Petr Adler: lékař radí Crosbymu, aby pověsil brusle na hřebík

Kdyby byl Sidney Crosby jako hokejista pouhým amatérem, a děly se mu věci, které se mu dějí, každý slušnější neurolog by mu řekl, aby s hokejem přestal, prohlásil jeden z nejváženějších kanadských neurologů.

Jenže Crosby (na snímku z hledáčku televizní kamery těsně po zákroku soupeřova obránce Matta Niskanena) není amatér. Crosby je nejen profesionál, Crosby je špičkový profesionál.

A právě tohle měl na myslí ředitel kanadského střediska pro výzkum otřesů mozku v torontské Západní nemocnici, člen kanadské lékařské dvorany slávy, MUDr. Charles Tator. A šel ještě dál: když někdo oznámí, že profesionální sportovec XY utrpěl určité množství otřesů mozku, můžete vzít jed na to, že jich utrpěl alespoň dvakrát tolik.

Sportovci v mladí vidí po nějakém zákroku hvězdičky (a mohou také dokonce slyšet zpívat andělíčky), ale buď netuší nebo si nepřipustí, že právě utrpěli otřes mozku, řekl MUDr. Tator.

Pravděpodobnost, že takový sportovec bude trpět stálými příznaky až do svého posledního dechu vzrůstá nebývalou měrou po každém dalším zranění.

Podle úředních záznamů utrpěl Crosby jen během svého zaměstnání v NHL čtyři otřesy mozku. Kolik jich utrpěl celkem, a kolik jich mohl utrpět před příchodem do nejvyšší soutěže, to může (ale také nemusí) pomoci určit teprve pitva.

V každém případě, řekl MUDr. Tator, Crosby by měl zvážit, zda je po tolika zraněních vůbec ještě schopen úplného vyléčení. Pravděpodobnost, že to dokáže, se snižuje s každým dalším případem otřesu mozku.

Crosby, uvedl dále MUDr. Tator, potřeboval skoro celý kalendářní rok, aby se zotavil ze svého prvního (profesionálního) otřesu mozku, který utrpěl v roce 2011. To ale muselo na jeho mozku zanechat významné stopy.

Vzdát se? Nikdy!

Kouč Pittsburgh Penguins Mike Sullivan tvrdí, že Crosby se tváří velice pozitivně až odhodlaně, což ho naplňuje nadějí, že vynechá pouze jeden zápas proti Washington Capitals. Tohle minimum je v Crosbyho případu dané tzv. protokolem pro stanovení a léčbu otřesů mozku (concussion protocol). Liga tento postup zavedla poté, kdy obránce Calgary Flames Dennis Wideman srazil krosčekem zezadu čárového rozhodčího Dona Hendersona. Wideman odmítl doporučení tzv. pozorovatelů (concussion spotters), aby se šel dát okamžitě vyšetřit. Řekl, že mu nic není, a ten zápas nakonec také dohrál. Když mu liga za napadení rozhodčího napařila zákaz činnosti na dvacet utkání, hájil se Wideman ve svém odvolání tím, že nevěděl, co dělá, protože utrpěl otřes mozku.

Proto liga tenkrát nařídila, že od této chvíle musí hráči pokyny pozorovatelů plnit beze slůvka odmlouvání.

Crosby potřeboval v pondělním zápase pomoc, aby vůbec dokázal dobruslit na střídačku a nechal se odvést do kabiny, kde už čekal lékař.

Mezitím se kolem jeho případu rozhořela válka slov.

Kouč Sullivan tím, že řekl, že nebude o zákroku Alexandera Ovečkina a poté Matta Niskanena mluvit, dal najevo, co si o tom všem myslí. Když se dozvěděl o rozhodnutí ligy, že Niskanen nebude povolán ani k pohovoru, natož aby byl dodatečně trestán, řekl Sullivan, že k tomu nemá co dodat. Tím zase řekl vše, aniž by řekl cokoliv. Kouč Sullivan se tím vyhnul případným pokutám, které u mužů za střídačkou začínají částkou desíti tisíc amerických dolarů, a nikdy nejdou pod ní.

Kouč Capitals Barry Trotz situaci přirovnal k automobilové bouračce: každá strana má svůj vlastní názor na to, jak k tomu došlo, a aby skutečnosti přinutily kteroukoliv ze zúčastněných stran k tomu, aby upravila svůj názor, to se stává tak málokdy, že to je až nepravděpodobné.

Páni koučové se vyjadřovali poměrně civilizovaně.

Válka názorů mezi hráči nabyla poněkud drsnějších rozměrů.

Útočník Capitals Jay Beagle vyjádřil Crosbymu soucit a řekl, že doufá, že se s ním setká ještě během tohoto ročníku na ledě. Tím dokázal, že profesionální hráči věří, že když vyhrát, tak nad soupeřem, který hraje v plné síle.

Kdyby Beagle zůstal u tohoto vyjádření, byl by asi klid. On měl ale za nutné vysvětlit, že hokej se nehraje v rukavičkách. Zvláště v pohárové soutěži ne. A pak prostořece dodal prostou pravdu, že Penguins hrají až nestydatě sprostě stejně rádi, jako to dělají Capitals.

Beagle tím neobjevil Ameriku, ale vytočil tím útočníka Pittsburghu Phila Kessela. Ten se zeptal reportéra, který uvedl svoji otázku zopakováním Beaglova výroku, zda slyšel správně. Když reportér přitakal, šel Kessel přímočaře na věc: v tom případě je Beagle idiot.

Reportér tedy běžel zpět za Beaglem, aby se ho poptal, co říká takovému zhodnocení svých myšlenkových schopností.

Beagle slovní přestřelku uzavřel hodně zlomyslně: au, řekl, to zabolelo. To od něj nebylo moc hezké, co?

Co, nebo zda, na to odpoví Kessel, to zatím není známo.

Jedna nejasnost za druhou

Podstatné tady je, že není známo, co se stane s Crosbym.

Jak řekl MUDr. Tator, kdyby byl Crosby amatér, řekl by mu, že už nemá hrát hokej.

V případě hráče NHL je to trochu složitější.

V první řadě jde o peníze. Crosby podepsal v roce 2013 novou smlouvu. Má platit dvanáct let. Za tu dobu by měl dostat celkem více než 104 milióny dolarů. Jeho letošní výdělek činí bezmála 11 miliónů, ale vyplácené částky jou spočítané tak, že ve chvíli vypršení smlouvy (2025) bude Crosbyho mzda činit tři milióny. Zátěž mzdového fondu se počítá z průměru, a ten činí osm a tři čtvrtiny miliónů dolarů.

Kdyby Crosby v tuto chvíli ohlásil odchod do důchodu, přijde na mzdě o 57,5 miliónů dolarů.

Kdyby odešel do důchodu až v den vypršení současné smlouvy, byl by nejen o tuto částku bohatší, ale dosáhl by také zralého věku 37 let.

A teď přijde ta ožehavá otázka: pakliže bude hrát hokej i nadále, a pakliže zůstane u špičkového hokeje, dožije se vůbec toho požehnaného věku? Při jeho dosavadních přinejmenším čtyřech otřesech mozku, dožije-li se věku 37 let, bude zdráv alespoň tak, aby si ho mohl užít?

Nastává několik možností.

Crosby se vykašle na rady neurologů. O kolik se mu zvýší náklady na pojistné?

Crosby dá na rady neurologů a požádá mužstvo, aby ho vyplatilo ze smlouvy. Složitá pravidla kolektivní smlouvy stanoví na první pohled přesně, kdy může hráč požádat o vykoupení, kdy mu mužstvo může vyhovět, kdy mu mužstvo musí vyhovět, a hlavně, jaký podíl zbývající domluvené částky může odcházející hráč obdržet. Aniž bychom se pouštěli do výpočtů podle kolektivní smlouvy, shrňme to: dostal by méně než dostává dnes. A v součtu méně, než těch sedmapadesát miliónů, které (teoreticky) ještě zbývají k výplatě, kdyby dohrál celou dobu, kterou stanoví jeho osobní smlouva s Penguins.

Crosby také může odejít do invalidního důchodu. Tady ovšem nikdo mimo přímo zasvěcených nemá ponětí, jak zní Crosbyho pojišťovací smlouva, zda se měnila s postupem let a přibývajícím množstvím otřesů mozku. Čili: nikdo z nás nemytých nevíme, co by to mohlo znamenat pro Crosbyho peněženku.

Liga by v případě, že by názor odborníka byl jednoznačný, mohla zkusit zatlačit na hráčské odbory (NHLPA), aby zkusily zatlačit na Crosbyho, že to dělají jenom a pouze pro jeho dobro. (Tady se dá očekávat, že NHLPA označí jakýkoliv náznak nátlaku za hrubé porušování Crosbyho nezadatelných lidských práv, věc půjde před soud, a než se dostane k právoplatnému rozsudku, Crosby zesne v pánu v pokročilém věku čtyřiceti let.)

Může se také stát, že Crosbyho pojišťovna, po přečtení zprávy odborníka neurologa, který hráče vyšetřuje a ošetřuje, pošle svému slavnému pojištěnci jemné psaníčko: milý pane, pakliže míníte zůstat u hokeje, najděte si pojišťovací ústav, který pracuje se sebevrahy. Klikyhák. V Severní Americe se úřední razítka moc nenosí.

V každém případě: rozhodnutí je hlavně na Crosbym samotném. Jak naznačil MUDr. Tator, jeho rozhodnutí by mělo být dost jednoznačné.

Jakkoliv bude Crosbyho odchod do hokejového důchodu bolet, měl by mít konečně rozum. Starý (a zkušený) je na to dost už dnes.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter