POHLED: Nerovný boj, výhry vyvolených. Upravme platový strop kvůli daním

Víte, že čtyři z posledních pěti vítězů Stanley Cupu sídlí ve státech, kde se neodvádí státní daň z přijmu? Z této výhody tak vytěžily Florida, Vegas a Tampa (slavila dvakrát – v letech 2020 a 2021) maximum. A nabízí se otázka, zda je pro ostatní kluby fér v době jednotného platového stropu měřit síly s jednoznačně zvýhodněnými soupeři.

Nulová státní daň z příjmu.

To je benefit, na které láká hokejisty take Dallas, Seattle a Nashville.

Hráčům, co v “daňových rájích” v rámci NHL působí, jednoduše zůstává z gáží více peněz.  A může jít až o jednotky milionů dolarů ročně v případě těch největších hvězd. A pro leckoho může být právě tento fakt zásadní motivací při výběru nového angažmá.

Asi není náhoda, že patrně ty nejzajímavější plejeři z letošní sorty UFA skončili právě na zmiňovaných adresách.

Z Brandona Montoura je Kraken. Jack Guentzel se přidal k Bleskům. Predátoři se pyšní Stevenem Stamkosem, Bradym Skjeim či Jonathanem Marchessaultem.

A ještě před otevřením hráčského trhu se povedlo Cats udržet na první pohled pod cenou Sama Reinharta. Jenže jinde by mu zbylo z výplaty méně, odvody by činily víc. A to klidně až o 1,5 milionu za sezonu. To už nejsou drobné...

Samozřejmě, jsou výhody, které nesmažete.

Jih USA vždy bude mít pláže a pro většinu hráčů lákavější klima. Asi jen málokdo by kraťasy po celý rok vyměnil za odklízení sněhu v Albertě či Mannitobě. Kanada na tom bude v tomto směru vždycky bita.

Stejně jako nic neuděláte s tím, že jsou organizace s velkou tradicí, ale zároveň velkým tlakem, a jiné, kde tisk a fanoušci hokejisty nelisují a nemají pod drobnohledem.

Jsou také atraktivnější a méně zajímavá města. Kdo by nestál alespoň o krátkodobou zkušenost se životem v pulsujícím New Yorku nebo třeba přímořském a přitom prakticky horském Vancouveru?

Každá destinace má zkrátka neměnná specifika. A buďme za ně rádi, dodávají lize pestrost.

Je ale žádoucí, aby některé adresy byly zvýhodněny i finančně? Něčím, co lze narovnat? Například tím, že by se místo v hrubém počítal čistý platový strop?

Kam nerovný boj způsobenými daněmi vede, ukazují poslední sezony. Vyhrávají privilegovaní. A tak více a více prostoru dostává debata, která ještě před pár lety mohla znít jen jako akademická.  A sice úprava platového stropu s ohledem právě na daňovou zátěž v jednotlivých státech či provinciích.

V době, kdy rozhodují naprosté detaily, je poněkud paradoxní, že je několika klubům ponechaná tak rázná páka k udržování či zkvalitňování kádru.

Billu Zittovi, Ronu Francisovi nebo třeba Jimu Nillovi, mimochodem již dvakrát vyhlášenému nejlepším generálním manažerem roku, se jednoduše podepisují smlouvy snáz. Při vyjednávání mají eso v rukávu.

Výsledky se dostavují. NHL se mění v soutěž, kde hrají prim daňově zvýhodnění. Trend je to do očí bijící. A pokud zůstane status quo, bude ještě sílit a nůžky mezi jednotlivými organizacemi se budou dál rozevírat.

Kdysi jako reakce právě na takovou tendenci vznikl platový strop. Teď je nejvyšší čas ho jako adekvátní reakci upravit. Nebo si zvykejte, že si stříbrný pohár bude mezi sebou podávat jen pár vyvolených. S občasnou výjimkou potvrzující pravidlo.

Nehezká vize, viďte?

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter