Petr Adler: jde o bouři v šálku čaje, nebo se hráči bouří doopravdy?

Hráči St. Louis Blues ještě nevystřízlivěli z opojení nad ziskem Stanleyova poháru, a nad NHL se opět objevila mračna: nejméně pětadvacet odborářských důvěrníků z jedenatřiceti ohlásilo, že se musí něco stát s tzv. zásobním účtem, a že to bude základním kamenem jednání o novou kolektivní smlouvu. To nezní moc pěkně: letos v září může buď NHL nebo NHLPA oznámit, že si přeje současnou kolektivní smlouvu vypovědět a začít jednat o nové dva roky před jejím vypršením: dohodnutá doba platnosti je do konce sezóny 2021-2022.

Zpráva není ani tak o tom, že hráči se rádi podílí na řízení podniku, ale neradi sdílí risika. Zpráva je o tom, že se odborářští důvěrníci vyjádřili právě teď. Jsou tudíž z moci úřední (cizím slovem: ex offo) členy výkonného výboru odborů NHLPA. Budou mít co říci k otázce, zda mají odbory žádat, aby se o novou smlouvu začalo vyjednávat dříve než bylo původně zamýšleno.

Když v zimě 2013 obě strany podepsaly nynější kolektivní smlouvu, to vám bylo slávy, pan starosta gratuloval, a bučely krávy (bezostyšná krádež z díla pánů V+W). Výluka tenkrát stála skoro půlku sezóny. Hlavním bodem bylo snížení podílu hráčů na hokejových příjmech na onu nenáviděnou půlku (anglicky: fifty-fifty).

Ale všichni tančili nad tím, že smlouva bude platit neslýchaných deset let.

Odboroví důvěrníci NHLPA načasovali svoji nabídku tiskovým agenturám The Associated Press a Canadian Press, aby udělaly průzkum jejich názorů právě teď, krátce před rozhodnutím o další platnosti kolektivní smlouvy. Původně smluveným deseti rokům hrozí, že se toho kulatého výročí nedožijí. Podle všeho hlavně proto ne, že zásobní účet, známý anglicky co escrow, je, jak rád říkává zástupce komisaře NHL Bill Daly, kopcem, při jehož obraně jsou obě strany ochotny zahynout.

(Na to, že je vzděláním právník, a v mládí hrával na universitě americký fotbal, mluví Bill Daly hodně barvitě.)

Názorová propast

Jeden vysoce postavený ligový činitel, který si libuje ve vzdělaneckých řečech, označil současný stav za filosoficky antagonistický rozpor. Tedy rozpor nesmiřitelný.

Na tom něco je.

Majitelé tvrdí, že si hráči v posledních dvou kolektivních smlouvách vymohli neslýchané pravomoci. To je pravda, i když je také pravda, že to udělali za přikývnutí ke mzdovému stropu, a pak za souhlas se snížením podílu na hokejových příjmech.

Ano, souhlasí majitelé, jenže dnes je to tak, že liga nesmí ani vypustit větry, aniž by předem získala souhlas NHLPA. A nejen to, odboráři mají v některých otázkách dokonce právo veta.

S tím vetem to není tak špatný nápad, protože ne všechny kroky Rady guvernérů vyzařují genialitu svých tvůrců.

Někdy ovšem jednají odboráři vlastně sami proti sobě: když NHL navrhla změny v pořádání Zápasu hvězd (tři na tři, a podobně), hráči souhlasili pouze výměnou za to, že během základní části dostane každé mužstvo po pěti dnech volna navíc. I stalo se, jenže počet zápasů (82 pro každé mužstvo, tedy 41 venku a 41 doma) zůstal. Tohle množství se musí odehrát v menším počtu hracích dnů. O tom, jak únava zvyšuje možnost zranění snad netřeba mluvit.

Letos bude leccos záviset na výši mzdového stropu pro příští sezónu. Nastávající mzdový strop se má podle komisaře Garyho Bettmana pohybovat někde kolem 83 miliónů dolarů. Jenže Bettman nikdy neřekl, zda to má být nad nebo pod tou částkou. Teď to vypadá, že nad to určitě nebude. Pod je mnohem pravděpodobnější.

Loňský strop činil 79,5 miliónu. Vegas Golden Knights, zjistily obvykle velice přesně stránky CapFriendly.com, jsou už teď o sto tisíc nad 83 milióny. Jenže, poznamenávají tamní účetní, bude stačit, aby umístili pětatřicetiletého útočníka Davida Clarksona na listinu dlouhodobě chorých, a rázem ušetří pět a čtvrt miliónu.

Poznámka stranou: Clarkson má zajímavý a neveselý osud. Toronto Maple Leafs s ním měli veliké úmysly, takové, že mu v létě 2013 nabídli, a on přijal, sedmiletou smlouvu. Veškeré naděje se zakrátko rozplynuly vniveč, a Clarkson putoval ke Columbus Blue Jackets, aby nakonec skončil u Zlatých rytířů: ti od Blue Jackets převzali jeho smlouvu, a za to si směli vybrat z Columbusu v rozšiřovacím výběru (expansion draft) Williama Karlssona. Clarkson se od té doby v NHL neobjevil. Dnes koučuje středoškolské mužstvo Upper Arlington High School Golden Bears. Jenže dosud neohlásil úřední odchod do důchodu z NHL. Jeho smlouva je tedy stále platná. Nedostává z NHLsice ani vindru, ale smluvená mzda se pořád počítá do mzdového účtu mužstva. Konec poznámky stranou.

Loni NHL oznámila výši stropu 21. června. Letos tomu bude patrně také tak nějak.

Výše mzdového stropu je pro otázku zásobního účtu důležitá hlavně proto, že určuje, jak moc se mohou mužstva rozjet v nabídkách smluv. Srážka na ten nenáviděný účet se počítá jako procenta ze mzdy. Hráči dostanou po sezóně většinu sražených peněz zpátky, ale to jim nebrání, aby neprohlašovali, že to je neslušná přirážka k daním.

I přesto, že se NHL s NHLPA dohodla na skupinách účetních, kteří mají za úkol vypočítat, jak to udělat, aby srážky sice zůstaly, ale aby tolik nebolely. Současné vystoupení důvěrníků potvrzuje, že odbory nejsou uvnitř tak jednotné, jak to o sobě tvrdí. Je sice pravda, že ani Rada guvernérů se někdy neobejde bez sporů, ale je zajímavé, jak málokdy to pronikne ven.

Ostatní folklór

Po loňském ječení, bití se v prsa, ronění slz, skřípání zubů a veškerém dalším hlasitém halasu o neúčasti NHL na zimní olympiádě by se zdálo, že to téma bude vévodit navrhovanému programu jednání.

Chyba lávky.

Jako všude jinde, peníze do vlastní kapsy se počítají až na prvním místě.

Takže po zásobních účtech dlouhé mlčení, pak nemocenské pojištění. To se asi přinejmenším rozšíří i na bývalé hráče, členy sdružení veteránů (NHLAA, čili NHL Alumni Association).

Tady není liga s hráči ve při, půjde asi pouze o technické otázky způsobu výpočtu a výplat.

Jednou z dalších otázek kolem nemocenského pojištění bude, co všechno má taková pojistka vlastně zahrnovat. Lékaři některé nové postupy (diagnostické i léčebné) chválí, jiné zavrhují. A pak už jde o podnik, který sjednává hromadné pojištění pro své zaměstnance, co dokáže zajistit, a za jakou cenu pojistného. Jakou část pojistného pak platí zaměstnanec, a jakou podnik, to pak se stává součástí jednání o kolektivní smlouvu.

Výpočet hokejových příjmů, tedy částky, jejíž polovina činí mzdový strop, je poměrně pikantní kapitola: někteří hráči se hlasitě domáhají odpovědi na otázku, proč se nemají podílet na příjmech z rozšíření soutěže (500 miliónů z Lasu Vegasu, 650 miliónů ze Seattle).

Protože to nejsou hokejové příjmy, vy nevzdělanci, zní odpověď.

Proč ne? táži se hráči.

Protože to jsou investice. Ano, invesitce, která možná v budoucnu povede i ke zvýšení hokejových příjmů.

Výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr si kvůli tomu nechce dělat ve svém spolku více nepřátel než jich má dnes, takže hráčům nakonec odpovídá liga: NHL, kdybyste si přečetli její stanovy, je neziskové sdružení. Ne, nikoliv neziskové ve smyslu pořádání nějakých hlasitě nesouhlasných průvodů po Václavském náměstí. Neziskové v tom smyslu, že smí vykazovat pouze příjmy, a ty po odečtení nákladů (tedy včetně hračských mezd) rozděluje mezi své členy. Ti členové ovšem jsou podniky se vším všudy, tedy i s touhou po zisku, ale to už je výlučně jejich věc.

Nejzajímavější je, že po těchto odpovědích otázky na nějakou chvíli utichnou, a pak se zase objeví třeba jen jeden hráč: jak to, že majitelé dostanou přes půlku miliardy a my nic? Vzápětí se ozve několik dalších: jasně! Jak to?

A koloběh života pokračuje.

O olympijské otázce panuje mezi hráči vzácný rozpor: těch pár, kteří mají naději, že je jejich národní svaz povolá, zdůrazňují, že jde o přímo vynikající sportovní podnik, a že zastupovat svoji zemí je pocta nad jiné.

Ostatním hráčům sice nevadí, že na tu dobu mají placené volno (to vadí pouze majitelům), ale cynicky mezi sebou dodávají, že jejich olympijští kolezi dostanou na olympiádě od svého svazu nejen nejrůznější dary, od oblečení až po upomínkové předměty, ale dostanou také zaplaceno za účast (a když bude medaile, i za tu), a ani je nenapadne se podělit.

Národní svazy to nenapadne také, a proč by to také dělaly: NHL: je zajímá pouze co zdroj jakostní pracovní síly.

Světový pohár pořádají NHL a NHLPA rukou společnou a nerozdílnou. Hráči, kteří si tam zahrají, sice dostanou zvláštní výplaty, ale ostatní členové NHLPA také nepřijdou zkrátka.

NHL má navíc, díky Mezinárodnímu olympijskému výboru (MOV) po ruce bezvadnou odpověď: olympijští pánové jednostranně zrušili smlouvu, která stanovila podmínky naší účasti, nemáme se tedy v jednání o kolektivní smlouvě vůbec o čem bavit. Gentleman nevyjednává o hypotetických otázkách,.

Letošní září bude (přinejmenším do svého 15. dne) docela zajímavé.

A jestli se ani jedna z vysokých jednajících stran nerozhodne, že si chce dupnout nohou hned teď?

Inu, co by: bude se hrát hokej.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter