Petr Adler: Mick McGeough odešel na věčnost

Ostatní rozhodčí tomu jeho mávání rukama říkali Vrtulník: Mick (úředně Michael) McGeough stál na jedné noze, a pak rozpažil a zamával pažemi, aby zdůraznil, že neuznává právě padlou branku. Patřil ale k těm rozhodčím NHL, kteří měli odvahu se přiznat, když něco zvorali. A veřejně. A od neděle o něm budeme mluvit v minulém čase: Mick McGeough opustil tento svět. Velice předčasně, v pouhých 62 letech.

Stalo se to před lety, v utkání Dallas Stars proti Edmonton Oilers. Shawn Horcoff, tehdejší kapitán domácích, vyhrál zhruba deset vteřin před koncem zápasu vhazování a pak se nějak stalo, že puk skončil v sítí hostujících Stars. Srovnáno!

Jenže pozor: Mick dělá vrtulník: Horcoff, z jeho pohledu, přihrál puk za sebe rukou. To se ale nesmí, takže branka neplatí.

Tenkrát ale ještě nešlo branku zpochybnit po přehrání videa. Koučové se tehdy také ještě nesměli odvolávat, takže domácí to utkání nakonec prohráli.

Krátce poté se stalo něcoaž dosud neuvěřitelného: někdo z tiskového oddělení oznámil přítomným novinářům, že se mají dostavit ke kabině rozhodčích.

Před tou kabinou stál Mick McGeough. Už bosý a bez pruhovaného trika, ale jinak pořád ještě oblečen v ostatní součásti výzbroje a výstroje hokejového rozhodčího. Ani si nestihl setřít pot z tváře. Dámy a pánové, řekl, právě jsem si prohlédl záznam toho vhazování. Spletl jsem se. Měl jsem totiž pocit, že vidím, že Horcoff přihrál puk dozadu rukou, ale teď, když jsem si to pustil zpomaleně, jsem viděl zcela jasně, že se toho puku nedotkl. Bohužel, výsledek tím už nezměníme, ale já se tímto hluboce omlouvám Oilers i jejich příznivcům.

A  hele, Micku, ozvalo se z davu reportérů, můžeme to zveřejnit?

A proč, odpálil McGeough, jsem vás sem zval? Když to nezveřejníš, je celá moje omluva (použil slov nevhodných ani do smíšené společnosti, natož pak k jídelnímu stolu).

Když se o tom krátce poté dozvěděli Horcoff i tehdejší kouč Oilers Craig MacTavish, odpověděli nezávisle na sobě, a přesto shodně: sakra, to je frajer!

A nikdo se nedivil, že právě Mick McGeough pak bojoval proti odporu některých svých kolegů, kterým se nelíbila myšlenka, že by se někdo mohl okamžitě podívat na záznam akce, která vedla k nějakému jejich rozhodnutí, a dokonce to rozhodnutí změnit.

Na přímou otázku mi odpověděl se smíchem: no, chlapče, jestli nejsem neomylnej ani já, tak jak může tvrdit někdo jinej, že právě on je bez chyby?

Hokejem posedlý

Mick McGeough v letech 1987 až 2008 odpískal 1.083 utkání základní části. Přidal k nim ještě 63 zápasy v soutěži o Stanleyův pohár (včetně finále). V NHL působil na ledě tedy celých 21 let. Potom se stal pozorovatelem rozhodčích (a potažmo i jejich učitelem). Sedával vysoko nad ledem, mezi novináři a skauty, před sebou mel počítač, tlustý sešit na jedné straně a menší knihu s pravidly na druhé straně. Během utkání se na něj nesmělo promluvit. Zato ale během přestávek odpovídal velice ochotně a rád na jakoukoliv otázku.

Osobní vzpomínka: často jsem se ho vyptával, jak nebo proč vzniklo to nebo ono pravidlo. Většinou znal odpověď hned. Několikrát se ale stalo, že se zamlčel, a pak se zeptal: heleďte, budete tady (a jmenoval některý z nastávajících zápasů i s datem)? On totiž cestoval po celé Západní konferenci, takže nebyl v Edmontonu na každém domácím utkání Oilers. Když jsme se domluvili, nemusel jsem se mu ani připomínat. Ještě před zápasem, zatímco se rozjížděl jeho počítač, na mne zamával: přišel jsem, a on mi řekl, jak to je doopravdy. Jemu se líbilo, že se ho ptám i na takové věci, a mně se líbilo, že se dovídám odpovědi od takového odborníka. Konec osobní vzpomínky.

Bývalý brankář Curtis Joseph, známý též jako  CuJo, dává k lepšímu vzpomínku, jak McGeough jednou v pohárovém zápase Toronto Maple Leafs proti Ottawa Senators uznal branku, která padla za Josephova záda. CuJo byl přesvědčen, že to nebyl gól ani náhodou, rozjel se za McGeoughem, ujely mu v tom rozčilení nohy, tak se chytil toho prvního, co bylo poblíž, aby neupadl, jenže to první poblíž vůbec nebylo to, ale hlavní rozhodčí. Takže zahučeli na led spolu.

A Mickova první reakce, když se to všechno trochu uklidnilo, vzpomíná CuJo, mě dostala: chvíli oddechoval, pak se na mně koukl, a pak řekl, že prej člověče, to já netušil, že jsi taková těžká váha!

Chlapec z Reginy v Saskatchewanu trávil svůj volný čas ve svém rodném městě šlechtěním koní. Byl skálopevně rozhodnut, že až odejde do úplného důchodu (během nejbližších pár let, on to totiž pořád odkládal), změní svou stáj v profesionální podnik, aby se nenudil na stará kolena.

Jenže ho minulý týden ranila mrtvice. Neurolog řekl rodině, že krevní sraženiny v mozku nebude možné operovat. Rodina nechala Micka McGeougha na jeho výslovné přání odpojit od přístrojů.

To bylo jeho poslední rozhodnutí. Neodvolatelné. A odvážné.

Komisař NHL Gary Bettman to asi vyjádřil za všechny: Mick McGeough si získal úctu obecenstva, hráčů, koučů, generálních manažerů i svých kolegů. Vytvořil jedinečný styl, který zahrnoval pokoru, smysl pro humor, rozhodnost a ferovost.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter