Petr Adler: soutěžní výbor NHL navrhuje hromadu změn

Generální manažeři NHL se koncem června ulítají: ve středu 19. budou v Lasu Vegasu slavit nejlepší z nejlepších nejrůznějšími cenami, ve čtvrtek 20. budou (částečně ještě v Lasu Vegasu, částečně na letištích, částečně v letadlech směr Vancouver) projednávat návrh soutěžního výboru na rozsáhlé změny nejrůznějších pravidel, v pátek 21. ve Vancouveru začnou vybírat nové naděje, to se protáhne do soboty 22., a od pondělka 24. budou smět začít předběžně vyjednávat s volnými hráči, s nimiž se budou smět úředně domluvit podpisy na nových smlouvách v pondělí 1. července.

Ten návrh soutěžního výboru ovšem je docela výjimečný. Obsahuje několik bodů. Zde jsou:

Posuzování prohřešků

Dosáhnout dokonalosti vždy a ve všem zdá se být holou nemožností. NHL i její odbory NHLPA soudí, že snaha po dokonalosti je sice náročná, ale současně také záslužná.

Chyby v rozhodování mohou ovlivnit výsledky zápasů. To je nesportovní. A také to může ovlivnit hospodaření mužstev. Příjem z účasti v pohárové soutěži není zanedbatelný. Sice tady vstupuje do hry tzv. zákon Petera Pocklingtona, podle něhož je úspěch ve Stanleyově poháru dvousečný meč, ale po zavedení mzdového stropu se Pocklingtonův dvousečný meč trochu otupil. Totiž: tehdejší vlastník Edmonton Oilers si všiml, že kdykoliv jeho mužstvo dosáhlo až na pohár, začali se hráči ozývat, že si zaslouží víc peněz, a to tak, že hned.

V každém případě je to tak, že se hra rok od roku zrychluje, a že je zhola nemožné, aby liga začala nasazovat na led více rozhodčích než jsou dosavadní čtyři. A čtyři páry oči, jakkoliv skvěle vycvičených, prostě nestihnou uhlídat všechno.

A tady vstoupilo do hry video. Současná zařízení se dají ukrýt do hrazení, do tyči i břeven branek, záznamy ukládané na počítačích se dají přehrávat i ve chvílích, kdy na ledě pokračuje akce, každý sebemenší pohyb na ledě se dá zvětšit tak, že pokryje celou obrovskou obrazovku. Všechno se dá ověřovat po tisícinách vteřin. A navíc, spojení posuzovatelů videa v operační místnosti NHL v Torontu se všemi stadióny, kde se právě hraje, je okamžité.

Mnozí ze světa NHL se nástupu videa co pomocníka rozhodčím bránili. Říkali, že ověřování, zda ten či onen zákrok byl v mezích pravidel, či zda ta nebo ona branka padla oprávněně hokej jenom rozkouskuje. Nejen, že to zápasy neúnosně prodlouží (a tady jim přizvukovaly rozhlasové a televizní společnosti), ale hlavně to zbaví hru plynulosti a ubere jí na kráse.

Zastánci novot obvinili staromilce za zpátečníky a prosadili svou, ovšem jen částečně: ověřování rozhodnutí rozhodčích na ledě je dodnes značně omezené, a možnost odvolání koučů, která přišla až v druhém kole, jakbysmet.

Členové soutěžního výboru tedy navrhují rozšířenou možnost ověření rozhodnutí na ledě videem v pevné důvěře, že je možné, že se sice zápasy zpočátku budou možná protahovat, ale že se všechno usadí ve chvíli, kdy si všichni (rozhodčí, koučové i hráči) uvědomí, co má smysl a co už ne.

V podstatě vzpomínají na dobu, kdy NHL začala uvalovat přísné tresty za hákování. Vyšla tenkrát z názoru tehdejší hvězdy Maria Lemieuxe, kterého přestalo bavit vozit na zádech dva obránce soupeře. Ohlásil, že buď dojde k nějaké změně, nebo on odejde do důchodu. Výsledek: tvrdé tresty za podobné zákroky. Vedlo to až k silným protestům některých do té doby slavných obránců. Třeba i takový Chris Pronger tenkrát ječel, že se mu brání ve výkonu zaměstnání. Později se přizpůsobil, i když pak už nikdy nebyl tak hvězdný.

Pokrývka hlavy

Na mezinárodních kluzištích to není žádná novinka. V NHL to dosud bylo jinak.

Soutěžní výbor jednohlasně navrhl, aby se hráč, který z jakýchkoliv důvodů přijde během pobytu na ledě o helmu, okamžitě odebral na střídačku. Z návrhu není na první pohled jasno, zda by byl trestán i kdyby se vzápětí nedotkl puku, avšak jinak to je jednoznačné: bez helmy na led nelez.

Hráči NHL helmy nikdy nezbožňovali. Zlomyslné jazyky tvrdí, že hlavně proto, že chtějí, aby si diváci užili pohledu na jejich kouzelné tváře, a že bude-li tvář známá, její vyobrazení může přinášet skvělé příjmy za reklamu.

Nakonec si tehdejší president NHL John Ziegler dupl. Oznámil v srpnu 1979, že helmy budou od příští sezóny povinné. Liga to vysvětlila ohledy o zdraví hráčů, ale i tak jí bylo vyslechnout řadu jízlivých připomínek z řad hráčů, včetně několika protestů.

Pak došlo k drobnému kompromisu: dobrá, řekla NHL, hráči, kteří se upsali svým mužstvům před 1. červnem 1979 nebudou mít helmy povinné, ale jedině tak, že budou muset podepsat před zákonnými svědky listinu, kde potvrdí, že byli ponaučeni o nebezpečí hry bez helmy, ale že ji nebudou nosit ani po tomto ponaučení. Snímají tedy tímto podpisem z NHL veškerou zodpovědnost za to, co se jim kdy stane. Anglicky: waiver.

Nakonec zůstal v NHL bez helmy jenom jeden útočník, tehdy zaměstnanec Boston Bruins, Craig MacTavish. Spoluhráči i protihráči tvrdili (mnozí tvrdí dodnes), že se to na něm podepsalo. Jako příklad uvádějí zápas Edmonton Oilers, které MacTavish tehdy koučoval, proti Dallas Stars. Rozhodčí Mick McGeough, budiž mu země lehká, tenkrát Oilers neuznal zcela oprávněnou branku. Byl to ovšem chlap: po zápase svolal reportéry ke kabině rozhodčích, kde veřejně řekl, že se spletl a omluvil se. Jenže v té samé chvíli o pár dveří dále hovořil MacTavish, který označil Micka McGeougha, i s jeho rozhodnutím, za duševně zaostalého. Liga mu za to napálila pokutu 10 tisíc. Příznivci Oilers vzápětí vyhlásili sbírku, která vynesla dokonce více než těch 10 tisíc. MacTavish poděkoval, a celou částku vzápětí předal jménem sběratelů dobročinnému spolku sdruženému kolem místní dětské fakultní nemocnice.

Brankáři a puky

Stává se často, že brankáři zachytí puk, který soupeř vystřelil zpoza červené čáry, aby ho pak přikryli lapačkou nebo prostě nějak zastavili. Aby, v řeči hokejové, puk zmrazili (freeze the puck). Až dosud se v takové chvíli vhazuje v obranné třetině mužstva, jehož brankář se takto provinil, ovšem bránící mužstvo může mezitím vystřídat.

Pryč s tím, navrhuje soutěžní výbor. Žádné střídání. A nejen to: útočící mužstvo si bude smět vybrat, na které straně od brankáře se bude vhazovat.

Jestli něco zdržuje hru, soudí soutěžní výbor, jsou to právě takové zbytečné brankářské zákroky. Prověřování videem je proti tomu procházka prosluněnou zahradou.

Mnoha mužstev užívá zmrazení puku brankářem co taktické zbraně: hráči si mohli vydechnout, koučové mohli sáhnout ke střídání, a komentátoři mohli brankáře chválit, jak jim to takticky myslí.

Zdržování, usoudil soutěžní výbor, kouskování hry.

Schválně, co tomu řeknou generální manažeři a guvernéři na jedné straně, a vedení NHLPA na straně druhé. Otázka má smysl i přesto, že návrh schválili všichni přítomni.

Vhazování vůbec

Tady jde o zdánlivé maličkosti, které se ale mohou ve skutečném utkání stát rozhodujícími okamžiky.

Že bránící mužstvo po zakázaném uvolňování (icing) nesmí střídat, to je stará vesta. Návrh zásadní novinky: nechť má útočící mužstvo právo výběru, na které straně od brankáře provinivšího se mužstva se bude vhazovaat.

To je strašně důležitý okamžik: na jedné straně je unavené bránící se mužstvo, které se snaží zachránit si kůži tím, že vyhodí puk ze své vlastní obranné třetiny až za brankovou čáru útočícího soupeře. Soupeř smí povolat čerstvé posily, a může se rozhodnout, koho povolat tak, by mu vyhovovala strana, na níž se vhazuje.

Důvod: snaha o snížení počtu zakázaných uvolňování, která jen zdržují.

Podobně by mělo mít mužstvo v přesilovce právo si vybrat, na které straně od brankáře mužstva v oslabení se bude vhazovat. Pravidlo, že provinivší se mužstvo nesmí při zahájení přesilovky střídat, by zůstalo.

Stejný důvod jako předchozí.

Když hráč, jakkoliv neúmyslně, posune branku svého mužstva, navrhuje soutěžní výbor, aby se vhazovalo jako tomu bylo dříve, ale mužstvo, jehož hráč se provinil, nebude smět střídat.

Opět: útočící mužstvo si bude smět vybrat stranu, na níž se bude vhazovat.

A závěrem této části návrhu, právo výběru strany bodů na vhazování v útočné třetině bude mít také útočící mužstvo, které způsobilo, že se puk ocitl mimo hrací plochu.

Kdo postoupí?

Ne, že by snad NHL mínila přistoupit k mezinárodnímu bodování (tedy: tři body za vítězství v základní době, dva body za vítězství v nastavení, jeden bod za prohru v nastavení, protože základní doba přece skončila nerozhodně, a žádný bod za prohru v základní části).

Nicméně, navrhl soutěžní výbor, je už patrně na čase začít posuzovat při rovnosti bodů výhru v základním čase s větší úctou než výhru v nastavení.

A to všechno jenom kvůli tomu, že se letošní ročník rozhodčím poněkud nevyvedl.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter