Petr Adler: klesající kanadský dolar ohrožuje mzdový strop

Předpoklad, že se mzdový strop NHL pohne v příštích sezónách směrem vzhůru neodpovídá skutečnosti. Přání je otcem myšlenky. Pakliže mnozí plánovali, že se strop zvedne ze současných 69 miliónů dolarů na mužstvo ročně o alespoň pět miliónů dolarů na mužstvo ročně, tedy na 74 miliónů dolarů na mužstvo ročně, ohromně se spletli, souhlasí několik generálních manažerů mužstev NHL.

Myšlenka o tom velkém navýšení je založena na televizní smlouvě s kanadským veleobrem Rogers Communications, který zaplatí NHL pět a čtvrt miliardy dolarů za výlučná vysílací práva (rozhlasová, televizní i internetová).

Jenže ta myšlenka přehlíží okolnost, že kanadský dolar v poměru ke svému americkém protějšku poklesl a pohybuje se na úrovni mezi 80 až 90 centy za jedna americká zelená záda (tak Američané přezdívají své měně: greenback). To neznamená, že by kanadské národní hospodářství nějak zaostávalo za americkým (ve skutečnosti je tomu naopak). Znamená to ale základní potíž pro přinejmenším sedm mužstev NHL: kanadské kluby vydělávají většinu svých příjmů v kanadských dolarech, jenže všechny hráčské mzdy, podobně jako řadu dalších nákladů, vyplácejí v zelených zádech (v americké měně).

Čili: čistý hokejový příjem NHL bude (už je) nižší než se počítalo.

A mzdový strop se počítá právě z čistých hokejových příjmů ligy: půlka připadá lize, půlka jde na hráčské mzdy.

I když si liga nakrásně loni spočítala, že by mohla mít na to, aby se mzdový strop sezóny let 2015 až 2016 mohl dostat až k částce 74 miliónů dolarů na mužstvo ročně, jak karta stojí dnes, je to pouze bláhový sen.

To ovšem může po mnohá mužstva znamenat pohromu. Příběh Chicago Blackhawks poté, kdy vyhráli v roce 2010 Stanleyův pohár, tu tragedii vykresluje velice přesně. Krátce poté, kdy se rozešli poslední návštěvníci slavnostního průvodu Chicagem, začal generální manažer Stan Bowman s přebudováváním. K obrovskému překvapení nezasvěcené veřejnosti se zbavil řady hráčů. Některé vyměnil do jiných mužstev, většinou za práva volby v budoucích draftech, jiným nenabídl nové smlouvy, čímž je uvolnil k vyjednávání o nové smlouvy s kýmkoliv se jim zachtělo, jenom ne s Chicagem.

Následovaly dvě hubenější sezóny. A v roce 2013 se pohár stěhoval zpět do haly United Center, známé pod přezdívkou Madhouse on the Madison (blázinec na Madisonově třídě).

V tuto chvíli jsou Blackhawks pro příští sezónu zavázáni 65 milióny dolarů patnácti hráčům (z toho 21 miliónů padne na Jonathana Toewse a Patricka Kanea). Pakliže se současný strop nepohne, bude zajímavé, jak se vypořádají s novými smlouvami pro šest hráčů, jímž vyprší současné dohody. Brandon Saad a Marcus Kruger budou vyjednávat jako omezeně volní hráči, to znamená, že jim Blackhawks musí nabídnout, že jim přidají nejméně 15 procent. Kruger v tuto chvíli bere milión a čtyři stovky tisíc, zatímco Saad dostává 832 tisíc a nějaké drobné. Oba předvedli, že toho umí dost, aby mohli požadovat více než oněch (poměrně) mizerných 15 procent.

“To je samozřejmé, že když se mzdový strop nepohne, a kdybychom chtěli jít do příští sezóny se stejným mužstvem jako máme dnes, ty počty nebudou fungovat,” připustil Stan Bowman.

Blackhawks sdílí osud s Philadelphia Flyers a Los Angeles Kings. Posledně jmenovaným se sice prozatím nebude počítat do mzdových nákladů výplata Vjačeslava Vojnova, který čelí obvinění z domácího násilí, ale i tak si současní držitelé Stanleyova poháru hrají s ohněm.

Zůstaňme však u Blackhawks, kteří před několika lety názorně předvedli tanec mezi vejci, z něhož vybruslili poměrně nepotřísněni.

Jak tvrdí znalci místních poměrů, pakliže se mzdový strop nezvýší, budou se Blackhawks muset zbavit alespoň jednoho hráče. Možná dvou. Toews a Kane jsou (alespoň prozatím) nedotknutelní. A co třeba Patrick Sharp, jehož smlouva vyprší až s koncem sezóny let 2016 až 2017, a jemuž klub platí málem šest miliónů ročně? A co Brent Seabrook, kterému do vypršení smlouvy o částce jen trochu nižší než Sharpově, chybí ještě celá příští sezóna? Nebo Bryan Bickell, který bude brát po čtyřech miliónech ročně až do konce sezóny 2016-2017?

Tohle jsou všechno hráči, o které by jistě byl zájem. Jenže Blackhawks za ně budou chtít buď místa v draftu nebo mladíky, kteří dostávají ligové minimum. To je zádrhel, protože mužstva, která na sebe přijmou tak rozsáhlé závazky, se budou chtít (přesněji: budou se muset) zbavit nějakých svých závazků, aby zůstala pod mzdovým stropem.

Vypadá to trochu jako začarovaný kruh.

Bowman ovšem nelituje, že se zavázal takovými částkami svým hlavním dvěma hvězdám, Toewsovi a Kaneovi.

“Když chcete vyhrát,” vysvětlil, “potřebujete mít v sestavě veliké hráče. Takoví hráči ovšem vydělávají patřičné peníze. Kromě toho,” dodal Bowman, “jsem raději, když mám takové hráče v sestavě a musím bojovat se mzdovým stropem, než aby tomu bylo naopak, že by mě mzdový strop nechával v klidu, a moje mužstvo by nemělo tak vynikající hráče.”

Kouč Blackhawks Joel Quenneville přišel s dalším úhlem pohledu: mužstvo roku 2010 bojovalo o pohár jako zběsilé nejen kvůli obyčejné soutěživosti, ale také proto, že si hráči uvědomovali, že se už v téhle sestavě nesejdou.

“Třeba je něco podobného napadne i letos,” dodal Quenneville s nadějí v hlase.

Bowman bere věc s filosofickým nadhledem: “Už jsme to jednou zažili. A přežili jsme to. Nerad se pouštím do předpovědí, co se stane se mzdovým stropem. Když se změní jenom minimálně, nebo vůbec ne, budeme si s tím muset umět poradit.”

Tady z něj byl slyšet jeho tatík, legendární Scotty Bowman, kterého také nikdy nic nerozházelo.

Nějak bylo, nějak bude.

Nejzajímavější na tom všem je, že hráčské odbory NHLPA se zatím odmítají jakkoliv vyjádřit na otázku, co by se stalo, kdyby mzdový strop nejen nevzrostl, ale kdyby, nedej přírodo, šel dolů.

Nějak bylo, nějak bude? To snad ne.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter