy to vypukne. 

Zbývají necelé dvě minuty do konce první třetiny a ve wrestlingovém objetí končí Larionov s Forsbergem. To je nic proti tomu, co následuje vzápětí. Ve středu kluziště sráží detroitský brousek McCarthy pěstí k ledu Claudea Lemieuxe. Ten ztrácí helmu a před přívalem ran od rozzuřeného soupeře se snaží chránit schoulením do želví pozice. Domácí fanoušci šílí nadšením. Rozparáděný McCarthy táhne Lemieuxe po ledě před detroitskou střídačku, jako by chtěl svým spoluhráčům říct: „Já jsem vám to říkal, že ho dostanu.“

Dalším ikonickým momentem tohoto zápasu je skok Shanahana na gólmana Avalanche Roye v momentě, kdy směřoval ke středu hřiště vstříc souboji s domácím Mikem Vernonen.

Bláznivý zápas plný bitek, šarvátek, provokací a tvrdých hitů došel za stavu 5:5 až do prodloužení. Rozhodující gól vstřelil hráč Detroitu s číslem 25 – Darren McCarthy. 

Jak příznačné.

Dynastie

Hráče Red Wings nakopla tato výhra k nebeským výšinám. Následným play-off projeli jak nůž máslem a na jeho konci pozvedli, i s uzdraveným Krisem Draperem, nad hlavu slavný Stanleyův pohár. 

Následující sezónu si triumf zopakovali. Draper byl nedílnou součástí úspěšné dynastie z města motorů. Nenápadný dříč odváděl pořádnou porci zodpovědné dřiny. 

Po ukončení hráčské kariéry v roce 2011 začal pracovat ve vedení svého domovského klubu. Ať už jako ředitel skautingu nebo asistent generálního manažera.

Jak moc je období nesmiřitelné rivality s Avalanche zakořeněno v srdcích fanoušků Red Wings, dokládají i časté záběry fragmentů těchto bitev na středové kostce v nové detroitské aréně během jejich vzájemných zápasů.

Dlouholetý televizní analytik Red Wings Mickey Redmond nedávno vzpomínal, jak při jedněch takových záběrech pobaveně sledoval vyděšené výrazy současných mladých hráčů na střídačkách Detroitu a Colorada. Rychle zavolal do přenosového auta, aby se ujistil, že mají záběr současných hráčů, kteří sledují bitku z doby před více jak 20 lety.

"Tyhle děti tam sedí, dívají se na tu kostku a jako by říkají: 'To myslíte vážně? V žádném případě,'" řekl Redmond. "Výrazy v jejich tvářích byly k nezaplacení."

Pro mnoho dnešních mladých hráčů, kteří vstupují do NHL a vyrostli na hře, která se vyznačuje rychlostí a dovednostmi a zároveň eliminuje krveprolití, jako je toto, to mohl být pohled na úplně jiný sport.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter