Petr Adler: NHL přísně hlídá výměny hráčů. Donutil jí k tomu podvod z roku 1992

To byste nevěřili, co udělá s výměnou hráče za jiného kousek papíru s telefonním číslem. Tahle příhoda je sice stará více než čtvrt století, ale právě ona ovlivnila, že výměny hráčů, do té doby závislé na pouhém potřesení rukou mezi generálními manažery, třeba jen telefonickém, musí dnes splňovat řady podmínek, včetně té, že výměna neplatí, dokud kancelář NHL nesdělí oběma mužstvům, a potažmo veřejnosti, že platí. A to jenom proto, že v roce 1992 se do hry připletl majitel jednoho z mužstev NHL.

Říká se tomu  telefonát o výměně (trade call). Obě mužstva musí lize oznámit přesně kdo za koho, předložit ty části hráčských smluv, v nichž jsou umístěny odstavce o tom, zda si hráč nějak vymiňuje, kam je ochoten jít a kam ne, výše smluvené mzdy a doba, po níž bude platit současná smlouva. To poslední kvůli mzdovému stropu, to první kvůli tomu, že tehdejší majitel tehdejších Québec Nordiques Marcel Aubut rozehrál velice podivnou hru kolem výměny nastávající hvězdy NHL Erica Lindrose (na snímku z podzimu 2016 s předsedou hokejové Dvorany slávy Lannym McDonaldem, jsa uváděn do téže), a nakonec uskutečnil výměnu se dvěma mužstvy najednou: Philadelphia Flyers a New York Rangers.

Po dlouhých tahanicích to nakonec u nezávislého arbitra Larryho Bertuzziho vyhráli Flyers. Aubut totiž řekl, že dá telefonní číslo do Lindrosovy domácnosti tomu, komu doslova prodal práva na Lindrosovy hráčské výkony. Papírek s rukou napsaným číslem měl v kapse pouze syn majitele Philadelphia Flyers Eda Snidera jménem Jay. Zástupci Madison Square Garden, které patří Rangers, neměli o takovém papírku ani tušení. Ba nevěděli ani, že Aubut kdy s kým mluvil o nějakých telefonních číslech.

Tvrdohlavý majitel

Eric Lindros, tenkrát hvězda ontarijské hokejové juniorky, řekl Aubutovi do očí a dlouho předem, že by Nordiques na tom byli lépe, kdyby si ve výběru hráčů (entry draft) roku 1991 vybrali někoho jiného. On za ně hrát nebude. Ne, nemá vůbec nic proti Québecu jako městu, nemá vůbec nic proti Québečanům jako národnosti, má ale všechno proti tomu, aby jeho zaměstnavatelem byl Marcel Aubut. Později na přímou otázku dodal, že snad bude muset stačit co důkaz, že nemá nic proti Québečanům alespoň to, že si vzal za manželku tamní děvče.

Popřel také dost rázně názor řady komentátorů, převážně těch z Québecu, že nechtěl být zaměstnán ve městě, kde nemá žádný pravidelný přístup k nejrůznějším průmyslům, hlavně reklamním. Věděl totiž, že může na reklamách dlouhodobě vydělat mnohem víc než na hokeji.

Komentátoři argumentovali tím, že Lindrosův zástupce Rick Curran prý měl v ruce seznam mužstev, která se jeho zákazníkovi zamlouvala ze všech nejvíce. New York Rangers údajně byli na jednom z předních, ne-li na prvním místě. Z kanadských mužstev tam byli pouze Toronto Maple Leafs.

Aubut si nevšiml, že Lindros  neváhá udělat, co řekl, že udělá. Když si ho o pár let dříve vybrali jako prvního hráče v pořadí v ontarijské juniorce Sault Ste. Marie Greyhounds, připomněl jim jednoznačně, že je varoval: nebude za ně hrát.

OHL tehdy změnila pravidlo, podle něhož si mužstva v její soutěži mezi sebou nesměla vyměňovat hráče vybrané z prvního místa, a kývla na výměnu do Oshawa Generals.

Takže když generální manažer Nordiques Pierre Pagé oznámil, že jeho mužstvo si v roce 1991 jako prvního hráče v pořadí vybírá Erica Lindrose, ten se jen pousmál, zvedl se, šel k zástupcům mužstva, ve vší zdvořilosti si s nimi potřásl rukama, a pak odmítl sejmout sako, aby si na sebe mohl navléknout dres svého nového zaměstnavatele.

Vzápětí řekl v přímém přenosu televizního rozhovoru, že se někde musela stát nějaká chyba, protože on přece řekl nejen vedení mužstva, ale i samotnému majiteli, že nebude hrát za Québec Nordiques.

Lindros strávil celou další sezónu v juniorce, Zahrál si také za Kanadu v olympijském turnaji roku 1992 ve francouzském Albertvillle. Pomohl svému mužstvu ke stříbru. Zlato tenkrát vyhrálo tzv. Spojené mužstvo, které reprezentovalo bývalý Sovětský svaz.

Nicméně, Nordiques po roce došlo, že když nechají Lindrose jen tak sedět, jsou sami proti sobě.

A tak vznikla válka o Lindrose. A tak se stalo, že se do hry zamotal majitel Nordiques Marcel Aubut, kterému nijak nevadilo, že jedním jediným krokem rozbourá ovzduší vzájemné slušnosti, které panovalo mezi generálními manažery mužstev NHL. Byli sice nesmiřitelnými konkurenty, ale když se na něčem domluvili, platilo to. Přinejmenším proto, že věděli moc dobře, že spolu budou v budoucnu zase jednat, a že jestli někdo někoho podrazí, ostatní se mu budou vyhýbat velikým obloukem až do jeho odchodu do důchodu. A potom asi také.

Ze 14 mužstev NHL, která se snažila získat Lindrosovy služby, zbyla dvě: Rangers a Flyers.

Flyers nabídli půl tuctu hráčů, včetně Petera Forsberga, Mikea Ricciho a Rona Hextalla, dvě místa v prvním kole draftu a 15 miliónů dolarů v hotovosti.

Nabídka Rangers byla co do hráčů podobná, jenže nabízeli 20 miliónů dolarů, a to udělalo Aubutovi neuvěřitelnou radost.

A tak řekl oběma mužstvům, každému zvlášť, samozřejmě, že se mohou radovat.

Až na to, že se o tom podivném rozhodnutí dozvěděl Jay Snider, šel okamžitě za Neilem Smithem, tenkrát generálním manažerem Rangers, a řekl mu, aby neoznamoval, že získal Lindrose. Poté se Snider mladší sebral, šel za tehdejším hlavním právníkem NHL Gilem Steinem, ten jenom zalapal po dechu, přivolal tehdejšího presidenta ligy Johna Zieglera, který zalapal po dechu také, a pak řekl Sniderovi, že to je případ pro arbitráž. Přivolali tehdejšího odborníka NHL přes tyhle věci Jima Gregoryho, a ten jim řekl, že nejlepší by byl právník jménem Larry Bertuzzi.

Advokát, zastižený na své chatě (bylo to v sobotu, co by dělal ve městě) byl sice bratrancem otce Todda Bertuzziho, nechvalně známého a dnes už bývalého hokejisty, ale že by byl znalcem hokeje, to podle svého vlastního přiznání nebyl.

Jelikož ale NHL několikrát pomohl urovnat nejrůznější majetkové spory, a tahle věc vlastně neměla nic společného s hokejem jako sportem, případ přijal.

A teď to přijde

Bertuzzi vyslechl všechny zúčastněné, ale pořád mu nebylo jasné, zda jsou vlastně někde sepsána nějaká pravidla o výměnách hráčů. Na přímou otázku dostal od kanceláře ligy jeden (slovy: jeden) list papíru, popsaný pouze po jedné straně. Ve dvou strojopisných řádcích tam stálo černé na bílém, že kdyby mělo naprostou náhodou dojít k jakýmkoliv neshodám ohledně výměny hráčů, mají se obě strany obrátit na presidenta ligy, a když se jim nebude líbit jeho rozhodnutí, že president věc předá nezávislému posuzovateli, cizím slovem: arbitrovi.

Dozvěděl se, že výměna je, když ... prostě, moc se toho nedozvěděl.

Bertuzzi se sešel s řadou generálních manažerů, aby se jich všech poptal, jak to tedy vlastně doopravdy je s těmi výměnami. Odpovědi byly shodné: když se na něčem mezi sebou domluvíme, platí to. Na dodatečnou otázku ohledně Lindrose dostal dodatečnou odpověď: když se domluví mezi sebou generální manažeři, jejich slovo platí. My jsme nemluvili o majitelích.

Krátce poté nastoupil do vedení NHL Gary Bettman, úřad presidenta se změnil v úřad komisaře, a jedním z prvních kroků nového koštěte bylo, že zajistil, aby se podobné skandály už nemohly opakovat.

Všechno je jinak

Dnes to vypadá tak, že se mužstva domluví mesi sebou, odešlou všechny papíry (dříve faxem, dnes e-mailem) do kanceláře ligy, kde v tzv. ústřední registratuře ověří, zda je vše v pořádku, pak svolají zástupce zúčastněných mužstev ke konferenčnímu telefonnímu hovoru, který zpravidla trvá čtvrt až půl hodiny, a pak všichni zúčastnění zveřejní zprávu, že dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila.

Je to sice dražší než to bývávalo, a taky to trvá o něco déle, ale alespoň se NHL vystříhá modřin pod očima.A to všechno jenom proto, že tehdejší majitel tehdejších Québec Nordiques Marcel Aubut nevěděl, že slovo dělá muže. Nebo to možná věděl, ale bylo mu to jedno.

Mnozí dnes tvrdí, že Lindrosova tvrdošíjnost způsobila, že byl do hokejové Dvorany slávy zvolen až v roce 2016. Na rozdíl od Aubuta, který si dělá dodnes potřebu z toho, že propašoval do Kanady Antona, Mariána a Petera Šťastné (ono i tohle bylo trochu, ba podstatně, jinak), Lindros odmítá mluvit o tom, zda ho tak pozdní rozhodnutí vedení Dvorany slávy nějak otrávilo. Jistě, připustil, věděl vždycky na den přesně, kdy zasedá její výbor, ale když mu zazněl doma telefon se sdělením, že si má udělat volno na den uvádění nových členů, byl rozrušen jako malé dítě, které poprvé spatřilo pod vánočním stromečkem šlapací auto.

Marcel Aubut se později stal předsedou kanadského olympijského výboru. Ale dnes už jim není. Nezávislá vyšetřovací komise došla v roce 2016 k závěru, že většina tehdejších zaměstnanců kanadského olympijského výboru si nevymýšlela, když Aubuta obviňovala z pohlavního, i jinak osobního obtěžování.

Aubut odstoupil z olympijského úřadu už rok předem, krátce poté, když se na veřejnost dostala první obvinění.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter