Petr Adler: máte padáka! Vsaďte se!

Severoamerické sportovní nářečí je plno zajímavých obratů, vyjadřujících ve zkratce nejrůznější vášnivé situace. Některé připomínají válku, jiné lov na divou zvěř, některé zabrousí dokonce do kultury. Ano. Hraje se do posledního hvizdu. I kdyby mužstvo prohrávalo devět ku nule, bojuje, aby nedostalo ostudnou desátou branku.

Kdy a vlastně jak se dostala do sportu opera, to není pořádně známo, ale: opera většinou končí žalostným nebo radostným zpěvem hlavní hrdinky. S ohledem na doby, kdy takové hrdinky bývaly při těle, vznikl výraz, že se neskončilo, dokud nezazpívala tlustá paní: it ain’t over till the fat lady sings.

A některé oblíbené výrazy se rýmují: coaches get hired to be fired.

O co?

Vznikají při tom ovšem situace, které vypadají (pro lidi, jichž se to netýká) až směšné.

Jako třeba ta, že největší sázkové kanceláře v Městě hříchu (Las Vegas) otevřela knihy, kde se obyvatelstvo může snažit sázet si na přežití koučů v NHL.

Otevřít knihu v této souvislosti znamená, že ta kancelář začala přijímat sázky výlučně na toto téma. Kde jsou ty časy, kdy se pošetilí sázeli, který kůň vyhraje Royal Ascot. Dnes si můžete přisadit na cokoliv, představivosti se meze nekladou.

Koučové v NHL z toho, že na nich vydělává Bodog.net jistě nemají žádnou zvláštní radost, ale jich se na to nikdo neptal, protože: co je jim do toho? Nic. Snad jedině kdyby si přisadili na svoji budoucnost oni sami, nebo kdyby to za ně udělaly jejich manželky.

Ovšem, sázkové kanceláře v této sezóně nemohou prodělat: od jejího začátku dostalo padáka sedm koučů (z toho dva za chování, které kdysi bývalo přijatelné, ale dnes už není), navíc osmý kouč může děkovat osudu, že se dal do rukou odborníků přes agresivitu, takže jen skoro dva měsíce žil z úspor, ale teď už je vše prominuto, a ještě navíc dostal padáka jeden generální manažer, když už to v New Jersey jinak nešlo.

V tom (zatím) posledním případě vyhozeného kouče je věc ironičtější o to, že Gerard Gallant ještě před párem dnů stál za střídačkou Vegas Golden Knights, které v prvním ročníku jejich bytí přivedl do finále Stanleyova poháru. V loňském ročníku jeho mužstvo vypadlo v prvním kole v souboji se San Jose Sharks, v podstatě díky neslýchané chybě rozhodčích, a rozčilený Gallant si pak ještě dlouho vyměňoval názory s tehdejším koučem soupeře Petem DeBoerem, spílaje mu přitom do nejrůznějších zemědělských savců, a teď je DeBoer mužem, který přišel, aby pozvedl Golden Knights k dalším výšinám.

Budou v sázce i pocity?

Když oznamoval, že Gerard Gallant končí, nebyl generální manažer Vegas Golden Knights Kelly McCrimmon schopen (nebo ochoten) prozradit, co přesně ho vedlo k tomuto kroku. Jen měl pocit, že takhle to dál nepůjde. Zatím není známo, zda nějaká sázková kancelář uvažuje, že by mohla otevřít knihu na pocity.

Jedním z měřítek sázkových kanceláří je, jak dlouho je ten který kouč v úřadě. Čím déle, tím větší pravděpodobnost, že se bude vbrzku loučit. A, tím pádem, tím strmější sázkové kursy. Jestli po nástupu kouče k mužstvu na začátku sezóny je kurs dejme tomu pětadvacet procent ku pětasedmdesáti, že se nedožije konce sezóny, začátkem druhé sezóny to začíná být vyrovnanější, cizí řečí: fifty-fifty.

Takže dochází k podivnostem, že třeba takový Joel Quenneville dnes patří se svými pětačtyřiceti odkoučovanými zápasy na Floridě mezi nejdéle zaměstnané kouče u jednoho mužstva, doslova veterány. Když už jsme u Panthers, ti dali svého času výpověď Gallantovi tak nehorázně, že video, jak shání taxíka, aby se dostal z haly na letiště, se vedení v Sunrise dodnes předhazuje jako odstrašující případ.

Jenže tenkrát se ještě na životnost koučů v NHL nevypisovaly sázky. Na tenhle vtip sázkové kanceláře přišly teprve ve chvíli, kdy jim došlo, že z jedenácti posledních vítězů Stanleyova poháru jich čtyři vyměnili kouče uprostřed sezóny. Zatím posledním takovým mužstvem byli St. Louis Blues, které k vítězství přivedl Craig Berube v době, kdy se pořád ještě chlubil přídomkem dočasný či prozatímní (interim).

Jenom dva koučové, kteří přišli k pozdějším vítězům uprostřed rozehrané sezóny (Darryl Sutter u Los Angeles Kings a Mike Sullivan u Pittsburgh Penguins) dokázali se svým novým mužstvem vyhrát ještě jednou. Sázkové kanceláře začínají chystat kurs na sázky, zda bude Berube u Blues třetím takovým.

Začíná se sázet na otázku, jak dlouho zůstane Gallant mezi nezaměstnanými. De Boer a John Hynes (dříve Devils, dnes Nashville Predators) byli oba bez práce přesně čtyřiatřicet dnů.

Sázky na Gallantovu budoucnost trochu komplikuje okolnost, že mu Vegas musí platit nejen do konce této sezóny, ale také celou příští sezónu. Gallant tedy má čas.

A po příští sezóně nastoupí na led pořád ještě nepojmenovaný nováček v Seattle. Pro Gallantovu kandidaturu u nového nováčka NHL by mluvil jeho úspěch s předchozím nováčkem, i když si nikdo netroufne říci, že by zopakoval úspěch prvního ročníku Golden Knights. Nicméně, tohle je jeden okruh sázek: šel by tam? A pakliže by se Gerard Gallant přestěhoval do Seattle, bylo by to několik dalších knih. Jak by si počínal? Jak daleko by nové mužstvo dovedl? Jak dlouho by tam vydržel?

Pár slov na vysvětlenou

Severní Amerika převzala od Velké Británie spoustu užitečných vlastností, a přinejmenším stejnou spoustu zhovadilostí. Kanada je s Velkou Británii dodnes spojena pupeční šňůrou Spojeného království, jehož zůstává součástí. Spojené státy sice vznikly vzpourou proti království, ale když přijede do Ameriky na návštěvu nějaký člen královské rodiny, třeba sebenevýznamnější princátko, mohou se Američané obdivem k modré krvi potrhat.

K převzatým zvyklostem patří i obliba sázek. Proto mělo takový význam nedávné rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, že státy, které zakazují sázení na svých územích, jednají protiústavně.

A sázet se dá opravdu na všechno. Na psí dostihy, na kohoutí zápasy, ale i na to, zda účes současného amerického presidenta je pravý nebo umělý.

Jeden z nejtypičtějších příkladů je už hodně starý, ale dokresluje to: v kanadských novinách uzavírali redaktoři sázky na úmrtí významných osobností. Do krabic vkládali jména postarších osob veřejného zájmu, každý přisadil nějakou částku a někoho si vytáhl, a ten, jehož hrdina v ten správný den odešel do věčných lovišť, si domů odnesl slušnou částku: vložené peníze totiž ve dny, kdy nikdo nevyhrál, zůstávaly v banku. Jak to bývá u všech sázkových sdružení.

Říkalo se tomu Ghoul Pool (něco jako sdružení vykradačů hrobu), a skončilo to děsným skandálem. Nějaký vydavatel spatřil, jak na chodbě tančí nadšením redaktůrek. Dálnopis právě přinesl zprávu, že zemřel Sir Winston Churchill, a redaktůrek, který si ten den vylosoval právě jeho, odcházel domů obtěžkán několikaměsíčním platem.

Vydavatel okamžitě zakázal jakékoliv další pokračování, a když se krátce poté sešli k jakési schůzi vydavatelé všech větších listů, oznámil, co se stalo, a ostatní přítomní vydavatelé souhlasili, že jde o nevkus, a zakázali to také.

Časy se mění, a my se měníme s nimi: dnes už nikoho nenapadne se divit, že řada velkých sázkových kanceláří má otevřené knihy pod názvem Příští kouč NHL, který dostane padáka (Next Coach Fired in the NHL).

Sázkové kanceláře k tomu vydávají znalecké posudky, které jsou zajímavé hlavně tím, jak moc se pletou (v ročníku, kdy přivedl Washington Capitals k pohárovému vítězství, byl Barry Trotz na začátku sezóny označován za jednoho z koučů, kteří dostanou výpověď v první půlce sezóny).

Kdyby se ty posudky nepletly, a kdyby se jimi sázející davy neřídily, přišly by sázkové kanceláře na buben.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter