Předčasné konce: Pat LaFontaine – nenápadný kanonýr s křehkým zdravím

Finále Stanleyova poháru v roce 1984 bylo symbolické v mnoha směrech. Stárnoucí dynastie Ostrovanů, čtyřnásobných vítězů, nestačila na ofenzivní smršť dravého mládí edmontonských Olejářů a generační obměna proběhla i v samotném týmu. Jedním z lídrů neúspěšného týmu byl i mladý americký centr s šestnáctkou na zádech. Pat LaFontaine vstřelil v posledním finálovém zápase oba góly Islanders a zařadil se mezi ofenzivní tahouny týmu z Long Islandu.

Narodil se v St. Louis, ale otec celou rodinu brzy přestěhoval do oblasti Michiganu. Hokejové začátky absolvoval v quebeckém mládežnickém programu. V prestižní kanadské juniorské lize QMJHL sice strávil pouze jednu sezónu, ale stačil zbořit skoro všechny individuální rekordy. Za Verdun Juniors nastřílel 104 gólů a přidal 130 asistencí. 234 bodů v 70 zápasech. Že v něm dříme obrovský talent, bylo nepochybné.

Draft v roce 1983 tak sliboval zajímavou podívanou. Nevelkého, ale produktivního centra, si vybrali úřadující šampióni New York Islanders. Jako třetího v pořadí. Před ním přišel na řadu Sylvain Turgeon a jedničkou se stal Brian Lawton.

LaFontaine si hned v první sezóně zahrál finále play-off. Na nejcennější klubovou trofej si sice nesáhl, ale svým výkonem rozhodně nezklamal. V 16 zápasech si připsal 9 (3+6) bodů.

V následujících letech postupně přebíral otěže hlavního tahouna týmové ofenzívy. V play-off roku 1987 se v prvním kole utkali Ostrované s Capitals. Vyrovnaná série došla až do rozhodujícího sedmého duelu. Teprve ve čtvrtém prodloužení přišlo rozuzlení, když LaFontaine propálil domácího brankáře Boba Masona. V čase 128 minut a 47 vteřin od úvodního vhazování. Byl to nejdelší sedmý zápas vyřazovací části v historii, známý také pod přezdívkou „Epic Easter“.

Herní propad Islanders kulminoval v roce 1989, kdy se poprvé od roku 1974 neprobojovali do play-off. Následující rok sice opět nechyběli, ale hned v první sérii s Rangers přišli o svého nejproduktivnějšího hráče. LaFontaine schytal tvrdý hit od obránce Jezdců Jamese Patricka a při pádu na led se udeřil hlavou o led. Při převozu do nemocnice napadli fanoušci domácích Rangers sanitku, houpali s ní a házeli na ni kameny. LaFontaine se s otřesem mozku již do série nevrátil.

Následující sezónu odmítl nabídku prodloužení smlouvy a vynutil si výměnu. Ostrované ho poslali do Buffala výměnou za několik hráčů včetně Pierra Turgeona, bývalé jedničky draftu.

V Buffalu prožil šest sezón, včetně té bodově nejlepší. V ročníku 1992-93 zaznamenal 148 bodů za 53 branek a 95 asistencí. Bylo z toho druhé místo v ligové produktivitě za fenomenálním Lemieuxem. Výrazně také pomohl ruské hvězdičce Alexi Mogilnému, který i díky jeho přesným pasům nasázel 76 branek. Výkon 148 bodů doposud žádný americký hráč nepřekonal.

V organizaci Šavlí se potkal také s Dominikem Haškem, který na něj později vzpomínal následovně: „Patovi záleželo na tom, aby byl s každým za dobře. Byl to obratný diplomat. Nepamatuju se, že by jako kapitán někoho z mužstva seřval nebo poslal někam. Rád mluvil k mužstvu. Často říkal, co bychom měli dělat pro kolektiv a že bychom měli být pozitivní.“

„Byl vynikající bruslař. V zatáčce se nahrbil a přešlapováním nabral obrovskou rychlost. Jak převzal nahrávku na úrovni obránce, bylo jasné, že mu ujede. Nebyl typem, který burcuje mužstvo v kabině či na střídačce jako Vláďa Růžička, přesto byl ve své době bez debat vůdčí osobností Sabres.“

Bohužel prodělal i několik dalších otřesů mozku, což znamenalo mnohazápasové absence. V roce 1997 za něj poslali newyorští Rangers Buffalu druhé kolo draftu a šikovný centr se podruhé stěhoval. Za Blueshirts odehrál jen jednu sezónu, po které kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům ohlásil konec kariéry.

V NHL odehrál 865 zápasů s celkovou bilancí 1013 bodů (468+545). Jeho bodový průměr 1,17 bodu na zápas je nejlepší mezi všemi hráči narozenými ve Spojených státech. V šesti po sobě jdoucích sezónách nastřílel 40 a více branek.

V roce 2003 byl uveden do torontské hokejové Síně slávy a o tři roky později vyřadili Sabres jeho dres s číslem 16. Celou svou kariéru strávil ve státě New York a Lafontaine to také vtipně glosuje: „Myslím, že jsem jediný hráč, který ač dvakrát vyměněn, tak si nemusel nikdy měnit poznávací značku na autě.“

Předešlé díly:

Předčasné konce: Vladimir Krutov – nezvládnutá svoboda západního světa
Předčasné konce: Eric Lindros – demoliční koule na bruslích
Předčasné konce: Rychlé nohy s pochroumanými koleny. Takový byl Pavel Bure
Předčasné konce: Šest sezón jednookého Bryana Berarda
Předčasné konce: Cam Neely – smrtící kombinace brutální síly a gólového čichu
Předčasné konce: Bobby Orr - fenomén, který navždy změnil hokej
Předčasné konce: Tim Kerr
Předčasné konce: Mike Bossy - nejlepší střelec opomíjené dynastie

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter