Petr Adler: některá pravidla dělají hokejistům vrásky

Co to je, zdržování ve hře? A jak budeme řešit bránění ve hře brankáři? Tohle jsou otázky, které položila většina odborových důvěrníků všech 31 mužstev, když odpovídali na otázky dvou tiskových agentur, americké Associated Press (AP) a kanadské Canadian Press (CP). Novináři chtěli vědět, co sedí hokejistům z NHL, a dozvěděli se, co jim nesedí.

Podle současného pravidla stačí, když bránící hráč vyhodí puk tak nešťastně, že přeletí sklo nad hrazením a přistane mezi diváky. Ano, není to trestné, když puk vyletí ven jenom proto, že se odrazil od protihráče. Jestli se odrazil od spoluhráče, má bránící mužstvo smůlu. Dvě trestné minuty za zdržování hry je neminou.

Tady, shodli se hráči, vstupuje do hry maličkost: co ujde zrakům rozhodčích, ať hlavních nebo čárových, a co ne.

Stačilo by, vyjádřily se dvě třetiny dotázaných hokejistů, kdyby se vyhození puku trestalo stejně jako zakázané uvolnění: vhazováním v obranné třetině mužstva, které se prohřešilo, aniž by hříšníci směli před vhazováním střídat.

Na otázku, které pravidlo NHL považují za nejzhovadilejší, odpověděla málem pětina hráčů, že právě tohle, o dvouminutovém trestu za vyhození puku.

Nejjemnější výraz o tomto pravidlu zněl: zbytečně drastické.

Není všechno jen černé nebo bílé

Pravidlo o bránění ve hře brankáři trpí hlavně tím, že je rozhodčí posuzují hodně nedůsledně. Měřítka se liší i v případech, kdy zákrok posuzují ze zpomaleného záznamu videa v počítači odborníci v kanceláři NHL v Torontu.

Nejde ani tolik o to, že vypadá divně, když videové posouzení z torontské kanceláře pomůže Toronto Maple Leafs, jak na to nedávno v prvním pohárovém kole poukázal kouč Boston Bruins Bruce Cassidy. Jeho mužstvo nakonec vyhrálo, Maple Leafs skončili, takže celá otázka je alespoň pro tuto chvíli čistě akademická, ale pochyby, které Cassidy zasel, dosud nevymizely. Rozhodně ne úplně.

Spíše jde o to, že pravidla by měla být buď černá nebo bílá, a šedivých míst by v nich mělo být co nejméně. Jak se shodlo několik hráčů (a vyjádřil to za ně nejlépe obránce Edmonton Oilers Darnell Nurse, to je ten pán na obrázku shora, který brání ve střele útočníkovi Dallas Stars Tyleru Seguinovi), v otázce bránění ve hře brankáři často rozhodne osobní dojem nebo pocit rozhodčích na ledě, případně odborníků NHL.

Tedy: názor. A názory jsou na světě (tím pádem i v hokeji) hlavně od toho, aby se lišily. Nemusí se bezpodmínečně zakládat na pravdě a ničem jiném než na pravdě, tak nám pomáhej přírodo.

Jak dodal Nurse, hokej je nejrychlejší týmová hra na světě, a to aby byl takový rozhodčí nadčlověk, aby postřehl úplně všechno. A navíc, aby to také v pouhém zlomku vteřiny vyhodnotil správně. Vroucné přání Darnella Nurseho zní: udělejte to tak, aby a bylo a, aby byly tečky nad i tam, kde mají být, a aby písmeno t vypadalo nahoře jako křížek (anglicky: dot the i’s and cross the t’s).

Liga ovšem opáčila, že přání pánů hokejistů je dávno skutečností. Podle platných pravidel neuzná NHL branku pro bránění brankáři ve hře pouze ve dvou přesně popsaných případech: útočící hráč způsobí, že se brankář nemůže pohybovat, takže nemůže hájit svoji svatyni, nebo když útočící hráč záměrně či úmyslně do brankáře najede.

Na přímou otázku, jaký je rozdíl mezi záměrně a úmyslně, přišla dokonalá odpověď: tohle může pochopit pouze právník s bohatou zkušeností ze síní trestních soudů Severní Ameriky, pokud možno ve všech třech úlohách (žalobce, obhájce, soudce).

Ale ano, ozvali se hráči, tohle všechno víme, jenže nám jde o to, že se od zápasu k zápasu mění výklad.

Brankář Philadelphia Flyers Cam Talbot se přidal s poměrně jednoduchým nápadem: stačilo by, napsal, kdyby v oné kontrolní místnosti byl přítomen alespoň jeden brankář, který to celé zažil.

Další stížnosti

Kontroly videa při možném postavení mimo hru se také hráčům nezapsaly do srdének, stejně jako to, že může dojít k současnému trestu za podtržení (tripping) a filmování pádu (diving): buď je to tohle nebo tamto, ohrazují se hráči, ale obojí?

NHL zavedla před lety pravidlo o zakázaném uvolňování: mužstvo, které se jím provinilo nejen nesmí při vhazování ve vlastní obranné třetině střídat, nesmí si ani vybrat volný čas (time-out). To vede ke zbytečné únavě, tvrdí hráči, a ta je nebezpečná.

Zajisté, opáčila liga. Tak nevyhazujte puk z vlastní obranné třetiny až za brankovou čáru soupeře.

Takže tohle asi hráčům neprojde.

A nepomůže jim ani snaha zalíbit se lize projevy nadšení nad hrou v nastavení tří na tři.

Do let 2015-2016 se nastavení hrálo čtyři na čtyři, a to liga změnila v naději, že se zvýší počet utkání, v nichž rozhodne branka z nějaké pěkné akce a nebude muset nezbytně docházet k nájezdům.

Nájezdy vznikly proto, že (jak řekl komisař Gary Bettman) nerozhodný výsledek musí divákům cestou domů nutně připomínat pusu od sestry, v nejlepším případě sestřenice: polibek to je, to ano, ale pokud jde o vzrušující zážitek - a tady se významně odmlčel.

Jenže hráčům se nájezdy jako řešení nerozhodných výsledků moc nelíbí. Vyrostli ve vědomí, že hokej jako sport stojí a padá s mužstvem. Nájezdy, shoduje se většina hokejistů v NHL, jsou bohapustá šaškárna. Hráč může umět kouzlit s hokejkou a pukem, může vědět, jak vytočit soupeřova brankáře k nepříčetnosti, ale co to je proti brance, která padne z nějaké akce, kdy jde puk z hole na hůl a soupeř jen čumí jako tele na nová vrata?

Brankáři se na to dívají trochu jinak. I když připouští, že hra tří na tři je pro příznivce jejich sportu přitažlivá, jim působí poruchy spánku. Pokud jde o nájezdy, několik brankářských jedniček přiznalo, že je nesnáší i v tréninku. Člověk, řekl jeden z nich, se může snažit pobláznit sebe sama, že soupeři ukáže, kdo je tady králem, ale to také nejde pokaždé.

Tady je odpověď ligy zcela praktická: tak to vysvětlete rozhlasákům a televizákům. Ti mají určité rozvrhy, a když se jim protáhne hokej a oni už mají na účtech zaplacené reklamy, které se vztahují k dalšímu vysílanému sportu, třeba tanci na kolečkových bruslích, mají potíž. Nepodnikají kvůli pěkným očím příznivců hokeje. A hokej, zvláště ten v NHL, je dnes neslušně nákladný. Peníze shání, kde se dá. Příjmy ze vstupného už dávno nestačí.

My můžeme být zatraceně moc rádi, uzavírá liga, že nás nechají hrát (a dokonce vysílají) nastavení v pěti na pět v pohárové soutěži až do chvíle, kdy padne branka, i kdyby to mělo být ve dvě hodiny ráno.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter